Psal jsem si s Luckou na icq...

..."A uvidis ji jeste nekdy?" rec byla samozrejme o Kasie. Bylo tesne pred jedenactou vecer. "No, mozna dneska, a kdyz ne tak zitra.. Ale doufam ze este dneska." Popravde jsem nedoufal uz skoro vubec. O deset minut pozdeji mi zvoni mobil. Prijela z Parize poslednim vlakem. Jen trochu spanku nad ranem. Zustala neco malo pres 30 hodin. Ale jsem naplnen. A este ke vsemu nam sviti slunicko. Jen bezdomovci byli doterny, zvlast ty mladi, videl jsem je jako smecku psu co pobihaj okolo. A Artura jsem videl jako velkyho boxera, s obrovskym ruzovym pyjem. Artur je Polak, a kdyz pije, moc mluvi. "Spiny arabsky" i me jednou chtel rozbit drzku. A ten vecer pil, a tak Kasie rek, ze ma pekny kozy. Ani to nebylo moc vtipny. A kritici soap opery prominou.

Tak tady dve fotky co mi poslala Kasia.. zbytek vymamim, pokud teda uz neni smazanej..

Tak tady mate moji princeznu..

a tady s Karlou

Ctyri dny..(hledani Boha, lasky, a miru)

"No ja jedu jenom do Compiegne jestli ti to nevadi"(ja mel ceduli Paris)"Perfektni, tam jedu i ja." "Reknes panovi dobry den, Pomme?" hlas trileteho ditete, znacne nesmely: "Bonjour." O dve hodiny jizdy, zajimavyho rozhovoru o zabijeni mysi, Sepulture zmixovany s tradicni brazilskou hudbou: "Tak tady mas centrum, tady office du tourisme, bon courage, a prijemnej pobyt." "Merci beaucoup, salut Pomme, salut, merci, bon journee." Posvacil jsem veselou kravu a bagetu ve francouzskym obrovskym copiegneskym parku, vykouril cigaretu, prosel si centrum, a zas zvedl palec. Chlapek me vysadil primo pred cilem moji cesty(tohle fakt miluju!). Jel jsem navstivit Madarku, Kingu. Kinga pracuje v komunite Archa, ktera byla zalozena ve Francii. Stoji na krestanskejch zakladech a stara se o hendikepovanou cast francouzske populace. Kinga lezela, znacne unavene-znudena na kanapi, "Kingo, mas tu navstevu." Okamzite se zmobilizovala a skocila mi okolo krku. Kinga pracuje spolecne s Pierrem(fr), Tino(rak.), Christina(litva) a jeste jednou Francouzskou v domecku spolecne s 7 tezce postizenejma. Stravil jsem s nima odpoledne, den celej a rano. Chodili jsme na prochazky, at uz s nimi, nebo jen s Kingou. S Kingou jsme koukali na hvezdny nebe, prechazeli klady pres potok, marne jsem se ji snazil vyfotit, a porad jsme si povidali. A pak jsme se vratili do ztichlyho domecku, kde vecne panoval temer hmatatelnej mir. Asi to bylo tim, ze ubytovani nemohli mluvit, tim ze byl prijemne zarizenej, tim ze Tini poustela krasnou jemnou hudbu, tim ze je to na venkove, kde je cerstvej vzduch, daleko od vsech mestskejch poulicnich skutr-gangs. Spoustu minut jsem jen tak lezel na kanapi, zahledenej do mentalnim postizenim zkrivenou ale presto strasne radostnou tvar, nemel jsem zadny touhy, nedelal jsem nic proti svy vuli, nechaval jsem se kolibat atmosferou, dialogem, hudbou. Klid, klid bez hranic. Tezce se mi opoustelo i proto, ze jsem si druhy vecer povidal s Tinou(ktera je z nemecka a ucarovala mi) a Tini, pri caji, susenejch tresnich a cokolade. Par poslednich polibku(tech francouzskejch-zdravicich, objeti, vymena cisel s Kingou, a tezko popsat jak jsem se cejtil, kdyz jsem zas vyrazel na cestu, vyrovnanost, naplneni cimsi co bylo pritomno. v Compiegne uz jsem byl na spravny silnici(kam me hodil ceskej tirak: "Tyvole, jsem vcera vipil dvanact piv(ja mel nohy na base miv, kde zbejvaly asi dve), a tak je mi trochu soufl" "No ja vezu z Prahy nekam sem Lego, sere me to takhle na vikend." Ale auta tam jezdily moc rychle a este ke vsemu bylo hnusne(zajimala by me psychologie lidi co berou, v zavislosti na pocasi). A tak jsem nezvykle vyrazil z vypadovky do centra. A koupil si za pet a pul eura listek do Beauvais. V Turistickejch informacich, ktery byly naproti katedrale, ktera stoji za videni i za kliknuti, jsem se zeptal na adresu. "Karlo, mas navstevu." Karla, Karla(uprimne, bez sarkasmu a ironie se smeju). Svedka, co nikdy nevidela svyho tatu a mama je puvodem ze Spanelska. Obrovity prerostly dite, perfektni uprimnej trosku roztekanej clovek, jestli mi posle Kasia fotky tak pochopite. Druha Archa, uplne jina, asi protoze Beauvais je celkem mesto, kuli tomu, ze vedouci byla daleko chladnejsi, daleko "katolictejsi", tim, ze tam byli ubytovani lide s lehkym handikapem, co mohou mluvit, chodit, postarat se o sebe. Po klidny Arse u Compiegne jsem litoval, ze jsem nezustal cely ctyri dny tam. Pak jsme ale stravili vecer s Kasiou, Karlou, a Andreem(kterej je taky s tou samou orcganizaci jako ja Karla, Kinga, a dalsich letosnich 50 dobrovolniku). Vino, Tristan a Isolda, hledani pravdy, polstarovy bitky, lechtani. Skoncili jsme s Karlou a Kasiou(Polka) na dvou matracich se trema polstarema. Zacalo to sedmi mesicema samoty(ta nemoznost usnout vedle slecny, co te pritahuje, kolac v brise), pokracovalo to hloupou hrou "kdo uhne driv ocima" a skoncilo unavou po probdely noci. A tak jsem za svitani usnul v objeti Kasii. Den jsme my tri stravili stale na ty samy posteli, povidanim si, focenim kasiinou dig. zrcadlovkou, bitkama s Karlou, polibkama s Kasiou. Vecer na pivo, a druhou noc Karla spala u sebe a my s Kasiou zustali sami. Rano uz holky pracovaly, tak se vstavalo v pul osmy, romanticky jsem utek unikovym vychodem, a sel se na hodku projit.... Posledni objeti, posledni usmev Karly, skryvany emoce Kasi(kvuli rovnocennosti jsou "takovyhle" navstevy v Arse zakazany). A tak me prepadla melancholie, ktera doted trva. Mezi bezmeznym smutkem a bezmeznou radosti.. Dlouha cesta na vypadovku na Amiens. Kdyz uz jsem videl peage(fr. dalninci mytne) jen tak ledabyle jsem zvednul ruku a okamzite mi zastavilo prvni auto. Mladej par, on masinfirou, ona cetla na skole Tri zlat klice od Petra Sise, coz ji pne k tomu jet do Prahy, oni co byli v lete v Recku, ale nikdo je nebral a tak museli hodne chodit. A tak jsem mel este dve tri hodky na navstevu Amiens. Dali mi este na sebe cislo, ze prej jestli se nekdy vratim do Amiens nebo je budu chtit navstivit v krasnym primorskym mestecku, tak at se ozvu. Bylo mi do place. V nejblizsim parku jsem si unavene stale dosti zive melancholicky ukroutil v pul desaty s vyhledem na silenou betonovou povalecnou vezi a rozesmal jsem se.. Navstevu Amiens jsem moc nevnimal, byl jsem myslenkama nekde jinde. Zpatky.

