Jak se editujou odkazy moji blogovi pratele?

Tak jsem zase sam....

Tak sedim zas v ty stejny internetovy kavarne, a jsem zase sam. Tomas a Evka odjeli smer Brusel a Praha. Nechtelo se jim, v pondeli zas do skoly(potichu se smeje). Chteli zustat, ale nezustali. Zas tu budu sam, nebudu mit co delat, este ke vsemu Melanie odjela na nejakej tabor s detma. Takze do patyho nemam do ceho pichnout. Pak ale 25 navstivim myho bratra v Grenoblu, na kteryho se teda kurva tesim.

Bylo to skvely, bylo to kratky, ale vsichni tri jsme si to uzili. Paradne jsem si odpocinul, pohral si zas s mluvenym slovem ceskym a zastesklo se mi po Praze. Diky Tomasi, diky Evko, diky Mikosi, diky tvoji rodine.

Pariz (part 2)

Pak jsme sesli k Seine a hlavne pod ajfelku. Tomas chtel vylezt nahoru bez placeni, a tak jsme se sli projit, aby si to Evka rozmyslela. A pak jsme se rozdelili.

Ja na ajfelku(at uz s placenim nebo bez) jit nechtel, a tak jsem se sel projit na Montparnasse, protoze jsem nedavno docet Obratnik raka. A tak jsem bloudil bez cile malyma i velkyma ulickama, koukal se do nejvyssich pater baraku okolo sebe a predstavoval jsem si, jak tam nekde sedel Henry Miller s Borisem a vzajemne si mesi vlasy vybirali vsi. Predstavoval jsem si jak v tyhle narozni kavarne premlouvali slapku, aby si jeho a jeho kamarada vzala za stejnou cenu. Sklenice pernodu ani nemusim pripominat. Ale bylo to tezky, vracet se zpatky do minulosti, prestavovat kavarny do stylu 30. let, odmyslet si automobilovy pokrok. Odmyslet si vsechny ty nacancany panicky nosici Luise Vuitona. Nakonec jsem ale narazil na starej antikvariat. Koukal jsem jen tak blazene do vylohy...... A hned vedle bylo ramovaci studio, nebo jak se to jmenuje, a takovej poetickej bordel, umeleckej, pohazeny obrazy, ramy a vsechno v tlumenym osvetleni. Bylo mi dobre, zase jsem nasel klid.

A jelikoz jsem zavolal Mikosovi(jeden kluk z vymeny), ze bych ho chtel videt, Skocil jsem si rychle pro veci na squat a vyrazil na nadrazi smer Chilly-Mazarin. Cesta trvala kolem hodiny(ale na to jsme si behem vymeny uz zvykli ne?) Pak jsem mel celkem problem najit cestu i spravnej autobus. A tak jsem zazvonil na zvonek Djebbi, kam jsem trefil s prehledem. Tesil jsem se na Hanu skoro nejvic a dostal jsem dost studenou sprchu, pozvali me nahoru, pac jsem mel vybytou baterku na mobilu a Hana nevedela cislo busu k Mikosovi. A tam jsem byl jeste trikrat rozpacitejsi nez prvne na squatu. Sedeli tam tri, unaveny nemluvili, a kdyz mluvili, mluvili mezi sebou, jako bych tam ani nebyl. Kdyby mi neposlali jointa, tak bych asi nevedel jestli me zaregistrovali. Tak jsem co nejrychleji odesel, a zkusil jeden ze tri autobusu. Jakz takz jsem se dostal k Mikosovi. A to byl zas naprostej opak prijeti u Hany, mama s otevrenou naruci, rozesmatej Mikos, vrele libajici sestra, sympatickej otec. A tak jsme sedeli, kalbosili. Bylo mi dobre, opet jsem nasel klid. Dopoledne nasledujiciho dne jsem stravil parenim Kmotra, pak jsem se sesel s moji druhou oblibenkyni a bejvalou Mikose Nathalii, sedeli jsme v MJC, pili oranginu a plkali jako dvaapul mesice nazpatek. Bylo mi dobre.! Navratil jsem se tak akorat abych s Mikosem a jeho kamosem stacil v jednom nedalekym parku vykorit petard, bylo hezky, strasne jsem se nasmal Mikosovi, pac je to typek. Zvlast za volantem.. To vam preju zazit. Kleje, posloucha Brassense, a zase nadava vsem, co mu nedali prednost v jizde. Skvele jsem se najed, opet popovidal tak trochu se vsema a vyrazil s Mikosem na nadrazi Massy TGV, pac mi i pres muj velku(opravdu velky) nesouhlas koupila Mikosova mama listek do Lille. V aute jsme odpalili dalsi bedo, a pak uz jsem smutne, ale prijemne naplnen parizskou atmosferou a skvelym prijetim Mikosovy rodiny smer Lille 300km/h.

