Zitra je 27. prosince

To pro me znamena odjezd zpet, znamena to zas na minimalne ctyri mesice opustit to, na co jsem se minuly ctyri mesice tesil. Vcera mi Kachna v hospode rek: "Si zklamanej vid?", ostatni se ptali proc jsem smutnej. A ja odpovidal ze nevim. Asi jsem jako dycky moc ocekaval, tesil jsem se na znamy prostredi, tesil jsem se na znamy tvare. A ja se k nim vratil, ale nejak mi to nestacilo. Stve me to, i protoze, ze nevim proc. Vzdyt jsem udelal vsechno co jsem udelat chtel, az na par lidi co se mi nepodarilo zastihnout. Videl jsem rodinu, pokecal s babi Maru, zazil zas tradicni postupy stedryho dne v Hradci, ale nejak me to nenaplnilo. Srovnaval jsem si to se seminarem v Jure, s dobrovolnikama, na to jsem se taky tesil, a tam jsem malicko naplnenej byl. A tak ja nevim, znam vas uz natolik, ze me nemuzete nicim prekvapit, a chci abyste me prekvapovali, nechtel jsem to, co jsem si z vas pamatoval a ted jsem zklamanej? Asi je to tim, ze clovek vzpomina na zajimavy a stastny chvile, kdy se valel smichy po zemi, kdy rozebiral neco co se ho dotykalo, to ale nebylo kazdej den, zejo. Kazdej den se nechodilo na RoadQuizz, kazdej den se nedelaly freeparty u Martina, kazdej den nemel v televizi lehce fasistickej projev Paroubek po kterym se clovek mohl budto smat a nebo mlatit pulitrem do stolu. Ja zkratka nevim. Nebo ze nemam slecnu, ze jsem tri mesice s nikym nespal, ze me ani nic nenaplnuje v Lille a tesil jsem se na zabavu tady, jako takovy vysvobozeni? Ted je u nas dole ohromna seslost a ja si radsi procitam nyx a pisu blog. Asi jedinej Kachna me chapal, ani on nedokazal definovat proc je zklamanej, jen ta stejna vlna, dlouholety kamaradstvi, zkratka jsme si rozumneli. Nechci aby to zas vypadalo ze za vsechno muzete vy, ze jste vsichni nudni a nezajimavi, proste jste stejny. A na to jsem se tesil a ted jsem z toho zklamanej. A katarze v konci neprichazi. A nadeje na lepsi zitrky moc taky ne..

Dodatek: Zacinam ten blog brat jako terapii, takze tam pisu uplne vsechno co se mi deje a prijde mi zajimavy. Tak mejte ohled a ctete dal..

Ten co beha za holkama

Vracel jsem se okolo treti z Propagandy, kde jsem si uzival nealkopivo, pak 511 jako dycky. A uvidel jsem ji.. Nadhernou slecnu, hnedy vlasy i oci cista plet nadhernej usmev, trochu typ Manzelka(pro ty co znaji a co neznaji netreba vysvetlovat). Byla s nejakym typkem, kterej mi nebyl sympatickej, ale to je jedno. Parkrat jsem ji kontaktoval ocima a bylo mi odpovezeno. Typek mel placku Antify a pak typka pozadala o filtr, tak rikam hm.. A hlavne vystupovala na stejny zastavce jak ja, kde obycejne vystupuju sam a tak si rikam kua proc to nezkusit ze jo... Ale pak zvitezila zajeci cast meho ja a tak jsem si sel svou cestou a ona svou.. S kolacem v brise jsem o ty sanci premejslel a pak jsem si rek, proc ne, stejne odjizdim. Nevim co jsem od toho ocekaval i prave kuli tomu odjezdu. Tak jsem se probeh a pozadal ji o cislo. Nechtela dat, ze prej se boji, ze me nezna, ale dali jsme se do reci ja s cigem a ona s jointem. A stejne jako novinari z rozhovoru s nejakou osobou vytahnou jen to klicovy pro tu danou osobnost i ja tady predkladam uryvek: "Hele a co se ti na me libi? -pauza- ¨Ze te to donutilo za mnou takhle bezet az sem?" "No nevim, proste jsem v ty Francii dlouho sam a taky jsem to nikdy nezkusil. Ty jo?" .... "No ja to delam tak, ze do typka tak dlouho jedu az mi to navrhne sam a kdyz ne tak nic, no.." Vzala si cislo, a dusovala ze napise, asi neodepisu.

