Pariz (part 1)

Tak vam jdu povypravet o nasem tridenim vyletu do Parize, a protoze je co vypravet, a zrovna nemam v kanclu co delat, nejspis to rozdelim na vic casti.

Tak jsme prisli vecer na squat, vecer dost prselo, tak jsme meli strach. Posedeli jsme chvilku, dali dzero, dosli pro pivka poslouchali nejakou hudbu ze sedesatejch let, ktera byla mimochodem dost dobra, a pak si sli lehnout. Rano, vyrazime na vypadovku na Pariz. Na dalnici nas chytli a odvezli policajti na najezd na dalnici, kde nas vzal takovej arabas v dodavce a hodil kousek za Lille na pumpu,kde jsme zkejsli sme dobry 4 hodinky, koukali sme na TGV, ktery se vzdycky prerychle mihlo v dali, jedli sme lucinu s chlebem, kourili, zpivali, trudnomyslnili, propocitavali a hodnotili nasi situaci.. Uz jsme rikali co bude nejhorsi, kdyz tu zastavilo takovy maly auticko a v nem zase arab. Narvali sme se tam, a vyrazili, drzel porad 130 km/h a hodil nas az do Parize. Svoji mluvnosti by prekonal Arnolda v Terminatorovi 1, pac rek asi dve vety. No nic, Evka s Tomasem se prospali, a ja si prohlid krajinu.

Do Parize jsme dorazili v siiiilenym slejvanci, tak jsme akorat prebehli do metra. Vystoupili jsme u opery. 1,5 hodiny zoufalyho hledani internetovy kavarny a tabaku, pro dobiti mojeho mobilu, nakonec se podarilo najit oboje. Sleze jsme zazili solidni conspiraci, jeden telefonat, a sraz pred operou s typkem, kterej nas doprovodil do squatu, kde sme spali. Milej ctyricatnik. Ve squatu byla strasne rozpacita nalada, tak jsme se rychle najedli a vyrazili do mesta, pres Tomasuv nesouhlas.

Pac jsme nemeli moc casu, obesli jsme si jen Notre Damme a opet na brehu Seiny opet s pocitem klidu a naplneni jsme kourili a koukali na tu krasu. Stomy sumely, v dalce se ozyvala na moste tahaci harmonika. Proste nadhera. Loudavymi kroky jsme se prosli az k Louvru, nadhernej pohled na lajnu Louvru, malyho viteznyho oblouku, obelisku na Place de la Concorde, Viteznyho oblouku a Novyho viteznyho oblouku v Defense. Bylo krasne, ale unava byla silnejsi, tudiz misto prochazky k Ajfelce, trictvrtehodinova cesta zpatky na squat, pred turniketama jsme se potkali s takouvou mladou dvojci, cekali jsme my, az oni projdou, abysme mohli preskocit a cekali i oni az preskocime mi, smich, protoze to bylo nam i jim jasny, tak nas 5 probehlo na jeden(muj) listek.

Rano, kol jedenacty, jsme se vratili na misto navratu minuleho vecera, tudiz k Louvru a dosli sme az k ty ajfelce, v parcu na Trocaderu jsme si lehli na travu, uzivali si strasne podzimniho slunce, rikali si, jak se mame, a jak se maj ti, co jsou ted ve skole, a ze by bylo fajn udelat primej prenos az do tridy. A pak prisel hlad. A kdyz je clovek hladovej, nejlepsi je, povidat o tom, co by si kdo dal. Zacli sme dortama a pokracovali, domacima marmeladama od babicek, babovkama, vanockama s mlikem, domacim pudinkem, boruvkama s cukrem a jahodama s cukrem a smetanou, ktrtkovym dortem, novyma bramborama na loupacku s tvarohem a maslem, gulasem s deseti knedlikama, moravskym vrabcem a pivem, jahodovyma a merunkovyma knedlikama, vegetarianskym gulasem, co delame v Praze bezdomovcum... A pak jsme sli nakoupit... Samozrejme francouzsky: bageta, camebert, ruzovy vino a rajcata a jako dezert karamelovy lizatka, ktery Evka cucala celej zivot. Vratili sme se, lehli si o kousek dal. Uzili jsme si dalsi dukladnou namatkovou kontrolu policistu, zase jsem to vyhral ja, asi jim vadila ta lahev ruzovyho. Pak prisli dalsi, a ty ze prej to mame vyhodit, tak jsem to jen tak polozil do kose, aniz bych cokoli vylil. Uzili jsme si i krmeni holubu, se zlomenymi kridly a hlavne zobani vrabcu primo z ruky.

zbytek vecer(snad)