Vecer s Aurelii (aneb hledani sily osobnosti)

Aurelia je u nas na stazi. Po ctyrech mesicich ji prezidentka nabidla, ze ji zamestna. Ma zkusenosti z praci v ustavu pro mladistve delikventy("pujdes do tohohle ustavu nebo do basy). Miluje punk-rock a hlavne skupinu Stranglers, kterejm dela funzin ve Francii a je s nima dobra kamaradka. "V patek je koncert, jestli chces jit. Spat muzes u me". "Jo, pujdu a co je to za koncert?" "Eddie and the Hot Rods" Kdyz jsme dorazili na misto, jeji "jablkove zelenou" pandou, se polibila asi z peti lidma a s nima me i seznamila, nepamatuju si ted uz ani jednoho. U kasy se po podani listku jejim bejvalym ledabyle zeptala, chces prachy? a on ze ne. Hodila nam veci do zakulisi, a prinesla dve piva. A to uz hrala predkapela. Byl jsem strasne prekvapnej jak ciste a skvele je to nazvuceny. Zvukare prej dela nejlepsi zvukar v Lille(a jeden z nej ve Francii). Jinak kapela nic moc, sakovej sk8punk, hlas nic moc. A pak kdyz jsme byli na cigarku, to odpalil Eddie a jeho Hot Rodi. Perfekt! Luxus! Pravej cistokrevnej punk-rock, rizny kytarovy rify, chraplavej rezavej hlas. Aby ne, Eddie vypadal jako Mick Jagger po ranu, podlity oci na pekne starym obliceji, typicka kstice vlasu. Koncert ale zvlad, i kdyz hrali starousci asi jen hodinu a pul. Zvlastni taky bylo, ze tam byli nejenoom pankaci s cirama ve stylu Lenigradskejch kovboju, ale i belovlasi starici, rodiny s detmi atp. Nicmene se zaslouzene tleskalo, kricelo, zpivalo, ale netancovalo, coz bylo napitchu. Po koncerte jsme pokecali spar kamosema Aurelie, pomoh sem kapele nalozit "staff"(oproti jedenacti obrkamionum Phlia Collinse byl ten jejich k pousmani), podali jsme si ruce a oni odjeli zpet do Britanie.
A my k Aurelii. Prestavenena tovarna na byty, s krivou podlahou. Otevrel nam Aureliin pritel, vyndal vodku a sel si lehnout. A my si zacli povidat. Nebo ja spis naslouchat. Zacala o Stranglers, hlavne o jejich basakovi, Jeanu-Jacquovi, povidala, ze ma neuveritelnou dusevni silu, ze ty nanynky-fanynky, co se s nim chtej vsechny vyspat, dokaze do peti minut rozbrecet, ze si u sebe silnejsiho jedince najde malickou skulinu a do ty pak narve vsechnu svou silu az se ten clovek polozi. Malo lidi mu rika kamo. Jednim z nic je i Aurelia, rikala, ze si ho "ziskala" tak, ze mu vytrvale odmitala pozvani na afterparty. Kdyz je prej poprvy zpovidala, rekla svy sestre at jde radsi s ni(jeji sestra studuje psychologii) a po rozhovoru Aurelii rika, chapu, proc si tam nechtela jit sama. Od ty doby jsou s Jeanem-Jacquesem kamaradi. Rikala, ze tu strasne temnou silu obcas promeni ve strasne vrelou, ze vzdycky, kdyz potrebovala pomoct, Jean-Jacques ji pomoh.
A pak jsme si zacali povidat o praci, jak me stve, ze me ti mladistvy nerespektujou, delaj si ze mne srandu a tak. A ona mi taky pomohla, mluvila vic nez pres hodinu, mluvila o tom, ze si mam uvedomit silu v sobe, ze ti frackove(hyperbola, nebojte) by se v zivote nevzdali na rok svy zeme, rodiny, kamosu aby pomahali se dostat ze sracek lidem, kterejm ani na zacatku nerozumi. Na skole nam rikali, nejste tady nahodou, a tak se na zacatku ujasnete, proc. A ani ty Vojto, tu nejsi jen tak, i kdyz to bylo mozna jen kuli tomu, aby si zjistil, co to je za lidi, proc se do tech hoven dostali. Ale sakra to neni nahoda. A pak mi vypravela o jednotlivejch pripadech, kdy se setkala s nerespektem, a jak si ho zpatky ziskala. No reknu vam, mel jsem po tomhle hlavu jak tri. Davalo to smysl, pomohlo mi to trochu zacytit neco, co mi doposud unikalo mezi prsty, ale bylo toho moc, takze jsem tomu diky unavenosti(koncili jsme v pul ctvrty rano) a diky lehky opilosti spoustu veci. Mozna se o moji promene, jestli se bude nejaka konat, vyzpovidam vic. A druhej den jsem racoval s usmevem a nadsenim a laskou.