Tak jsem zas v Praze..(kdo to jeste nevi)

Tak jsem se vcera ve ctvrt na dvanact a dve minuty odpoledne vystoupil po 4 mesicich na prazskou pudu. Ale od zacatku. Z Lille ve ctvrt na devet, pres Brusel, Liege, Frankfurt, Norimberk a Plzen. Noc jsem si moc neuzil, protoze me v krku bolelo tak ze jsem malem sliny misto polykani plival do ulicky, ale sedl jsem si k takovy mlady slecne v cernem, s nadeji ze si treba poranu popovidame. A od asi osmi az do prijezdu jsme tlachali o Londyne jeho gothic-ctvrti kde dva roky bydlela, o Lille a praci, o zvejkackach a bulvarech, pak o jidle, oba hladovy, viz vylet v Parizi s Evkou a Tomasem. Na cesko nemeckejch hranicich bundescajti namatkove prohledavali a ja s roztahovakem a rozcuchanejma vlasama sem byl jasnej a ja si zas rikal, kua vzdyt jsme skoro uz pet let v unii, tak co to je?? A zas v republice. Euforie zacla propukat uz v Plzni. Slecna vedle me to moc nechapala, ale me to bylo jedno, smal jsem se na plny kolo.. Ale jsem docela rad, ze jsem do republiky moh prijet busem, protoze jsem si hned za carou uvedomil ten rozdil, jako mezi Francii a CR. Zvlast treba v tej Plzni: rozbity okna, popadany omitky, vsude tagy a grafitti uz treba 8 let stary, nevim, mozna to bylo taky tim, ze byla priroda okolo podzimne-hnusne hneda, nevim. Tak jsem vystoupil opet na prazskej peron. Protoze tam mama jeste nebyla moje prvni kroky smerovaly k nejblizsi trafice kde objednavka znela: Startky, Respekt, vodu. Tak jsem poprvy vyzkousel Start-tabak a zjistil ze se teda vubec neda kourit, pak prisla mama a jelo se ke stolu a k cukrovi a k bramborakum a ke kofole.. Proste navrat domu.. Potom jsem si pri prochazce po predvanocni vodickove ulici cestou ke Skodovi uvedomil, jaka strasna spousta lidi v Praze zije.. U Skody jsem jsem uz spulil pusu oui na odpoved, ale pak jsem se vcas zadrzel. A dneska zas ve skole, s ucitelema se studentama, se Stylerama s tema vsema jsem pokecal, ale uz me to nejak nebavi, prijde mi, ze pro toho, kdo necte blog a i pro ty kdo ten blog ctou moje vypraveni musi pripadat hrozne nudny. Ze v podstate nic nedelam, at uz v praci nebo ve volnym(u toho druhyho je to ale pravda). A ted je mi zas nejak smutno, uklidnuje me sice nas novej kocour Fibich, kterej je naprosto uzasnej a momentalne mi vrni v kline a to ze zas pisu(blog je takova moje terapie, proto je tak casto editovanej). Ja nevim. Zas nachazim spoustu moznejch duvodu myho negativismu, ze jsem ocekaval od Prahy, styleru, rodiny asi moc, nebo mi porad chybi nejaka slecna, nebo ze jsem unavenej, nebo ze mi nevychazej z negativu dobry fotky a ze jsem jeden film podelal pri vyvolavani uplne, nevim nevim nevim. Tak ja jdu zas do prackarny, zas vyvolavat spatny fotky. A nebo se pujdu najist.

Tak se mi podarilo nastvat poprvy nadrizeny..

