Tak trosku doplnime...

...a zacneme tim jak tu byl Kachna. On o svoji navsteve(jeste) nepsal. Mozna ani neni co psat. Pratelska navsteva, prochazky ztemelym Lillem debatujice. Pak spanek u jedne jeho kamaradky. Rani ospalost a dusledky minulonocni opilosti. Priserne dlohodoba nuda v nedeli od rana az do vecera. A pak zase odjezd. Prijel poslednim TGV z Parisu, za ten zaplatil, za cestu z Grenoblu do Parisu uz ne. Meditoval. Zongluje, fotil industrial z tech uplne stejnejch uhlu jako ja. Tak ho postrcte at prispeje, at si mam pak pripadat trapne, kdyz budu ukazovat stejny fotky, jen kuli nenalezeni fotokomory o par mesicu pozdeji. Prej bude hrat sachy o prachy az v lete vyrazime do Bretagne. Odpovednost a tichost mi zakazuje napsat vsechno co bych chtel.

Druha vec co stoji za zminku je minuloctvrtecni vyprava do Parisu a nasledne do Fontainebleau. 12.4.2007 hrali Asian Dub Foundation. 27.50 euro v predprodeji(diky rodice). Klub podobnej Roxy, prestaveny potemnely na koncertni halu prestaveny divadlo. Jen se podle cloveka co me vzal stopem do nej vejde okolo 1000 lidi. Typek byl z peti deti, posledni se nenarodilo zdravy a protoze by se ji na Madagaskaru, kde se mluvi Malgasky a kde je vsechno zkorumpovany, nedostalo dostatecny pece, odstehovali se do Parizskeho regionu(hezky receno nejaky predmesti, ktery ma s Parizi spolecnyho jen to, ze je spojuje primestskej vlak a ze se Pariz moc rychle rozrusta), bylo mu pet let. V Parizi jsem byl okolo poledne. Nevedel co delat. Kdyz uz tam clovek prosel to co se projit ma, zbejvaj mu uz jen ty okrajovky, ktery sou budto daleko, nebo stojej penize. A tak jsem zevloval, v Luceburskejch zahradach, pred Centre de Georges Pompidou pak jsem se sel projit ke kanalu sv. Martina, pac tam byli pres zimu usidleny bezdomovci ve stanech a co chvili se objevovali nespokojeni bud oni, nebo mistni obyvatele v TV. Ted uz jich tam zbylo par. Pak ulozit batoh na nadrazi a vyrazit odlehcene smer Montmartr. Jak jsem se blizil, rikam si, chci nekoho potkat v Parizi, nekoho koho znam. A tak jsem odpalkoval cernochy co vazou uz asi pet let tu samou snurku na zapesti nezkusenych turistu, cetku, za kterou pak chtej 10-20 euro podle blbosti obliceje. Zakoupil jsem bagetu, a pak jsme se na sebe smali s jednou slecnou a ja se pak ohlizel a ona se porad usmivala. Popojdu o par desitek metru k vrcholu a druha, tak me to rozehralo u srdce a vzpominal jsem na Paulu(Spanelku ktery jsem bezeslova pri prvni navsteve Parize se skolou dal v kavarne listecek se vzkazem a adresou a pak jsem ji v zivote nevidel, ale tak tri mesice jsme udrzovali krasnou korespondenci a jeste obcas ted ji poslu pohled). A pak jsem sel k bazilice Sv. Srdce slysim vzdalene cestinu. Rozkoukam se a pul metru odeme stoji nas pan byvaly prezident Havel i s choti. Chtel jsem mu neco rict, jako vzdycky rikam Cechum co potkam ve Francii, ale pak jsem si rikal, ze mu stejne nemam co rict, ze mu stejne do me nic neni. Tak jsem aspon pokecal s krumlovakama ktery stali metr odeme, co jsou ve tretaku a na prvni navsteve Parize. Rozloucili jsme se a ja sebeh schody zahnul an ty velky ulici, jak je metro do prava a tam uz stal shluk lidi. CONCERT COMPLET. "Nemas listky?" "Nechces listky?" Odpalili to nejaky dva hoperi, jediny co stoji za zminku je jakasi moda a sounalezitost mladejch proti Sarkozymu, kterymu sal ukazal prostrednicek. A pak naslinil jehlu d.j. od ADF a rozjeli svuj masakr. Moc lidi, moc horko, moc drahy pivo ale paradni koncert. Pro zajemce rozepisu po mejlech.
Skoncili v 22:30, tak jsem omamenej vyzved batoh z nadrazi a vyrazil na nadrazi druhy odkud jsem se chtel jeste tyz vecer dostat k Melanie do Fontainebelau. Po ctyrech hodinach od doby, kdy jsem opustil koncert jsem dorazil, bylo pul treti rano. Pak vikend s 16 francouzema ktery se sjeli zkolaudovat Melaniin novej byt. Bylo to rozpacity. Pro me. Kuli francouzstine, kuli nedostatecny podobnosti zajmu, nebo prostredi, s ostatnima lidma. A pak cesta zpet, zoufale obrovska opice, dalnice, kde nikdo nebral, casovy pres. Tak jsem se potupne vratil na nadrazi a koupil si listek na vlak.