Tak je lepe..

..ten samy vecer, co jsem psal posledne me vysvobodila technika(nyx a icq) povidal jsem si s Tadeasem a rikal at si zkusim zameditovat. Tak jsem si vzpomel na tyden aktivniho odpocinku a zased do pozice vhodnejsi pro Evropany. A vzpomel jsem si na skolu hudebni mladeze a zacal opakovat mantru, co jsem se tam naucil.. Pred zacatkem me bolela hlava, po zacatku mi vibrovaly ocni vicka, jak jsem mel myslenek plnou hlavu. Jel jsem si tu mantru asi pul hodky. Pak si zalez do postele a poslech si Motorhead. Az kdyz se bolest hlavy vratila, doslo mi, ze uplne zmizela behem. A rano jsem se probudil svezi a este o hodku a pul pod normalem. A zas do pozice a zas "sem dem tererem hes dzami". A vyrazil jsem do slunecnyho dne fotit. A mam druhej film industrialu. Tentokrat jsem byl ve stary chemicce. Obrovitanskej komplex, uz vicemene srovnanej se zemi, jediny co zbylo, tak je samotna budova, dva vysokananansky kominy. Perfektni barvy(a ja mel cernobilej film). Asi vyrazim este jednou, jen s nekym, tim ze to byla chemicka, tim ze tam bylo takovy podivny ticho, cejtil jsem se dost stisnene, budova ve me budila prisernej respekt. Pres silnici zacinaj demolovat zbytek, a protoze mi mama rikala, mas pusu, tak jsem sel na vratnici, zeptat se, jestli by nebylo mozny dostat povoleni fotit. Spolihal jsem na francouzskou otevrenost a zovialnost, nicmene odpoved bylo krouceni hlavy a ze ne. Tak jsem sel zpatky na autobus, to uz v tricku a pac bylo vedro zasel jsem si na pivko. Schladilo me tak uzasne. Dneska zas na stene, zdemolovany ruce, unaveny telo, balony na predlokti. A asi casem zajdu do jednoho pekarstvi a ozivim aferu Amelie. Je teplo, tak se chce parovat, vic nez jindy..