..pac jsem si povidal s kamaradkou na icq, a znenadani prijde zprava party, check this. a odkaz. No neuvedomil jsem si v tu chvili ze nemluvi anglicky a kliknul a tim si stahnul do pracovniho pocitace tri trojsky kone. Tak na me pak zvysili hlas, padaly slovaz jako, to snad neni mozny, katastrofa atp. No ale jinak to dopadlo dobre, jen ted budu casto platit za internetovou kavarnu a budu chvili sekat dobrotu². No a jinak? Nemuzu v noci spat, pac se tak silene tesim do Prahy, na vsechny kdoz ctou i nectou tyhle radky. Trochu predvanocniho stresu a atmosfery. Koupil jsem si svoji prvni mangu(nevim jestli se to tak sklonuje) a pucil si prvni knizky s fotkama z knihovny.. Melanie si nasla konecne praci a to v Parisu, takze jsme vcera meli au-dieu party, rozmontovali kanape a dneska vyrazila(myslim). Pro me to znamena, ze tu budu v Lille jeste vic sam. Na druhou stranu jsem se sesel s nyxakem, kterej me kontaktoval, ze je prej taky v Lille. Eh bah voila. Tak vole kurva picy pristi kurva utery. Namrdane zpicene se kunda roztahla tesim. Ale to vy urcite taky.

Tak jsem se zas byl projit.. A zas me chte nechte prepadla vanocni nalada, jeste ted dojidam peceny kastany.

este ke vsemu jsem si pochcal na zachode nohu, ale tomu jsem se uz smal..

Tak prisla krize.

Znenadani jsem se rozbrecel. A brecel jsem kuli tomu, ze jsem byl asi unavenej, brecel jsem kuli tomu ze jsem se pohadal s Douartem, kterej ma urcite taky problemy, kvuli tomu ze jsem placnul Carole vareckou po zadku az na me celkem zvysila hlas, brecel jsem protoze mi rikaj Vodka, brecel jsem protoze mam pocit ze se na me obcas vybijej svoji zlost tim, ze si delaj srandu ze me a z moji vlasti, brecel jsem asi protoze prselo, brecel jsem protoze se samota na vsechno, na svoje smutky i radosti naplnila moji miru, ktera chtela pretect, brecel jsem protoze jsem byl asi vcera prilis stastnej, pac jsem byl poprvy na koncerte. Eh bah voila, c'est pur ca que j'ai pleuré.

Bylo pul jedenacty vecer..

.. vratil jsem se ze Zenitu(misti T-Mobile Arena), kde jsem dvee hodiny civel, jak se predavaj ceny nadsenejm sportovcum z departmanu Nord-Pas-de-Calais. Byl to des, nuda. Az na vytoupeni klaunu, co litali na trampoline a vystoupeni brazilskejch pristehovalcu, ktery tancili Capoeiru(to byl fakt naser jak hovado). Prisel jsem tedy spolecne s Azizem, Abdelmajidem a Faridem(prvni dva z Maghrebu posledne jmenovany z Afghanistanu a ten co hraje sachy) a v mistnosti pro kuraky byl Jean-Luc a dalsi, tak jsem se rozkoukal, pozdravil a koukam na zidli lezi-spi David, 23 let. Tak jsem si zacal balit cigaro a zjistuju ze neni neco v poradku, ze se Davida snazej vzbudit. A tak se ptam Jeana-Luca: Kes kis pas? A on ze si dal nejaky leky a zapil to alkoholem. Tak se zavolala zachranka, pak se David vzpouzel a klel, nechtel do nemocnice ale nakonec si ho odvezli. Ptal jsem se Jeana-Luca jestli se to deje casto a on nabid historku ze si jeden bejvalej obyvatel pri epyleptickym zachvatu smichanym taky s kalem rozsek hlavu a ze se strasne zurive pral a ze jemu a Jeanu-Claudovi(kuchar) uplne zakrvacel obleceni, a to ze prej teprve byla zabava..

