Pripadam si maly, ten nejmensi..

Pracuju ted rad, vic nez kdy jindy. A presto me moje prace neuspokojuje. Mezi bezdomovcema mam jen dva uzky "pratele" a to Lionela a Farida, s ostatnima je to na podivnym statutu quo, kdy se zname, vtipkujem spolu, ale nezapredl jsem s nima duvernejsi rozhovor. Vzdycky jen Bon soir, ça va? Obcas s Jeanem-Paulem, ale to spis pricitam jeho upovidanosti. S Lionelem je to tezky, obcas prijde uplne v pohode, kecame, je to skvely a druhej den mi div nepadne do naruci jak je opilej. Farid je nemocnej a tak toho moc nenamluvi. A tak se cejtim divne. Divam se na to z pohledu budoucnosti, jestli zavolam treba za rok do Portes, kdo si na me s vrelym srdcem vzpomene? Kdo se mnou bude chtit mluvit?
A stejne tak nizko se cejtim i v pracovnim pomeru. Nevim mozna si to namlouvam, ze se Davidovi zda, ze si nevybrali letos silnyho dobrovolnika, kterej akorat spi a zavirovava pocitac. Divim se, ze jeste nemam na starosti individualne nejake individuum od nas, jako vetsina pracovniku u nas. Zda se mi z toho duvodu, ze ve me nemaj takovou duveru. Chtel vych poradne nalozit a pak se s tim poprat, ale zatim je to takove plytke.. Ale stejne me prace bavi, jako nikdy predtim.

Tak vejde v platnost zakon(nadeje na zastaveni koureni)

Zitra je prvniho unora. Nejdriv jsem se smal, melo to prijit az v zari, kdy uz budu pryc. Jeste nedavno prezidentka ujistovala, ze se nas to netyka. Pak prisla zprava, ze jen nas pracovniku a konci to tak, ze jsou zejtra schuzky dve, jedna rano, pro bezdomovce druha odpoledne pro nas pracovniky. Jde o zakaz koureni. Od zitrka budeme vsichni kourit venku. Este ze je tahle zima zatim mirna.

JO!!!

Cernoch z Gabonu vi kdo je Vaclav Havel!!! Dojetim malem placu..

Tak co se zas stalo..