J'en ai marre.. C trop.

Pratele, mam toho dost. Silu o ktery jsem psal minule jsem nenasel. Nemam oporu, mam toho plny zuby, nevim jestli je to tim, ze jsem ted pracoval asi 10 dni v kuse, nebo proste uz moje cise pretekla. Nevim jestli to spravej prazdniny, nevim jestli se na to nevyseru..

Vecer s Aurelii (aneb hledani sily osobnosti)

Aurelia je u nas na stazi. Po ctyrech mesicich ji prezidentka nabidla, ze ji zamestna. Ma zkusenosti z praci v ustavu pro mladistve delikventy("pujdes do tohohle ustavu nebo do basy). Miluje punk-rock a hlavne skupinu Stranglers, kterejm dela funzin ve Francii a je s nima dobra kamaradka. "V patek je koncert, jestli chces jit. Spat muzes u me". "Jo, pujdu a co je to za koncert?" "Eddie and the Hot Rods" Kdyz jsme dorazili na misto, jeji "jablkove zelenou" pandou, se polibila asi z peti lidma a s nima me i seznamila, nepamatuju si ted uz ani jednoho. U kasy se po podani listku jejim bejvalym ledabyle zeptala, chces prachy? a on ze ne. Hodila nam veci do zakulisi, a prinesla dve piva. A to uz hrala predkapela. Byl jsem strasne prekvapnej jak ciste a skvele je to nazvuceny. Zvukare prej dela nejlepsi zvukar v Lille(a jeden z nej ve Francii). Jinak kapela nic moc, sakovej sk8punk, hlas nic moc. A pak kdyz jsme byli na cigarku, to odpalil Eddie a jeho Hot Rodi. Perfekt! Luxus! Pravej cistokrevnej punk-rock, rizny kytarovy rify, chraplavej rezavej hlas. Aby ne, Eddie vypadal jako Mick Jagger po ranu, podlity oci na pekne starym obliceji, typicka kstice vlasu. Koncert ale zvlad, i kdyz hrali starousci asi jen hodinu a pul. Zvlastni taky bylo, ze tam byli nejenoom pankaci s cirama ve stylu Lenigradskejch kovboju, ale i belovlasi starici, rodiny s detmi atp. Nicmene se zaslouzene tleskalo, kricelo, zpivalo, ale netancovalo, coz bylo napitchu. Po koncerte jsme pokecali spar kamosema Aurelie, pomoh sem kapele nalozit "staff"(oproti jedenacti obrkamionum Phlia Collinse byl ten jejich k pousmani), podali jsme si ruce a oni odjeli zpet do Britanie.
A my k Aurelii. Prestavenena tovarna na byty, s krivou podlahou. Otevrel nam Aureliin pritel, vyndal vodku a sel si lehnout. A my si zacli povidat. Nebo ja spis naslouchat. Zacala o Stranglers, hlavne o jejich basakovi, Jeanu-Jacquovi, povidala, ze ma neuveritelnou dusevni silu, ze ty nanynky-fanynky, co se s nim chtej vsechny vyspat, dokaze do peti minut rozbrecet, ze si u sebe silnejsiho jedince najde malickou skulinu a do ty pak narve vsechnu svou silu az se ten clovek polozi. Malo lidi mu rika kamo. Jednim z nic je i Aurelia, rikala, ze si ho "ziskala" tak, ze mu vytrvale odmitala pozvani na afterparty. Kdyz je prej poprvy zpovidala, rekla svy sestre at jde radsi s ni(jeji sestra studuje psychologii) a po rozhovoru Aurelii rika, chapu, proc si tam nechtela jit sama. Od ty doby jsou s Jeanem-Jacquesem kamaradi. Rikala, ze tu strasne temnou silu obcas promeni ve strasne vrelou, ze vzdycky, kdyz potrebovala pomoct, Jean-Jacques ji pomoh.
A pak jsme si zacali povidat o praci, jak me stve, ze me ti mladistvy nerespektujou, delaj si ze mne srandu a tak. A ona mi taky pomohla, mluvila vic nez pres hodinu, mluvila o tom, ze si mam uvedomit silu v sobe, ze ti frackove(hyperbola, nebojte) by se v zivote nevzdali na rok svy zeme, rodiny, kamosu aby pomahali se dostat ze sracek lidem, kterejm ani na zacatku nerozumi. Na skole nam rikali, nejste tady nahodou, a tak se na zacatku ujasnete, proc. A ani ty Vojto, tu nejsi jen tak, i kdyz to bylo mozna jen kuli tomu, aby si zjistil, co to je za lidi, proc se do tech hoven dostali. Ale sakra to neni nahoda. A pak mi vypravela o jednotlivejch pripadech, kdy se setkala s nerespektem, a jak si ho zpatky ziskala. No reknu vam, mel jsem po tomhle hlavu jak tri. Davalo to smysl, pomohlo mi to trochu zacytit neco, co mi doposud unikalo mezi prsty, ale bylo toho moc, takze jsem tomu diky unavenosti(koncili jsme v pul ctvrty rano) a diky lehky opilosti spoustu veci. Mozna se o moji promene, jestli se bude nejaka konat, vyzpovidam vic. A druhej den jsem racoval s usmevem a nadsenim a laskou.

