Vojtech en France

Konec srpna v Parizi...

2007-09-23T12:13:00.000+02:00

19.8.2007 - Moulin Rouge z roku 52 pred kostelem sv. Eustacha
20.8.2007 - Jsem Klaarce udelal moc dobrej kuskus
21.8.2007 - Navsteva parizskych stok a cesta po nabrezi
22.8.2007 - ?
23.8.2007 - Jsme sli na prochazku do ctvrti Bellevile, kouili si chalvu, sli do Narodni knihovny a k Francozsky cinematéce
24.8.2007 - Navsteva fotoreportera Weegeeho, sraz s Evou, utek bez placeni z La Fourmie, schody na Montmartru
25.8.2007 - Bulonskej lesik, ostrov s kralikama, ... na lavicce, navrat pres Champs Elyssé, Place de la Concorde a pout v Tuillerskejch
26.8.2007 - Blešák, Chateau de Vincennes, Narodni Botanickej park
27.8.2007 - Fontainebleau
28.8.2007 - Fontainebleau
29.8.2007 - Fontainebleau + prochazka po Montmartru
30.8.2007 - Zidovska ctvrt, falafel, Marais, ulice plna fotobazaru, ale uplne plna
31.8.2007 - Zapis u Klaarky na skole, China town plus nocni prasarny ve meste(hazeni flasek do seiny, kopani do odpadku, smutek, prazdnota, uz budu muset jet)
1.9.2007 - 13:47 stale nevim odkud odjizdim, odjezd v 14:00

a ted uz jen nejakej zaverecnej post..

Hodne louceni, hooodne louceni..