..zacnu blogem. Uz se mi nepise s takovou lehkosti jako driv. Uz tezko hledam vhodny nadpisy, dlouho premejslim, co se stalo behem uplynulejch dni. Nonsalance cehokoliv co me bavilo se ted meni v libivou strojenost. Ale dost a k zacatku: Pujdu poprvy na fotbal, na stadiooon Lille vs. PSG, tesim se. Ne, nechci, uz to zacina: Kdyz jsem sedaval doma(v Praze) u televize a mama sedela na schodech a mluvila dlouze s Blankou clovek obcas proste nemohl neslyset jak se rozebiraj vztahy v praci. A uz to zacalo i se mnou. Povidal jsem si s Jeanem-Lucem o Davidovi(J-L je tak 35 letej pracovnik, co hlavne pracuje vecer, ma to v hlave srovnany, vi co dela a kdyz je nejakej problem dokaze ti dobre poradit, obcas nevi co rict(drzel dlouho destnik co nekdo vyhral v turnaji Belotu, kterej ja jsem prohral na plny care, a a pak rekl ze je to prakticky, takovej destnik)(David, hlavni sefik, celej den sedi za pocitacem, rozhoduje jak dlouho kdo kdy zustane) a tak se Jean-Luc trochu rozjel a rikal, ze David je rad ze je boss a ze si to dost uziva, ze lidi zna spis z cisel, statistik, ale ne jako my, kdoz pracujem vecer a jsme s nima prakticky kazdej vecer v kontaktu. Este ten samej vecer si delal srandu z toho, ze se pridala kolonka do sesitu, kam se zapisuje, komu kdo dal leky. Rikal, ze zachvili budeme muset zapisovat i to, kdyz pujdeme na zachod. Ja mu rozumim a docela ho chapu, ma celkem pravdu.
Vstal jsem v sedm(coz neni fakt zvykem, zvyk to je desata jedenacta), dal si sprchu, oholil se, docet jsem Sbohem armado, ucil se slovicka, pak prisla prace, takze v 10 vecer jsem byl hotovej, nicmene jsem zavolal Andreasovi, co dela dneska vecer. A on ze jde na koncert electro-rocku. Tak jsme si v pul dvanacty dali sraz. Predtim jsem si na trictvrte hodky lehnul do postele, a dlooouho jsem rozvazoval, jestli mu nemam napsat, ze na to seru, protoze jsem byl total-mrtvej. Ale nakonec jsem sel. Dali jsme si predtim dve pivka, zaplatili 9 euro. Mel jsem strach, kdyz jsem to tak slysel, moc se mi tam nechtelo. A jak to dopadlo? Vratil jsem se v sest rano(tzn. skorem 24h na nohou). Od jedenacti do dvou jsem tancoval, bez prestani, jedna dve pauzy na pivo a jedna dve pauzy na zachod. Absolutne me to pohltilo, mam dojem, ze to byl celkem uchazejici trance, sice ne psy, ale beztak. 4 D.J., hlavni star byl Boys Noize. Kdyz dohral, dali jsme s Andreasem buka a to uz byl prst na tlacitku reset natvrdo. Uplne me to nakoplo a este jsem tak 2hodky tancil na posledniho dj. Pak se mi ale znelibil a tak jsme sli. Nebyl jsem schopnej mluvit. Spal jsem az do sluzby(17:00). Proste naser jak hovado.
Pak jsem taky zjistil, ze moji energii do prace jsou hezky slecny. Rad se predvadim, trapne vtipkuju, delam i ty nejvetsi kraviny co me napadnou. A takovou slecnou je Ines. Tak doufam ze zbytek ledna a brezen bude utikat pomalu...
A lidi od nas? Zase jsem se dal do reci s Lionelem, chci si okopirovat jeho zivotopis, to budete koukat. Zjistil jsem ze jeho bratr Alain je chirurgem v 7. obvodu Parize, ze uz odmala pracoval jak mezeka ze ani ted se nezastavi, coz jsem zjistil i tak, ze se mu ani v 21 h nemohl dovolat. Ze ma Alain vilu mezi nejakym zpevakem a Johny Hallydayem(!). Ze jeho druhej bratr Guy je zubar a je min vitizenej. Ze se Lioneluv pradeda, deda i tata zastrelili a ze ho uz pronasleduje chut spachat sebevrazdu kazdej den. Ze byl v 8 letech znasilnenej rodinym lekarem a ze si kuli tomu dal propichnout pravy ucho(jako homosexualove), coz jsem moc nepochopil proc to udelal. Abdelaziz zacina pdat film, odrikal mi uvodni monolog, asi to bude o zabijeni nevinnyh v Iraku. Jean-Paul kdyz se nasere nebere si servitky a to k nikomu, po svym sefovi hodil sroubovak, jindu na nej vytah kudlu a rek mu at tahne doprdele. Ale Jean-Paul pracuje rychle a dobre a tak uz poslal dve vypovedi, obe zamitnuty, pri treti uz ho bude muset sefik propustit.
Zda se mi, ze rok pro dokonaly porozumneni fj stacit nebude, od novyho roku jsem se naucil pres 300 slovicek ale nedokazu si je vybavit, kdyz je potreba. A uz premejslim kam pojedu priste jako dobrovolnik, vidim to na Norsko. A ze bych se chtel naucit arabsky nebo cinsky.