Opustil nas Pierre Ambroziewicz

Jen takova noticka prekopirovana z myho zapisniku: Pierre pracoval, pracoval v Lille ve skladu s lednickama. Je mu 52, pred 2 rokama odesla firma do Poitiers a on se neprestehoval kuli svoji 78 lety mame, ona je ted v domove duchodcu v Belgii a on ji pravidelne navstevuje. Zena ho vyhodila z domu, obcas se vidaj, treba pri Velky cene Brazilie. Rad hodne a jizlive provokoval, nejdriv to byl stejne starej ale ulne alkoholem zdemolovanej Georges, kdyz odesel on, zacal provokovat Abdela(takovej fajn 66 letej arab). Nema jeden prst, kuli cirkularce, spoustu tetovani, kazdy rano vstaval nejpozdeji v sest a nejdriv okolo ctvrty(prej kuli navyku). A nevim kam odesel, ale myslim ze do nejaky jiny struktury.

Zajimal jsem se o Samuela..

Samuel je 35 letej muz. Muz jak hora, na prvni pohled zdravej. Jeden pokoj bych s nim sdilet nechtel, moc se totiz nemeje, dokonce ma i list v Suivi hygiene("hygienicky doprovod"), desky kde jsou ty nejvetsi prasatka, se kterejma se musi jit temer az do sprchy, aby se zajistilo, ze se umejou a vymenej si ponozky a slipy. Vzdycky kdyz odpoledne prijde(muzou prijit az okolo 15h), ceka na svacinu, pta se na kafe, ji salam bez chleba, postava ledabyle u stolu, kam ja nosim talire s jidlem. Pak si zobne tady zobne tam, vypije si kafe obcas vysomruje ode me cigaretu. Nemluvi(moc casto). Zacal jsem o nem premejslet, sledovat ho. Neprislo mi na nem nic zvlastniho a tak jsem si zacal myset, ze je akorat linej, linej pracovat, linej cokoliv delat, ze mu nechutna suchej chleba s vodou, ze radsi chipsy a susenky, takovej parazit na spolecnosti. Tak mi to nedalo a nasel jsem si jeho slozku v takovy mistni databazi lidi co tu kdy byli. Tam se docitam ze prisel uz v roce 2003 a od ty doby ze je tady. Pak prisla do kanclu, kde jsem cetl Carole(ktery mimochodem umrel predminulou sobotu tata) a ze prej co delam, a ja, ze hledam neco o Samuelovi, jestli mi neco nevi. A ona spustila, ze Samuel byl kdysi ve valce a ze z ty vojny ma trauma, ze nez prisel, nevydrzel na jednom miste, ze byl nervni. A ze prej se stabilizoval az tady, ze mozna muze pracovat, ale nejspis jen v nejakejch specialnich dilnach, ktery jsou, jak je zvykem, narvany. Ze ma psychickej problem. A ze o nem nemluvi.

A proto mile deti: nesudte podle prvniho dojmu!

Dneska jsem se byl projit po Lille..

V centru uz jsem nebyl tak dlouho, nevim koho ceho zasluhou. Tak jsem vyrazil z postele okolo ctvrty(jinak me grenobelske(je to spravne pi. Fikarova?) vstavani namotivovalo vstavat mezi 9-10, coz je pokrok(viz par prispevku dozadu)) do seryho Lille. A bylo to super, mesto odeny do sviticich poulicnich ozdob(ktery narozdil od Prahy nejsou odporny ale jen nepekny), vsude strasna zaplava lidi, na hlavnim namesti obri rusky kolo, vune mandli v cukru, pecenejch kastanu, cukrovy vaty(ktery tady a propos rikaj "barbe de pere noel", coz znamena bradka dedy mraze). Zaposlouchaval jsem se do francouzstiny chodcu a rikal si, jo tak tohle jsou francouzsky vanoce. A zas o trochu vic jsem si uvedomil, ze jsem ve Francii.

jinak mam docela radost, ze jsem se ujistil, ze muj blog nectou jen blogeri, rodice a ucitelka cestiny. Tak ja zas az si nebudu chvili jistej, prestanu psat, a vy se zas ozvete, ze jo... ZE JO?!

Tak jsem poprve..