2007-09-23T12:11:00.000+02:00

...naposledy jsem se rozloucil vcera s Melanii, nebo vlastne nerozloucil, je ji nechal vzkaz na zachode. Melanie ma na zachode bily papiry a tuzku a kdo chce tak neco napise, co ma potrebu napsat. Ja jsem psal dost casto. Casto pateticky. Casto opilej. Ted jsem psal po tichem veceru s jednou lahvi vina a konci reality show l’ille de la temptation, docela dobre vyspalej. Jen mi bylo lito, ze Melanie uz nikdy neuvidim, nebo aspon ne v blizky dobe....predtim jsem se loucil s dobrovolnikama na Strasburskym nadrazi, ze kteryho jsem pak jel stopem a TGV na cerno zpatky do Parize. Na finalni seminar jsem vyrazil v patek, vlak jsem podle minulych zkusenosti prosel, protoze jsem mel dobrou naladu az moc dobrou na to jak mi bylo tezko vecer predtim, protoze jsem posledni aurevoir dal Fabianovi. Nasel jsem nasi krasnou Norku Aniu a upovidanou Polku Monicu. Sedli jsme si na ctyrku, Monica povidala, povidala o Izraei, o tancich, o jazzovejch koncertech co byly u ni na vesnici, pak me jeji povidani prestalo avit a tak jsem se prestal zapojovat do debaty a jen si uzival rychlost e ctyrem stum kilometru v hodine. Seminar probehl divne, velice divne. Odpoledne co jsme prijeli, byla spousta vitani, spousta objimani, spousta prazdnejch mist naplnenejma jen radosti ze jsme zas skoro vsichni spolu, nicmene nevis o cem si povidat. A pritom bys tak chtel. Vecer probehl stejne divne jako seminar predtim. Uplne jsem si vzpomnel na pocity, kdy jsem uz mel plny zuby celyho ansamblu, kdy se mi ani nechtelo libat kluky ani holky, ani s nima pit ani s nima soulozit ani tancovat. Zluc se mi zas rozlevala do tela. Tak jsem vyzkousel nepoznane, zkusil jsem se na posledni chvili zkamaradit se trema artystycnejma polakama a ukazal jim fotky. A zjistil ze jsou stejne prazdny jako ostatni, kteri krepci na parketu. Pak jsem se zas cejtil hrozne starej, kdyz jsem o dva roky starsim lidem povidal o tom, jak je ten dobrovolnickej rok ve Francii super. Po par jakz takz zajimavejch rozhovorech jsem se ulozil ke spanku. Dokonce me i rano budik probudil, coz jsem neocekaval, bylo mi ale zle, hodne zle, tak jsem se sel najist, teda spis jen vypit kavu a dat si cigaro abych se nejak vzpamatoval. Okolo desaty si nas zavolal Bernard, hlavni sefik ICE, a zacal tak zas ten svuj proslov a bylo vsem jasny ze je zas nasranej. Jenze nikdo netusil, ze nas do dvou hodin chce vykazat, bez toho, abychom si mohli popovidat o nasi praci s budoucima dobrovolnikama, ze nam neobejdnal ani obed. Pak odesel, nikdo neveril svejm usim, kdyz se na to divam zpetne, zda se mi, ze si chtel asi povyzpravit svoje pochroumany ego, povest, protoze jak mi Melanie rikala, stavalo se tak kazdej rok. Stary dobrovolnici prijeli, byla party, byl bordel, byl proslov o hodnotach a stanovach dobrovolniku, u nas byl dodatek: Jedte domu. Zajimavy bylo, co se delo pak. Vsichni zustali jak opareny, cejtil jsem vetsinovou spoluucast, a tak se polozily zaklady dopoledniho "statecku", vsichni byli zticha, jeden mluvil, ostatni dodavali napady co by se dalo delat, treti psal vsechno dulezity na tabuli, pak jsme spolecne demokraticky odhlasovali, co budeme delat. Pak se slo pracovat, nalezli se sefici, co nakonec moc nepracovali a spis davali "rozkazy" a jen chodili a sledovali. Postupne se objevili nepracujici at uz neuvedomeli, co meli akorat opici a moc se jim nechtelo