Och, takze muj blog i rozplakava.Ale je velkou pravdou, ze budu smutnej az budu muset napsat zaver, posledni tecku. Ackoliv posledni dobou nejak nevim co psat(je to asi tim, ze pred zavirovanim, jsem neco pripsat mohl prakticky kdykoli, kdyz me popad nejakej pocit, nebo myslenka sebevic idiotska byla). V patek mi prisla zprava: Julia je v Lille, prijdes na ICAM? A tak jsem se setkal opet se svou duchovni pritelkyni(na seminari jsme si povidali o tom, jak na lidi sestoupil Duch Svaty a oni pak mluvili mezi sebou jazykem, kterymu nikdo jinej nerozumnel). Pripomenul jsem si co je to aquariom v Piratech (akvarium, kulaty, jak z reklamy, naplneny nejakym alkoholem a dzusem a navrchu plavou bombony, ktery musis brckem vytahnout a dat to snist spolusedicim, coz je dost tezky, clovek musi poradne sat...), byl jsem sam a opily, tak jsem se musel drzet u maleho stolku, este ke vsemu jsme v rozhovoru narazili na Andreasovu neopetovanou lasku.. Dokonce jsem i chtel, aby mi Julia pripominala Lygii z Quo Vadis, ktery jsem docet(mimochodem jsem predtim precet Sinuheta a najdou se zajimavy paralely, najdou). Pak jsem se po dlouhy dobe vracel pres cely mesto s lehkou opilosti a Fun Lovin' Criminals v usich, tancil jsem, pripomnel si behani s holou prdeli.. Ale cimvic jsem se vracel do tech notoricky znamejch ulicek u nas ve ctvrti, zacal jsem si cimdal vic uvedomovat jak jsem si zvykl uz na samotu, jak uz si ani nedokazu predstavit, jaky to je, drzet nejakou slecnu v objeti, a uz vubec ne, jak vyjadrovat neslovne city. A to me tak rozesmutnilo.... Druhej vecer jsme byli na vodnici, kterou jsem si taky po dlouhy dobe dost uzival, ale mluva nejak vazla a dalsi den v jedenact uz prislo louceni stipani listku, plytkych slibu nasledujici kontaktaze.

Dneksa mi prisel dopis od babicky z Hradce, psanej z nejniternejsi vrstvy srdce, s laskou, trochou strachu, uplne me rozbrecel. Este dneska ji musim odepsat. Odepisu i Kachnovi na jeho jiz prachem posety dopis, kde hleda neco, ceho by se mohl chytit, neco co je doopravdy skutecne.

A bohuzel, kurva, nemam penize, abych zejtra zas udelal trzbu v podniku, kde pracuje Amelie.

Klaara se me ptala, jestli muzu neco z toho smutku, kterej me obcas prepada, tezit. Kdybych mel vypalit odpoved bez pripravy, odpovedel bych asi frazovite, ze si aspon budu vic vazit, pratelstvi, lasky, viry.

A zkusil jsem si DJing.

 

Tak jsem se naucil(alespon trochu) hrat mezi lilskymi bezdomovci oblibenou karetni hru Belotte, a zatim jsem neprohral, asi dilem stestim a dilem tim ze pri poslednich dvou hrach za mnou sedel mistr sveta v belottu Jean-Paul. Jsem v pulce Quo Vadis a bere me to, Amelii jsem v kavarne nechal origami-motyla a nemuzu se dockat uterku pristiho ale pri pomysleni mi svira zaludek strach. Stve me ze jsem dostavam dost casto tik do ocniho vicka a nemuzu cist ani se na nic soustredit. Vratila se Ines, ale nejak pocatecni ztracena touha zmizela jak para nad zelenym cajem, kterej ted piju skoro kazdej den a nevim, jestli je to jen placebo ale cejtim se lip, svezeji, cisteji. Chtej vyhodit myho copaina Afghance Farida. Tri tecky.

Dnesni den...

