Byl jsem v Barcelone.

Jedna basenka ze seminare, co jeste neprosla korekturou..

Zarovka jemne rozsvetlovala
tichost nocna nadvori klastera
upravene, stichle
a s kasnou uprostred
Mesic teprv dorustal
pokryty smetanou
a ja si pral dotykat se, machat rukama
krelit prazdno
a pak prisla tma a ja se bal

veris v Boha?
nevim,
jen to Ne je mensi nez predtim

Erik Truffaz live..

...tak jsem se tesil. Mama mi objevila dalsi kus skvely muziky, o Vanocich 2005 jsem dostal od Jeziska album francouzskyho trumpetisty Erika Truffaze se jmenem Saloua. Erik Truffaz je povazovanej za novyho Milese Davise, Georges(cernoch co u nas pracuje a hraje taky na trubku) o nem rika ze snupe. Kazdopadne dela skvelou muziku. Kdyz vyslo nedavno jeho dalsi album Arkhangelsk(coz je podle jeho vcerejsiho vysvetleni, ruska vesnicka za polarnim kruhem, "kde je nam moc fajn" s lehce sfetlo-unavenym vyrazem) tusil jsem nejakou tour, a tak jsem byl potesen, kdyz oznamil ze 10. kvetna bude hrat v Lille. Den byl pekne nahovno, rano kurz francouzstiny, dvouhodinovka, behem ktery jsme vcera udelali jen jedno cviceni a byl to vomrd. Nasledne ctvrtecni reunion d'equipe(schuzka pracovniku, kde se rozebira co jde dobre a co dobre nejde), kde jsme se sesli ctyri, Bernard byl ozralej(resi rozvod). Ale ja to nepoznal, jen jsem pak nasledovne Fabienovi konstatoval, ze mam pocit, ze Bernardovi obcas unika smysl veci a ze plka neskutecny veci. Takze vomrd cislo dve. Treti vomrd byl v praci, nebylo co delat, s kumulaci predchazejicich vomrdu vyse zminenych jsem mel naladu pod psa. A finalne jsem vyjel na jednoho kluka, co je u nas jako bezdak, kterej ten vecer mel mejt nadobi, po veceri rek, ze si jde nejdriv zakourit. Rikam okej, pac to nedela sam. Pak trochu uklizim a jdu si sam zakourit, on tam bez cigara, s obrovskym usmevem na zidli. A tak mi to nedalo a zvysil jsem hlas, ze teda jako by mel jit mejt to nadobi. No neco rek na odpoved(ma vzdycky odpoved na vsechno). Fabian vstoupil do nasi hadky: "Tavoj, nemas jit nahodou na koncert?"(ne neprijemnym tonem, jak by se mohlo zdat, proste takovym chlacholivym). A tak jsem hotovej vyrazil na koncert.

Odpalila to kapela Da-Taz, takovej perfektni acid jazz, trubka, pricka, samply, basa, kytara, klavesy. Paradicka... Zacal jsem se probouzet. Hrali asi hodku a este pak na zachode jsem si piskal posledni pisnicku. Zatahla se opona, a kdyz ji zas roztahly uz se chystal Erik Truffaz na svoji show. Perfektni koncert, rikam vam. Par dobrejch solicek, par skvelejch melodii, z novyho alba, par hitu z minulejch alb, co mam naposlouchany.. Uplne jsem si liboval. Az na to ze se mi zda, ze se snazi po vzoru Red Hot Chilli Pepers, System of a Down a ostatne i Asian Dub o sebevrazdu popem(na svoje posledni album prizval britskyho mladyho zpevaka, kterej ma sice skvelej hlas ale ve spatnejch rukach, takovy libive-melodicky refreny s hlubokym smyslem, jako ze chce kazdej den dejchat a tak, az na dve pecky, kde jsem nemel nic proti). Az na to, ze se mi zda, ze kdo neni v dnesni dobe na podiu politickej, jako by ani nebyl(Truffaz: tuhle pisnicku jsem psal s levicovym nazorem, bohuzel jak jsme videli minulou nedeli, vyhral nekdo jinej, ten zpevak: "No chci vam rict, ze jsem fakt stastnej, ze konecne Blair konci, a pral jsem si at Sarkozy nezvitezi, ted nezbejva nez vam poprat hodne stesti.."). Az na to, ze v porovnani s livakem co mam nahore v pokoji, to byl precejen koncert pro "malomesto". Nicmene smekam, a tyhle vsechny vytky ti odpoustim Eriku. Pohladils me na leve strane meho trupu, tam, pod nadrem. A presvedcil jsi me, ze si na konci myho volontariatu musim koupit trubku a zacit poradne trenovat.

Jak jsem chtel doplnit..

..nejdriv jsem chtel doplnit tim, jak jsem byl na seminari, kterej zaridila organizace, co se o me by dobrovolnika ve Francii stara. Mluvilo se o valce v Alziru - s Alziranem a Francouzem, o osudu jedny vesnicky, kterej byl podobnej Lidicim, az na to, ze de Gaulle ji nechal stat, aby slouzila jako svedectvi, a tim, se se nevi, proc ji Nemci nechali vyhladit, o tom jak jeden clovek unikl smrti, o tom jak zapalili kostel a obrovskej kovovej zvon se roztavil ale drevena zpovednice zustala stat.(Pro fotografy: tak fotogenicky misto jsem asi v zivote nevidel, kostry baraku, polorozpadly kamna, zrezively autaky ze tricatejch let, zkorodovany kostry posteli, no zkratka kdo bude chtit tak uvidi, mam celej film). O tom jak jedna francouzska rodina ubytovala za valky sestiletou zidovku. O francouzkym odboji, a jeho akterech, a obetech. Chtel jsem psat o tom, jak jsme byli v Angouleme, kolibce napadu komiksu, o tom jak jsem vyfotil film na brehu Atlantiku, o tom jak uzasny byly vlny, jak jsem se koupal, o tom jak jsme hrali fotbal na plazi, o tom jak jsem poprvy spal v klastere, o tom jak jsem hledal freetekno party a konecne o tom jak jsme u pomniku odbojaru, ktery byli zastreleni komemorovali to, co se tam stalo, o tom jak mi bylo gratulovano k nasi minidivadelni hre a memu hereckemu vykonu. O tom jak jsme cetli basne a basnik se nam rozplakal. Proste o tydnu zazitku, nametu ke kontemplaci jak nasrano.
Pak jsem chtel doplnit tim, jak nam na tuberkulozu zemrel jeden z nejoblibenejsich a "nejpravejsich" bezdomovcu u nas ve foyer, o Francisovi neboli Marseiller.
Jindy jsem chtel doplnit o tom jak se prozivalo druhy kolo voleb(zar par stovek aut shorelo, zas par policajtu bylo zraneno, zas par lidi vzatejch do vazby, zas par vzletnejch proslovu vzdy koncicich Vive la Republique! Vive la France).
Jindy zas o tom, jak jsem si asi hodku a pul povidal o ekonomickym konceptu La Decroissance Soutenable s Fabienem.
Ale nedoplnil jsem.