nebo uvedomeli, co nesouhlasili s tim co delame(proc bych mel pracovat v kuchyni, kdyz uz ani nemame obed). A pak se to zhroutilo. Aktivni holky porad pracovaly, delaly celkem neuzitecnou praci ale delali ji porad, bez premejsleni jestli to k necemu je nebo neni. Jiny holky nadavaly, ze nikdo nepracuje a chodily a ptali se kazdyho co dela. Proste sranda, kazdej zaujal jakousi socialni pozici jako v kazdym spolecenskym usporadani. No nic dost sociologickych plku. Vetsina se stejne po druhy hodine zpakovala, domluvil se nejakej sraz, ze tam nakonec vsichni prijedou a tak jsem se prihlasil taky. Bylo mi porad blbe, porad porad porad, pil jsem akorat vodu a to byla chyba, jakmile jsem se s Karlou vydal do mesta a pak se najed, okamzite se mi ulevilo. Az do vecera jsme zustali tri a pak jsem se nakonec s Karlou vydal na party. Cestou ve vlaku jsme potkali divnyho typka, kterej jel s taskou, uplne okrajovym vlakem, byli jsme na hranicich a ptal se odkud ze se da stopovat Strasburku a pak nam vypravel, ze je anglican zijici ve Francii a ze se potrebuje dostat do Nice, a ze vcera hulil s nejakejma anglanama a ze kdyz se rano probudil, vsechny jeho veci byly ukradeny.. No nic. Z party stoji za rec jen to, ze jsem poprvy pil stroh(pro slusneji vychovanejsi duse je to asi 70% procentni rum) s jednim silenym polakem.. No a muj zaludek to nejak nevydejchal a tak jsem se stal prvnim blijicim tohoto vecera. Samozrejme se to rozkriklo a vsechny slecny na me koukaly skrz prsty. Ackoliv mi bylo dobre a ja zacal chlastat dal. Pak prisla vlna louceni, Ania, Monica, Maria. Byl jsem uz trochu opilej takze mi to bylo jedno, kaslal jsem jako obvykle na konvence Rad jsem te poznal, dej mi email ja ti napisu, prijedes za mnou do prahy a ja za tebou prijedu do madridu, jeteborgu, varsavy? Ale smutnyho pocitu jsem se neubranil. Precej jsem k tem lidem prilnul, poznal je, nastval je, libal je, a ted jsem si pesimisticky-realisticky rikal, ze uz je nikdá neuvidim. A tak jsem sel zase pit. Silenej polak mi zacal vypravet o tom jak na severnim mori v nejvetsi bouri rad jezdi na lodi, jak jeho deda pali slivovici, jak jeho tata jezdi na hranice pro pravou ruskou vodku, jak i on Captain asi bude neco palit, jak se musi kostovat vodka, ze by se vsadil, ze by umel rozeznat vodku zitnou, jecnou, bramborovou, kolika destilacema to proslo. Nakonec to bylo docela zajimavy a tak jsem ho podporoval v jeho polskym vypraveni. Utuzili jsme dalsim panakem nase pratelstvi a navzajem se pozvali do svych pribytku. Jen bylo trochu lito Mariuse, nora, skvelyho zajimavyho vtipnyho cloveka, protoze pred tim, nez jsme si s Captainem zacli povidat, Marius mi zacal povidat o tom, jak se s Captainem skamaradili, jak maj oba uuuplne jinej charakter, jinej temperament, ale ze nekde uvnitr si vakt rozumej a ze si mysli ze zustanou fakt dobry kamosi. Bydleli totiz spolu celej rok ve stejnym apartmanu.. A ja pak hned potom jak prodejna devka: polak prijde s panakem a hrozne vroucne mi nabizi pratelstvi, ze jsme stejna krev, porad se na me smeje ja na nej znacne rezervovaneji, kdyz vedle me sedi Marius. Bylo mi fakt blbe. Ale mam pocit, ze se s tim stejne nedalo nic delat...
Pak rano, hromadnej prejezd do Strasburku.. A zas louceni, s Captainem, s Mariusem a vsema. Bylo mi vazne smutno, konec, tady konci moje dobrovolnictvi. Jen vzpominky, spousta emailu a smutku v dusi.