..byl uplne skvelej. Rano mi zazvonil budik v pul sesty. Franinu jsem zatah. Vstaval jsem v pul jedenacty, dojed zbytek babicciny vanocky, udelal velkej uklid po holkach. A pak jsem vyrazil do mesta. Vychazel jsem a do usi mi sel nejakej psytrance, jakmile jsem zabouch hlavni dvere vedel jsem ze bude nutna zmena. Slunce a jen tri mikiny na sobe si vyzadaly Desmonda Dekkera(odlskul ska). Misto metra jsem to sel do centra pesky jak bylo hezky a jak me to naladilo. Koupil jsem si novej zapisnicek na slovicka, starej uz je dopsanej. A jak jsem byl v ty nalade koupil jsem pohled pro Nathali, Mikose a Susanne. To uz mi dohravaly Saint Germaine a ja si piskal a tancoval. Ani jsem nevnimal jak to bere ulice, me to bylo jedno, bylo mi dobre.. Pak jsem si koupil takovou obrovskou koblihu s marmeladou a prskocil S-tone, malem jsem zavyskl, tak dlouho jsem ho neslysel. A tak jsem sel zpatky taky pesky. Uz jsem si myslel ze to nemuze bejt lepsi ale cestou jsem nasel haldu do popelnice vyhozenejch hudebnich plakatu, vetsina byla plecky a tak jsem si domu odnes jen SKA-P a La Rue Ketanu plus jeden co se mi libil jen vizualne. To uz byl S-tone se svym skvelym albem uz za pulkou, oddaval jsem se jeho tonum kdyz tu vidim ze si to na kole proti me jede jeden bejvalej bezdomovec od nas, evidentne mel taky radost z toho slunce a tak me pozdravil usmevem a nevynechatelnou otazkou Ca va? Zvedl jsem ruku na pozdrav jak v nejakym starym filmu a odpovedel mu. Proste skvelej den. Jen takovy malickosti, co cloveka uplne naplnej dobrou naladou, takze jestli se vam tam v Praze na ulicich uz do kalhot vpiji spinava snehova brecka nebo jestli na vas prsi tak snad vas zalije trocha lilskyho slunce. Zakoncil jsem to nocni prochazkou, a v internet cafe za zvuku nocne ladenych Thievery Corporation. A nebude se mi chtit spat, a mozna se mi bude zdat o Amelie, ale to nechci predbihat...

Tak co ja ze delam..

Nechal jsem vas trochu vydusit, co.. Dlouho nic ten jinak velice plodny vojtech nepsal, odmlcel se s malou depresi z opusteni zas na chvili vseho co za 18 let budoval a rozbijel. Neboj Kachno nezatah a tys ksakru taky nemel.. Tak jak ze jsem se to mel po odjezdu z Prahy? Jak jsme to se sestrama prezili v tom mini pokoji(se asi hlavne bude ptat Tomas a Evka). No se sestrama to bylo fajn ale moc dlouhy, osm dni s penezma ktery mi zbyly po Vanocich, a tatovy na sebe nechaly dlouho cekat, to bylo brusleni na tenkem lede. Myslim ze se tady celkem obcas nudily i kuli tomu ze jsem po vetsinu casu pracoval.. Ale co, stejnak to nebylo spatny, poprvy jsem byl na R(r?)uskym kole, z ruskyho kola jsme chytali pri Silvestru nejaky hracky, co lidi hazeli a to sestry, zvlast Ala, uplne nadchnulo. Ani do Parisu ani do Bruselu jak byl puvodni zamer jsme nejeli, na coz jsem se tesil ja ale hlavne ony, tim vic, ze tam v zivote nebyly. A tak predposledni den penize prisly, koupil jsem tri listky do Calais a tak sestry aspon tretiho ledna videli more, ke kterymu dojely TGV(poprve). Cestu zpatky, kdy bylo videt vicemene prospaly ale co. A pak jsme sli do hogofogo restaurace, nejak jsem nebyl sto najit nejakou normalni. A tak jsem je vzal na musle, sestram jsem objednal cerny a sam jsem si dal takovy ty zivy, jak se pokapou citronem a vysrknout. Prvni pocit byl sok, neveda jak to jist, vysrk jsem jen tak bez citronu a octa a to byl sok², v morsky vode se to totiz jeste koupalo. Ale pak jsem pochopil a jedl uz normalne. Pripadal jsem si trochu divne, mezi samejma sackama a sateckama ze Zary a my vsichni v mikinach.. No co, my platili tak at oni skacou. A pak uz jsme lehce museli dobihat jejich autobus a zmizeli v nenavratnu.. Hledel jsem zasnene na odjizdejici Eurolines autobus jako bych koukal na vas vsechny, jako bych koukal na zapad slunce nad Prazskym hradem u Rudolfina. No co..