Pariz (part 1)

Tak vam jdu povypravet o nasem tridenim vyletu do Parize, a protoze je co vypravet, a zrovna nemam v kanclu co delat, nejspis to rozdelim na vic casti.

Tak jsme prisli vecer na squat, vecer dost prselo, tak jsme meli strach. Posedeli jsme chvilku, dali dzero, dosli pro pivka poslouchali nejakou hudbu ze sedesatejch let, ktera byla mimochodem dost dobra, a pak si sli lehnout. Rano, vyrazime na vypadovku na Pariz. Na dalnici nas chytli a odvezli policajti na najezd na dalnici, kde nas vzal takovej arabas v dodavce a hodil kousek za Lille na pumpu,kde jsme zkejsli sme dobry 4 hodinky, koukali sme na TGV, ktery se vzdycky prerychle mihlo v dali, jedli sme lucinu s chlebem, kourili, zpivali, trudnomyslnili, propocitavali a hodnotili nasi situaci.. Uz jsme rikali co bude nejhorsi, kdyz tu zastavilo takovy maly auticko a v nem zase arab. Narvali sme se tam, a vyrazili, drzel porad 130 km/h a hodil nas az do Parize. Svoji mluvnosti by prekonal Arnolda v Terminatorovi 1, pac rek asi dve vety. No nic, Evka s Tomasem se prospali, a ja si prohlid krajinu.

Do Parize jsme dorazili v siiiilenym slejvanci, tak jsme akorat prebehli do metra. Vystoupili jsme u opery. 1,5 hodiny zoufalyho hledani internetovy kavarny a tabaku, pro dobiti mojeho mobilu, nakonec se podarilo najit oboje. Sleze jsme zazili solidni conspiraci, jeden telefonat, a sraz pred operou s typkem, kterej nas doprovodil do squatu, kde sme spali. Milej ctyricatnik. Ve squatu byla strasne rozpacita nalada, tak jsme se rychle najedli a vyrazili do mesta, pres Tomasuv nesouhlas.

Pac jsme nemeli moc casu, obesli jsme si jen Notre Damme a opet na brehu Seiny opet s pocitem klidu a naplneni jsme kourili a koukali na tu krasu. Stomy sumely, v dalce se ozyvala na moste tahaci harmonika. Proste nadhera. Loudavymi kroky jsme se prosli az k Louvru, nadhernej pohled na lajnu Louvru, malyho viteznyho oblouku, obelisku na Place de la Concorde, Viteznyho oblouku a Novyho viteznyho oblouku v Defense. Bylo krasne, ale unava byla silnejsi, tudiz misto prochazky k Ajfelce, trictvrtehodinova cesta zpatky na squat, pred turniketama jsme se potkali s takouvou mladou dvojci, cekali jsme my, az oni projdou, abysme mohli preskocit a cekali i oni az preskocime mi, smich, protoze to bylo nam i jim jasny, tak nas 5 probehlo na jeden(muj) listek.