Jeden z poslednich veceru...

2007-08-14T23:42:00.000+02:00

..zitra varim rajskou omacku, 4 kila masa, a knedliky pro 30 lidi, pecu 3 jablecny zaviny, drzte palce. Za prvy jsem to nikdy nedelal, za druhy mam z Parizskyho vikendu solidne zacinajici rymu(rozumej zacpanej nos a nedejchas, rozumej necejtis) spalenej jazyk, pac jsem chtel ochutnat parecek primo z panvicky. Je mi divne, vubec si neuvedomuju ze odjizdim, ani se mi nejak nechce s nikym loucit, chci proste odjet. A hlavne si nasadit svoje felliniovky(rozumej brejle co sem si koupil na parizskym blesaku).

Tak trochu doplnime..

2007-08-10T20:59:00.000+02:00

..tak co kouka se este nekdo, jestli Vojat este plodi? Je pravda ze od urcity doby se to nejak zlomilo a dost jsem na blog kaslal. Takze co se stalo? Byl jsem na prazdninach v Praze, nevidel jsem vsechny co jsem videt chtel, videl jsem vlasten jen rodice, babicku, Natalku, Klarku, Kachnu a jeho kamarady. Ale uzil jsem si to paradne. Zadny skvele objevujici, dobre vypravejici se prazdniny ale prazdniny obycejne, mestacke ale presto znacne krasne, chodil jsem do letniho kina, pekl boruvkovy a svestkovy kolace, zalejval kazdej vecer zahradu, vyvolaval fotky(mam z nich celkem radost), a libal se a pil vino pred seserelou Prahou, koupil si vysoceintelektualni surealisticky casopis, kterej jsem skoro ani neotevrel a nebo se jen tak prochazel a hral si na francouzskyho turistu s anglickym prizvukem. Nechal jsem si od babicky vypravet, proc se jeji dcery nemaj rady ba co vic, ze spolu nemluvi, o mejch aristokratickejch korenech v Polsku. Pak jsme opatrne vlozili do batohu zpopelneneho dedu a prevezli ho na Pardubicky hrbitov.

Zpatky jsem jel s tridnim nepritelem cislo jedna, na jeho vizitce stoji: Vojtech Brychta Structured Credit Trading, The Royal Bank of Scotland, zacal s ekonomkou v praze, odjel na erasmus do Francie, pak v Parizi studoval nejakou elitni obchodni skolu a diky tomu ted obchoduje s pojistenim firem(nebo tak necim, snazil se mi to vysvetlit, nic jsem nepochopil), palil to pres Nemecko a Lucemburk se svoji nepeknou nechytrou slecnou ve svy cerveny audine, oblecenej podle posledni mody(ruzovy tricko a seprany kalhoty), obcas vytah neco zajimavyho, pekne dokazal povypravet o tgv. Celkem sympatak, me bezdomovci ochudili a jeho ochudily cisla o spolecny zajimavy debaty. No nic, dovez me az pres barak, takze jsem srdecne podekoval a zamaval.

