Moji pratele zacinaji maturovat...

..tak si zrovna tedka pisu s Julii, a povidal jsem si s Tomasem tak tri tydny zpatky. Zvou me na maturitaky. V prvaku to byl sok, sok z Lucerny, sok s nacacanosti spolecnosti, sok z ceny piva, sok z nudy(sakra co se to tu kurva vlastne deje), prisel druhak a tretak a naprosta apatie k maturitakum a ted, este ze sedim na zidli, pac mi nejblizsi se chystaj vzit do kola svoji tridni ucitelkou, poslapat ji nohy pri waltzu, vybirat penize na vecirek. Jo sakra, bude to Tomas, bude to Julie, bude to Andrea, Lukas, Ales, Pavel, Vera Flechtnerova.... Je mi divne, je mi stejne divne jako mi bylo kdyz jsem dostal obcanku, stejne divne jako kdyz jsem si uvedomil ze je mi osmnact, mam hlasovaci pravo, cejtim ze se tak budu cejtit pri prekroceni dvacitky, tricitky, dostudovani vejsky, kdyz muj(oje) kamarad(ka) bude mit prvni dite, prvni svatba. A rikam si, co to je za pocit? Neco opustim a neco novyho se zacina? Mam mit radost? Mam mit strach? Je to jen stigmatizace milniku lidskyho zivota?