Och, takze muj blog i rozplakava.Ale je velkou pravdou, ze budu smutnej az budu muset napsat zaver, posledni tecku. Ackoliv posledni dobou nejak nevim co psat(je to asi tim, ze pred zavirovanim, jsem neco pripsat mohl prakticky kdykoli, kdyz me popad nejakej pocit, nebo myslenka sebevic idiotska byla). V patek mi prisla zprava: Julia je v Lille, prijdes na ICAM? A tak jsem se setkal opet se svou duchovni pritelkyni(na seminari jsme si povidali o tom, jak na lidi sestoupil Duch Svaty a oni pak mluvili mezi sebou jazykem, kterymu nikdo jinej nerozumnel). Pripomenul jsem si co je to aquariom v Piratech (akvarium, kulaty, jak z reklamy, naplneny nejakym alkoholem a dzusem a navrchu plavou bombony, ktery musis brckem vytahnout a dat to snist spolusedicim, coz je dost tezky, clovek musi poradne sat...), byl jsem sam a opily, tak jsem se musel drzet u maleho stolku, este ke vsemu jsme v rozhovoru narazili na Andreasovu neopetovanou lasku.. Dokonce jsem i chtel, aby mi Julia pripominala Lygii z Quo Vadis, ktery jsem docet(mimochodem jsem predtim precet Sinuheta a najdou se zajimavy paralely, najdou). Pak jsem se po dlouhy dobe vracel pres cely mesto s lehkou opilosti a Fun Lovin' Criminals v usich, tancil jsem, pripomnel si behani s holou prdeli.. Ale cimvic jsem se vracel do tech notoricky znamejch ulicek u nas ve ctvrti, zacal jsem si cimdal vic uvedomovat jak jsem si zvykl uz na samotu, jak uz si ani nedokazu predstavit, jaky to je, drzet nejakou slecnu v objeti, a uz vubec ne, jak vyjadrovat neslovne city. A to me tak rozesmutnilo.... Druhej vecer jsme byli na vodnici, kterou jsem si taky po dlouhy dobe dost uzival, ale mluva nejak vazla a dalsi den v jedenact uz prislo louceni stipani listku, plytkych slibu nasledujici kontaktaze.

Dneksa mi prisel dopis od babicky z Hradce, psanej z nejniternejsi vrstvy srdce, s laskou, trochou strachu, uplne me rozbrecel. Este dneska ji musim odepsat. Odepisu i Kachnovi na jeho jiz prachem posety dopis, kde hleda neco, ceho by se mohl chytit, neco co je doopravdy skutecne.

A bohuzel, kurva, nemam penize, abych zejtra zas udelal trzbu v podniku, kde pracuje Amelie.

Klaara se me ptala, jestli muzu neco z toho smutku, kterej me obcas prepada, tezit. Kdybych mel vypalit odpoved bez pripravy, odpovedel bych asi frazovite, ze si aspon budu vic vazit, pratelstvi, lasky, viry.

A zkusil jsem si DJing.