Stripky..

..vcera me na ulici prekvapila hracka ditete. Hosik trimal v rukou malej plastovej nakupni vozik, smysl? Priprava na konzumni zivot? Potreti na fotbale vyhrali jsme 4-0. Co me z fotbalu bavi je hlavne atmosfera. Kdyz celej stadion huci bzuci hulaka tleska. Za kazdou branou jsou soustredeni ti nejradikalnejsi fanousci, ti kricej nejvic, maj i vlajky a kdo nema salu je divnej. Dve barny, dva kotle. Nejradsi mam kdyz na sebe pres celej stadion kricej, jako jeden muz. Jeden kotel fanousku zacne a druhej mu odpovida. Skvela byla taky mexicka vlna nazivo(precejen 4-0, to je neco...). A mozna si koupim taky salu. A kdyz, tak decentni a nosit jen na zapasy. Abdelaziz je zvlastni, ji jen rejzi s kravou nebo rybou, a kdyz si nalozi na talir, 15-25 minut nad talirem mava novinama(s osobitym leta pestenym stylem), prej ze je to moc horky. A Carole mi rikala, ze prej ji samotnou nikdy nepozadal o vyprani obleceni, ze vzdycky zada jenom me, Bernarda nebo Jeana-Luca. Prej se vrati(l) Lionel. Vratil se na jedno odpoleden, Fabian ho prej z dalky vubec nepoznal, omlad, kracel strasne rychle, ale retro brejle prej zustaly, usmevavej, a hlavne: strizlivej. I ostatni neverili prej svejm ocim, kdyz ho videli. A ja ho propas, mrzi me to. Ale prej se ma na tejden kdysi vratit.. Prijela Melanie, nasla praci ve Fontaineblo. Uz jsem chtel skoro navrhnout ze pujdem spat(kol pul druhy), kdyz tu se polomrtva debata zas zvrhla ve skvelou. Povidali jsme si o dobrovolnicich. Jak se kazdej strasne za ten rok zmeni, prijel prej Karsten jen pro prachy a pro poznani Francie ze ctyrhvezdickovejch hotelu. Prej si s Vittoriem(ten co tu byl predemnou) tukali na celo a ptali se, mysli on? A odjel uplne zmenenej, ze zivot nejsou jen prachy prachy, zabava atp. Pak jsem se ptal jestli by teda Melanie po tech letech(ctyrech, co se s dobrovolnikama poprvy seznamila), kdy se o ne starala, kdy poslouchala jejich smutky, zlosti, narky lasky vztahy prekonavani jazykovejch barier po tom jak videla jak se kazdej zmenil nechtela bejt jako dobrovolnice nekde ona. Rikala ze by chtela, ale ze je moc stara, ale prej s novou praci bude po par letech moznost vycestovat na staz. Pak jsem se ptal jestli ji prijde ze se prizpusobila jazykove zacatecnikum s francouzstinou, s vetsim a vetsim porozumneni, co se ten dotycnej trpici chudak se svoji lamanou francouzstinou rict. Rikala, ze to videla ted, pri pohovorech pro prijeti do haku. Ze videla, jak dela stejny chyby, jako my, ze se vyjadruje jednoduse, ze prisla dost o svoji slovni zasobu. Povidali jsme si o tom, ze je divny, ze letos vubec neexistuje jakasi podpora, soudrznost mezi letosnima dobrovolnikama a ze to tak nikdy nebylo.