..odehral tri prvni partie sachu. Hral jsem je s asi tak 30 letym arabem Ashourem, co mluvi jen anglicky. Pripominal mi trochu tatu, tim co rikal, tim jak jedl grepfruit, tim jak mu zasvitili oci, kdyz jsem mu zacal vypravet o cinsky hre GO. Mam hlavu jak meloun, povidal, ze byl nejlepsi, kdyz byl mladej, ze ted uz zapomina. Poprvy me vyridil, ani jsem se nechytal, podruhy jsem stacil vydechnout a nadechnout, pri treti jsem mel zpocatku malilililinko navrch ale pak uz jsem jen jako pokousany zvire utikal s jistotou, ze uz budu v pristim tahu mrtvej. Zejtra nebo v utery pokracujem.

A co tech sest dni, povidej, prehanej..

Tak za tehlech sest dnu se nestalo nic moc zajimavyho ani pro vas ani pro me. Byl jsem ve Vysokym Jure na seminari s ostatnima dobrovolnikama, nemoh sem den pred tim dospat, jel jsem prvnim vlakem do Lyonu, ten si prosel ofotil a vyrazil do V. Jury, pobyl ctyri dny, pokecal, pokalil, zapracoval, zaposlouchal se o vyrobe syra. Pak do Grenoblu za Kachnou, Kachna mi prisel cim dal zamyslenejsi nebo smutnejsi, samota? klara v praze? tiha zivota? tiha sveta? nevim. Povidani az do tri, rano v osm vstavacka. Nejstarsi lanovkou na grenobelskou Bastilu, okoukani jak pracuje. Novej James Bond, povidani o nyxu kompu, holkach, klucich, hudbe, literature. Odjezd. Prazdnota. Smutek. Unavenost. Nechut vratit se do prace. Nechut vratit se do CR. Posleze uznana jako nesmyslna. FIN

Povidal jsem si s Lionelem a pak o o Lionelovi s Jeanem-Lucem..

..prijel jsem z Grenoblu a z Vysokyho Jury a procital si cahier de transmission, a ctu ze se nekomu Lionel sveril ze ma sebevrazedny sklony. Pak jsem si s nim povidal a byl uplne hotovej, rikal jsem mu otrepany fraze o nadeji, jak umira posledni, ale on mi neveril, ale pak jsme zmenili tema a dokonce se mi podarilo vykouzlit i usmev.. Rikal mi ze by potreboval mluvit se mnou vic, ze mu prijdu zajimavej, a ja si zas rikal, ze bych pro nej mel neco udelat, nejak ho dostat z chlastu. A dneska jsem si o nem povidal s Jeanem-Lucem, rikal, ze takovyhle lidi nemaj vubec sebevedomi(ja si myslim, ze je to tim, ze delaj neco, co spolecnost odsuzuje a tak trpej pocitem viny a cim dal vic ztracej uctu sama k sobe), a Jean-Luc ma dobry napady, prej kdyz jeli spolu v metru, rikal Lionelovi aby se narovnal, na ulici aby sel s hlavou vzprimenou, aby se lidem dival do oci, at uz se na nej divaj se soucitem nebo s opovrzenim. A me bylo v tu chvili tak prijemne, nevim jestli to Jean-Luc vycet v nejaky prirucce pro zdrcene bezdomovce, nebo jestli to sam vymyslel, kazdopadne jsem mel pocit, ze uhodil hrebik na hlavicku. Presne tohle potrebujou. A pak taky Lionelovi radil, aby udelal dalsi malou vec a to, aby nechodil ven, aby se snazil zustavat v Portes pres celej den, protoze kdyz tak neudela, zase si koupi to nejlepsi pivo v pomeru cena/nasledna opilost. A dneska se mu Lionel chlubil, ze ven nsel.. A zase mi bylo dobre. A tak se cejtim za nej trochu zodpovednej, vzdyt kdyz ho zajimam, muzu s nim cely odpoledne sedet a klabosit a on ven nepujde a to pivo si neda.. Doufam ze se mi to podari..