Pak prijeli kamosi: Tomas&Evka a Dan&Nikola(Trnka ze skautu mami a sestry, to je svet malej co...). Prijeli z Amstru kde se spravne nakladali, a zevlili. A tak jsme pokracovali, lezli po stromech ve Vaubanskejch zahradach, pili sangriu, prohledavali popelnice u mekacu a u Quicku delali modni sou na skvote, spali do 12, proste prazdninova romance.

A ted se chylim ke konci, chylim se ke konci postu, ke konci pobytu v Lille na severu Francie, je to divny, reknu Vam. Rekli byste: vem si priklad z Kachny, udelal rozlucku a nic neresil. No jo, jenomze ja s tema bezdakama byl rok, s Fabienem jsem byl rok, daleko komplexnejsi rok nez co prozil Kachna, mam udelat darecek, mam jit s Aurelii na pivo, i kdyz to ze zacatku vzdycky v komunikaci vazne, i kdyz nejsme fakt dobri kamaradi ale jen dva lidi co k sobe maj blizko? Co s Fabienem, kterej me srdecne dvakrat pozval k sobe a staral se o me tak, ze jsem se cejtil obravdu stastne? Stacilo to, jak jsem se choval po celej rok, bylo to videt z myho chovani, ze je mi taky blizkej, nebo to chce nejakou tecku, nejak podtrhnout to, proc si ho vazim, ze jsem byl stastnej? Pretezko mes amis.

Studie usmevu doleva Klarky Mergerove

2007-06-27T18:12:00.000+02:00

Parizska melancholie

2007-06-26T23:09:00.000+02:00

20. 6. 15:09:06 jsem dostal zpravu: máš krásnej blog, našla jsem ho úplnu náhodou na netu a husokachna mi řekl, že jsi to ty. občas jako bys mi mluvil z duše...
23.6 19:23:37 jsme meli sraz v Parizi.
26.6 23:15:42 jsem skleslej pred obrazovkou sefova pocitace a chci to vyjadrit.
do 23:25 jsem to zacal rozepisovat, ale pak jsem se zas pateticky rozbrecel.

2007-06-14T17:51:00.000+02:00

Byl jsem v Praze. Dukladnou ocistu jednim antivirakem mamin pocitac neustal a spadly Windows. Prisel zakaz pouzivani pocitace, tedy i internetu. (Po)zastavuji psani blogu a mejlovou korespondenci jako vyraz solidarity k mym sestram, ktere za nic nemohou a presto jsou stizeny zakazem tez.

Zkratka peknej den..

2007-06-04T19:58:00.000+02:00

..moje zkratka pekny pondeli zaclo v jedenact hodin dopoledne. Nepracoval jsem, tak jsem chtel stihnout spoustu veci. Na zacatku jsem vybral 40 euro. Zasel do pekarny, koupil si snidani, pani predemnou chybelo 40 centimu, tak jsem ji to doplatil, pekarenska i ta pani koukaly a obe moc dekovaly, tim vic mi pak chutnala svycarska brioska a palmierek. Pak jsem asi hodinu a pul jel do Belgie, pro tabak. Cestou jsem si cet ranni vydani Figara, o tom jak se v Rostoku Cerna Sila mobilizuje proti sjezdu G8 a hazi pak dlazebni kostky a zranuje 130 policistu. Pak jsem ho odlozil a jen tak se dival do krajiny, a prisla mi oproti Fabienovu kraji o dost horsi. Pak jsem nakoupil tabak, trochu si prosel to belgicky mestecko, ale nebylo o co stat. Tak jsem se vratil na zastavku a zjistil, ze autobys mi jede zpatky vic jak 40 minut, tak jsem zas presel most mezi Francii a Belgii a usetril tak 60 centimu na pivu. Kolorit kavarny-hospody me dostal. A zase jsem vyrazil smer zastavka. V autobuse se mi chtelo hrozne curat. Kdyz jsem dojel zpatky do Lille, sel jsem se projit do Citadely a natrhat cernej bez, nasel jsem cestou pulitr tak jsem 50 kvetu natrhal do nej. Cestou zpatky jsem si dal druhy pivko na jedny rusny ulici a popovidal si s jednou damou v letech o tom co to mam v tom pulitru. Pak jsem si nakoupil dve kila cukru tri citrony a lahev dzusu, abych tu bezovou limonadu mel kam uskladnit. A pak jsem se vratil domu a za melodie Trya jsem ostrihal ty kvety a nasledne je namocil do dvou litru vody, a za rytmu Erika Truffaze jsem se zacal ucit zonglovat s kuzelama, co jsem si vcera vyrobil ze tri vydani Le Monde.
Proc to vsechno pisu, ve srovnani s minulejma prispevkama? Psal jsem si s Petrem o stereotypu, jeho kamarad mu poradil, at dela kazdej den neco novyho. A tak jsem zacal. Dnes.