Opozdeny dodatek..

..kterej bude kratkej. Vsechno bylo domluveny, Jean, kterej me mel za Faridem hodit, sefik, co nam to posvetil. Rano jsem zaspal, ale vzbudil me telefonat ve tri ctvrte na osm, uz jsem zacal premejslet o tom, ze osud existuje, ze mi bylo dano abych nezaspal, kdyz tu Farid rika, ze leti uz ve ctvrt na devet. Tak jsem se se smutkem v hlase a vdusi po telefonu rozloucil. V pul devaty prijela Faridova slecna, asi trikrat se rozplakala. A tak jsme se bavili o tom, jak to s Faridem asi bude(o tom, ze kdyz jedna evropska zeme odmitne uprchlika, musej ji odmitnout i ostatni, o tom, ze se anglie chova ke svejm uprchlikum dobre). A vcera jsem se ptal Jamily, jestli ma nejaky novinky a rikala ze je v tom samym centru jako byl tady s tim rozdilem ze vetu: "zpatky do cel, konec prochazek." neslysi ve francouzstine ale anglicky. A tak se uvidi. Jamila pak pri nasledny debate dodala, ze Anglie nechava uprchliky na svym uzemi, pokud maji nejakou ekonomickou aktivitu a po ctyrech letech tam pak muzou zustat jen s minimalnim opruzem. Tak uvidime.

Sarko jede.. A Farid leti..

..volal mi Farid z Centre de retention administratif(centrum administrativniho zadrzeni). Ne nahodou toto centrum je v Lille hned u letiste. Velka vetsina lidi, co se tam ocitne, naseda do letadla, bez zpatecni letenky. Nelegalni pristehovalci. Farid sel na prefekturu, kam uz chodil od zacatku, co je ve Francii: viza, povoleni k pobytu apod. Aurelia rikala, ze ale nema moc sanci, pac Afghanistan neni uz na seznamu "nebezpecnych zemi". Na prefekture uz cekali policajti a rovnou ho odvezli do tohohle centra. Zejtra nebo pozejtri leti zpatky do Londyna, odkud k nam prisel. V Londyne zil 4 roky, pracoval v IT, odesel kuli mnozstvi stresu. Do Londyna emigroval z Afghanistanu, kde je podle Jeana-Paula odsouzenej k smrti. Byl mucenej Talibancema. Kdyz prisel neumel ani slovo francouzsky, a zitra odleti s nespatnou slovni zasobou, mluvili jsme spolu(po jeho 5 mesicich) temer plynne francouzsky. Byl pripravenej tu pracovat, najit si zenu, proste se usadit. Libilo se mu tu, Francouzi mu pripadali otevreni, pratelsti. A zejtra leti. Rano v 8 mam sraz s Davidem(sefik), ten me akorat ujisti, ze mame zelenou(ma kamose na policii) a pak vyrazime s Jeanem karou smer letiste Lille-Lesquin. Je mi smutno, je mi zle z mistni politiky. Zitra doplnim.