Rano, kol jedenacty, jsme se vratili na misto navratu minuleho vecera, tudiz k Louvru a dosli sme az k ty ajfelce, v parcu na Trocaderu jsme si lehli na travu, uzivali si strasne podzimniho slunce, rikali si, jak se mame, a jak se maj ti, co jsou ted ve skole, a ze by bylo fajn udelat primej prenos az do tridy. A pak prisel hlad. A kdyz je clovek hladovej, nejlepsi je, povidat o tom, co by si kdo dal. Zacli sme dortama a pokracovali, domacima marmeladama od babicek, babovkama, vanockama s mlikem, domacim pudinkem, boruvkama s cukrem a jahodama s cukrem a smetanou, ktrtkovym dortem, novyma bramborama na loupacku s tvarohem a maslem, gulasem s deseti knedlikama, moravskym vrabcem a pivem, jahodovyma a merunkovyma knedlikama, vegetarianskym gulasem, co delame v Praze bezdomovcum... A pak jsme sli nakoupit... Samozrejme francouzsky: bageta, camebert, ruzovy vino a rajcata a jako dezert karamelovy lizatka, ktery Evka cucala celej zivot. Vratili sme se, lehli si o kousek dal. Uzili jsme si dalsi dukladnou namatkovou kontrolu policistu, zase jsem to vyhral ja, asi jim vadila ta lahev ruzovyho. Pak prisli dalsi, a ty ze prej to mame vyhodit, tak jsem to jen tak polozil do kose, aniz bych cokoli vylil. Uzili jsme si i krmeni holubu, se zlomenymi kridly a hlavne zobani vrabcu primo z ruky.

zbytek vecer(snad)

Tomas Evka a Pariz

Tak to bylo vcera co me prijeli navstivit Tomas s Evkou, coz jsem po odjezdu Susanne celkem uvital. Vcera jsme byli -jak jinak- u Melanie i s par dobrovolnikama, pili vino, hrali jungle speed(fakt super hra, vreeelee doporucuju). No a pak se ti dva rozhodli absolovovat streku cca 45 minut od Melanie ke me, nechtelo se mi, ale nakonec jsem nelitoval. Ve ctyri rano jsme si povidali o morcatech, jesence, kolik kdo kdy snedl najednou balicku zvejkacek, jestli je horsi pro nas kluky jit ven v tangach nebo uplejch bilejch kalhotach, jestli holky chodej naostro apod. Oni tady navic nasli za pul hodiny hospodu, kterou ja jsem nenasel za pul druhyho mesice. Dneska budem spat na mistnim squate, kterej nas vsechny prekvapil svoji velikosti a hlavne tim, jak mlady lidi jsou tam, vetsine (videli jsme tak 8-10 lidi) bylo by vocko mene nez nam. A proc ze tam spim i ja? Protoze je to nedaleko od vypadovky na Pariz+mam tri dny volna, takze zejtra si na nas okolo 11 hodiny rani vzpomente, budem stat na dalnici, s ceduli P, a doufat ze nas, tri zevlaky z Cech, nekdo vezme. Tesim se, je to dobrej napad. Evka poprvy uvidi Pariz, a ja stary znamy, Mickose a Hanu, doufam a odpocinu si trochu od Lille.

A+

Btw..

pro pohledy, navstevy, kvetiny a novinare adresa:

48, rue Philippe LEBON
59260 Hellemes Lille

zajimalo by me co by rikal Lao-c' na diagnozu maniodepresivita.

Tak se to stalo...

...vcera v pul treti a pet minut me opustila. Odjela se slinou na svych rtech smer Brusel, Kolin, Viden. Bylo mi smutno, neplakal jsem, je mi smutno ted. Bude to tu pekne nahovno vam rikam, uz jsem to citil, kdyz jsme se vraceli z nadrazi s Melanie, oba mlcky, nevedouce co rict. Nebyla dokonala, obcas jsem fakt chtel aby odjela, obcas jsem mel zast, ale ted tu vicemene chybi. Co tady ja sam, s Melanie, ktera je fajn, ale tezko hledame spolecnou rec, s Andreasem, kterej je vicemene se studentama ve Snookeru, a ani mu nestalo za to se se Susanne rozloucit, je fajn ale taky jinej, nez ja. Agniezka, ktera na me udelala dojem na predodjezdovym skoleni, ale ted mam z ni pocit, ze je takova radoby mozna opravdova intelektualka, pedagogie, sociologie, zajmy filozofie atp... A konecne Ewa, ktera je stejne jako Aga o par let starsi nez ja, fajn, ale nicim nezajimava, semtam hlucna, neberoci ohledy na ostatni. Ja vim, pusobim depresivne, mozna trochu prehanim, ale tak mi tedka je. Asi zacnu hrat fotbal abych se nejak zabavil.

Moralni upadek pokracuje...