Podruhe u Fabiana, podruhe u Aurelie. (o radosti a smutku)

2007-06-03T00:09:00.000+02:00

Aurelia me opet zvala na nejaky koncerty, ve ctvrtek na punkersky japonky a v patek na legendarni punkovou francouzskou kapelu Metal-Urbain. Soucasnici Sex Pistols, proste dedousove, kterejm No Future! koluje v krvi i po padesatce, nemeli uspech, ackoli jako jedni z prvnich zacli pouzivat misto bicich syntetizator(a mozna prave pro tu artificialnost nebyli na francouzsky scene prijati), tak rekli Au revoir a zacli delat karieru za Rukavem(Lamansskej pruliv), tedy v Anglii. A dnes, v roce 2007? Jako predkapela. A vubec, kdyz mluvim o prvni druhy generaci punkacu, Aurelia nas seznamila s Vincentema jeho synem Jacquesem, Vincent zustal taky punkac, presto ze se stal otcem, a navic predal postupne rostoucimu synovi i kus svy filozofie a tak tam byli na koncerte oba. A ja si zacal uvedomovat jak asi vypadal prubeh. Tata poslouchal porad v aute The Damned a The Clash, tak se to synkovi ve 14 zaclo libit, a tak zacal trosku hledat a stourat a vystoural Straight Age(hnuti proti zpitejm zfetovanejm punkacum, co delaj akorat bordel a tak strejtedzaci nepijou nekourej, nekonzumujou drogy a ani maso) tatovi se to zpocatku nelibilo, ale pak to prijal taky a to byl prvni pakt o vzajemnem ovlivnovani mezi prvni a druhou generaci punkacu. A pak koncert zacal. Byl to bordel reknu vam, jako ze spatne zmixujete Slipknot a Ramones plus vymenite texty a budete zpivat "naseru ti do tvejch blitek". Moc se mi to nelibilo. Zabavnej byl konec jejich koncertu, v sale bylo asi 40 lidi, takze se jen postavalo a ani se moc nepiskalo a netleskalo po kazdy pisni, a tak na konci, v temer uplnym tichu odesli do zakulisi. A jakobysme vsichni vedeli jak to na koncertech chodi, tak my jsme vedeli ze daj pridavek i oni vedeli ze daj pridavek, ze nezahrali nejlepsi song jen tak pro nic za nic. A tim se uplne zrusila takova ta "hra", co se hraje na koncertech(kapela odejde do zakulisi, a publikum krepci, ze chtej jeste, ale vlastne nevedej, jestli kapela jeste zahraje nebo ne, ale pak stejne zahraje a vsichni jsou stestim bez sebe, a tato hra se stava pravidlem..) a tak jsem se musel smat. A druha kapela byla jeste otresnejsi, reknu jen, ze to byl styl hudby "digitalni hardcore". Bylo to hlasity, bylo to ujety, bylo to protiprirodni(moc decibelu, svetlomety do oci.. proste paradni vymejvarna mozku). A tak jsme s Aurelii a jejim bejvalym pritelem kourili cigara a hudrali nad tim, jak Metal Urbain skoncili, jak kratce hrali.. Pak se bejvalej Aurelie pohadal s jednim ozralym radbynavstevnikem, kterej ale nemel prachy a tak se zacli hadat, jestli muze jit dovnitr bez placeni. Dokourili jsme, podali si ruce a odjeli do novyho bytu Aurelie. Tam uz nas cekal jeji pritel a spici dcerka. Behem vecera jsme s Aurelii dvema sklenkama piv klabosili o hudbe, nejdriv ty francouzsky soucasny, o tom, ze vsichni pisnickari(typu Charlotte Gainsbourg) spivaj nudne, nikdo nema specialni hlas, postradaj energii, tvorej utahany kousky, miliontou modifikaci na predchozi umelce. Pak jsme volne presli k punku, protoze jsme byli uz znechuceni televizni produkci, soupli do hifiveze Metal Urbain. A ja se dozvedel, proc meli zpocatku punkaci nepreskrtnuty hakovy krize na triku, jako nasivky, jako placky. Protoze chteli provokovat. Protoze chteli provokovat uplne nejhloubejc, a tak dokonce vznikla i serie placek, na kterejch byl zobrazenej zid po osvobozeni koncentracniho tabora, pohublej, a pod tim byl napis, Tohle je punk ! A ja si rikal, tyvole tak to uz trochu prehnali, ze si berou na musku utrpeni lidi, jen proto, ze jsou zfrustrovany. A kdyz jsem tohle rek Aurelii docela se mnou souhlasila, jen rikala, ze to bylo nastesti « jen » z pocatku. Pak pridala k lepsimu, ze jeden zpevak, nejaky kapely byl sam zid, a hadejte co si nechal vytetovat na siji…. No ano, krasnou pravouhlou svastiku. To uz mi sla hlava kolem. A tak jsme se vratili k jejimu ex-priteli-majiteli toho salu, o tom, proc s nim zazila paradnich sest let, protoze je z tyhle doby, kdy se na vsechny ostatni kaslalo, coz neni moc vhodne pro zivot ve dvou, ze. Nic mu neni dost, nikdy to Aurelia nepochopila, co vlastne chce a tak. A pak uz jsem byl moc dechiré(opily) tak se slo spat, ja se prikryl dekou pro psa(mel jsem takovej pocit) zato ale s obrovskym Pikatchuem. Rano nas vzbudilo slunce a vune z pekarstvi pod nama, uzasny. Tak jsme posnidali i s malou. A ja se pak sel projit, a dobre jsem udelal. Pac jsem videl poulicni belgickej trh, kterej se ale moc nelisi od toho francouzskyho. Uzasnou autodilnu, ale zase jsem nemel fotak a tak jsem se proklinal.

