Tak prej soap opera..
okej zacnu zas psat seriozne, ja se jen snazil psat, to co me v tu chvili napadalo, co me zajimalo nejvic. Tim byla samota. Dobre zanecham toho. Takze co se deje apart ça? Chceme s Agniezkou zaridit konecne nejak fotokomoru, at uz s Andreasem, kterej pracuje na univerzite, kde fotokomora je, ale pro malej zajem a urcitou apatii, zapadava prachem, nebo si dlouhodobe pucit staff ze squatu a nebo dokonce na tech sest mesicu este neco koupit. Odchazel jsem z knihovny, kde jsem si vite fait prohlid komentare. Zustal mi lezet komentar plopeze abych nahodil fotky. A tak jsem se sel projit a neco nafotit. Na nejvetsi ulici jsem narazil na nadhernou fasadu starejch opustenejch a zabarikadovanejch lazni, coz me ve vztahu k ty ulici znacne prekvapilo tak si to prohlizim a vidim, ze pred nima stoji nadhernej citroen "kacena"(bri kacenove by si meli imho neco takovyho poridit), ktera by krasne zakryla ty zabarikadovany dvere. Tak si to steluju a najdenou cejtim neci pritomnost za mnou. Otocim se a takova energybabicka se pta: "Co to fotis? Moje auto nebo ty lazne?" odpovedel jsem ze oboje. Dali jsme se do reci okolo ty stavby, behem toho si zacla otevirat dvere. Uz usedala do auta. A rikam ji, muzete se na me podivat? Otocila se, cvak. A as: "Co fotite ted?" takovym sevère tonem. A ja ze ji, jeji auto a ty lazne. Proste doufam, ze to vyjde. Jen bylo malo svetla. S 28mm na 1/15s.. uvidime. Jinak co se tyce dokumentace po ktery vsichni volaj, nekterejm uz jsem odpovedel ostatni necht ctou. Je to tak, ze s mnohejma bezdomovcema panuje divnej status quo, kdy se zname. Nikdy jsme si nepovidali nejak vazne, zpravidla jen nejaky vtipkovani, semtam doplnujici info o cr, nebo socialnim systemu Francie. A tak mam takovej divnej pocit, kdyz vyjdu z pokoje s fotakem.... Asi zorganizuju nejakou vystavu, nebo reknu ze ten a ten (ty)den budu fotit, tak at se na to pripravej, popr. at mi rekne, kdo nechce abych ho fotil. A co delam ve volnym case? Zacinam zpracovavat komiksy co maj v knihovne. A co doporucuju je nezavislej Peter Kuper.
5 Comments:
je důležité dostat se do stadia, kdy i rozmazaná fotka může býti krásnou, ale není žádoucí v tomto stadiu příliš dlouho setrvávat.
9:13 AM
abych řek pravdu, tak plopezovu ostřílenou radu moc nechápu. ale i rozmazaná fotka může být krásná:). to s tím stádiem mi není moc jasný, asi jako že nemáš bejt umělec. to je u válečnejch fotografů největší urážka, o tom ti může plopez vyprávět:). jinak s tím foťákem bych mezi ně vlez co nejrychlejc. začal bych jen tím, že bych ho nosil pořád s sebou. prostě jako že sis koupil foťák, no. a ta kačena byla čb nebo barva? koupi toho vozu petrovi navrhnu:).
12:18 PM
jo a komunikaci s fotografovaných objektem chválím:)
12:19 PM
já jen aby si vojta nic nedělal z toho, když ta babička, co leze do auta, kterýmu se mimochodem říká kachna a ne kačena, ne?, když bude rozmazaná trošku. že to neni důvod nám ji neukazovat. že si člověk může dovolovat při focení fakt cokoliv. vždyť já to nedělám pro sebe pro mě to byl taky hroznej vobjev :)
7:43 PM
Já moc chválím to, abys, než začneš fotit, jim to dal v předstihu vědět...Aby měli možnost volby( utýct, schovat se)....( což, mimochodem odpovídá i standardům kvality sociálních služeb, v bodě střetu zájmů zaměstnanců a uživatelů služeb...)Je to jiný, když fotíš na ulici a je to jiný, když fotíš v zařízení, a fotíš uživatele služeb a nota bene jsi jeho zaměstnancem, byť jen dobrovolným...Bacha na to!
2:26 PM
Enregistrer un commentaire
<< Home