Kdyz netrsam na parketu ve Snookeru, kde jsem mimochodem uz dlouho nebyl, sedime se Susanne a Melanie u Melanie a koukame na telku. A pani a damy divili byste se jakej je to obcas odpad, Star Academy, jsem zvedavej, kdy dorazi k nam. Vcera jsem videl svuj prvni dil. Kratce receno se jedna o melange VyVolenych a Cesko hleda superstar. Parta mladejch lidi, 16-25, ve vile, s ucitelema zpevu, s ucitelema tance se pripravuji na kazdopatecni vystoupeni. Zajimave ze..

Co me vzdycky pobavi

Obcas vidam na ulici auta. Auta mala, auta velka, vsech ruznych barev, znacek, SPZetek. Nejvic me ale dokaze pobavit, kdyz proti mne jede nabouchanej bourak, zlej vzhled, tmavitka svetel dodavaj jeste zlejsi dojem, snizeny k zemi tak, ze kdyz mijej retarder, zajiskri kolize s karoserii, cerny skla bien sur, vsichni se musej otocit pri zvuku sesnactivalce zmixovanyho s turbodieslem. A kdyz se otoci, a ja s nimi, uvidi jedinou vadu, nejvic ztrapnujici znacku. A, ano pismeno A, oznacujici nezletile jezdce v doprovodu svych rodicu...

Mam eticky problem....

..problem je v tom, ze jsem se v zari 2005 rozhodl kvuli etickym problemum jist maso, rok jsem to jakztakz drzel a ted? Prichazime k jadru veci. Nase zasobovaci zdroje jsou potravinova banka a dobrovolni darci, kteri se znaji s monsieur Dieuem, to znamena skoly a jeden reznik. A ti nam poskytuji to, co by normalne vyhodili. A ted: snist, nebo nesnist? Mam i za techto podminek podil na "vrazde", nelidskych podminkach, ve kterych jsou zvirata drzena?

Disco!!!!

Vykaslat se na to.
Par z vas ctenaru jsem jiz obeznamil, ze se ve svym volnym case dost nudim tim klesa i moje moralka, ktera je take ovlivnovana volnocasovymi aktivitami. Nevim cim to je ale zacinam se cimdal vic objevovat ve svetlech rudych, zelenych a modrych, vidam cimdal vic svoje lupy na nevhodne vybranem cernem tricku pod ultrafialovou lampou, moje usni bubinky se cimdal vic zacinaji otrasat v duchu toho nejhorsiho diska.. Bavim se cimdal vic s topu onou nenavidenou ekonomickostudentskou smetankou, s gely, minisuknemi, piercingem, pijice vodku s dzusem, pouzivajice drogu nasilniku(drogue des viols), postavam mezi spocenymi kosilemi a smutnyma ocima dvou rozdilnych lidi. Piju cimdalvic pivo za 75 korun. Ano. Snooker, 7 heaven, Boucherie. Vojtech upada. Chce se mu zvracet.

Streetartove pociny

tak tady predkladam prvni cast streetartu barevnych co jsem nasel v Lille, priste(az najdu fotokomoru) druha cast streetartu cernobileho, a i nejaky jiny fotky, ale na to si pockejte..

Zacinam ztracet...(Suzanne)

..pojem o tom, co je zajimavy a co by vas nudilo.. Muzu vas dale otravovat momenty kdy se citim dobre, kdy se citim spatne, ale jaksi mi unika co by stalo za pozornost. Mozna je to taky tim, ze my myslenky naplnuje Suzanne, dobrovolnice ktera pracuje v komunite s bezdomovci, neni z toho nadsena, takze hleda mozny "prestup" z jednoho dobrovolnickyho mista na druhy, a ze sedmi agentur sest svolilo a samozrejme ta posledni ne. Kafka by se s Procesem divil, jak se mu to povedlo. Takze je velice pravdepodobny ze se vrati do sveho rodneho mesta, do mesta videnske kavy. Z cehoz prazak Vojtech neni ani trochu nadseny, pac Suzanne je vicemene prvnim a poslednim, relativne normalnim clovekem(doufam ze jen zatim). Da se s ni mluvit i o jinych vecech nez je jen pocasi a prace, da se s ni delat i jine veci nez jen chodit do ekonomicko-burzoaznich klubu s hudbou meho srdce. Proste holka do nepohody.