Podruhe u Fabiana.
Sestra otcina Fabiana slavila odchod do duchodu a tak se sjelo u Lyonu cela nejrozvetvenejsi familie to oslavit(jako ze i z Martiniku treba). Mladsi odjeli drive a tak mel Fabian volnej byt do kteryho me tedy pozval. Prvni den prselo, tak jsem si dali rano s jeho sestrou a s Fabianovou slecnou briosku, a my s Fabianem se rozhodovali co delat, pak jsme osireli, ti vysokoskolsti z vas chapu proc. Vyhralo Holandsko, ctyrhodinova cesta do Maastrichu obejiti tri kofisopu, 3 krat pet gramu nejaky travy, a pak ctyrhodinova cesta zpatky, nalezite zenova... Co me prekvapilo, ze ac maj Holandani liberalni zakony, tak jsou dost striktne dodrzovany. Chytnou te jak mas u sebe vic jak 5 gramu a jdes do basy. Prodas dvakrat ve svym kofisopu jednomu zkaznikovi vic nez 5 gramu a zaviras, a basa je jasna. Fabian me nechtel nechat odhodit vajgl na zem, nechtel me nechat kourit travu na ulici, ani z okna auta jsem nevyhodil vajgl driv jak jsme prejeli caru mezi Holandem a Belgii. Jinak ale jako mesto nic moc. Sedivy, takovej sprasenej holandskej Lille. Cestou mi Fabian povidal o rodinnejch konexich, ze prej kdyby byl na zejtra rano na ulici, tak vecer ma praci, ze jako rodina nemaj existencni problemy diky vynosum na burze, ze i kdyby nepracovali, tak nezemrou hlady, o tom jak ma zkratka stesti. Vecer jsme zakoncili v jedny italsky restauraci, taky nejakej rodinnej prislusnik, paradni lososovej stejk a testoviny do me zklouzly natosup. Jen se me Fabian ptal: „Ty nejsi zvyklej na restauraci vid?“ „Ne, je to videt, co?“ Ale nakonec to zachranil cisnik, kdyz zacal vypravet o tom jak byl v Praze. Pak u Fabiana do dvou hra na didzaridou. No ale druhej den. Zahajili jsme ho na zahrade s pravou francouzskou snidani(croissants, petit pains au chocolat, mliko, kafe, kakao, dzus z vymackanejch pomerancu). Nevim co to Fabiana popadlo, nicmene mu to vydrzelo i na obed, zasli jsme na mistni trh, koupili dle decroissance regionalni produkty, par rajcat, houby, rybi file(ktery jsme ale posleze nasli na netu v cernejch listinach Greenpeace), redkvicky, a dali si spravne nacas s pripravou obeda. Moc dobre jsme se najedli a protoze bylo hezky odpoledne jsem vyrazili na kolovylet. V Maubege(trochu vetsi mesto, nez kde Fabien bydli) jsme vyzvedli zasilku objednanejch knizek o decroissance soutenable. A pak jsme zacli doslapavat zbyvajici dve strany naseho trojuhelniku, co jsme si vyticili pri obede. A reknu vam, blaho na dusi. Ale tak nesmirny: zelenajici se lany obili, pastviny s flekatejma kravama, obrovsky mraky, co se vam v jednom momete zdaj jako letajici Golias a o par minut pozdeji jako jednorozec. Teplo, uzasna cyklostezka(na miste bejvaly zeleznice), zastavka u tety, proste paradni venkov, obcas mi to pripadalo jak v jiznich Cechach, obcas jak pri ceste z Prahy na Ameriku, nevim uz jak lip to vyjadrit slovy, jak mi bylo dobre. Vratili jsme se po triceti kilacich v pul desaty vecer, hladovi, unaveny z castejch stoupani, ale naplneny dobrou naladou. Casto jsem si po ceste rikal, kurva je to sen nebo realita, lany tak zeleny, kravy tak flekaty, nebe tak modry(mozna diky globalnimu stmivani). Balzam balzamovatej na moji dusi. A posledni den jsme vstavali dost pozde, nebylo nic k jidlu, tak jsme trochu hrali na didjeridou a pak pozhasinali, a vyrazili do prace, za zvuku Buena Vista Social Clubu, a vubec se nam nechtelo. Poobedvali jsme v typicky severofrancouzsky Friterie(frites-hranolky). Vsichni pred sebou meli teda porci hranolku, kazdej s necim jinym, klobasy, crocquety, anglicky talire ale vsichni meli hranolky, a pivo. Tak jsem si dal dle show Danyho Boona(humorista od nas ze severu a celou show ma v mistnim nareci, coz je samo o sobe dost vtipny, a v jedny pasazi si dela srandu prave z tehlech Friterie a ze nejlepsi jsou klobasy, imituje jezeni klobasy, a rika, sakra ty jsou tak dobry, ale proste nikdy nevim co dotoho davaj) hranolky s touhle klobasou a pivko. A tak trosku priopilej jsem se vratil s nechuti do Lille.
A pak jsem volal mame, protoze se mnou chtela mluvit. Deda mi zemrel. A tak se ten oblacek radosti ze skvele stravenejch ctyr dnu rozplynul, nebo minimalne dost ztmavnul. A ted je mi zatezko o tom psat. Este ke vsemu zacla hrat z myho monitoru ta nejsmutnejsi a nejkrasnejsi skladba od Milese Davise. Je to ale zvlastni, smutek me nijak moc neprepada. A tak si pokladam otazku jestli je to spravne nebo ne. Pro spatne si rikam, ze precejen zemrel clovek, kterej mi byl blizkym, se kterym jsem od kolebky, od rodicu se lisil tim, ze me nemusel vychovavat a tak mohl byt tim hodnym dedeckem kterym byl. A pro spravne zas hovori to, co rikala mama, ze konci jeden pribej jedne osoby, jeden zivotni cykl. Jediny, co mi prijde smutny, je to, ze diky tomu vsemu zarizovani(navrat do prahy, prevod penez na listek), vicere prani uprimne soustrasti, jako by se deda Milan s tim nejlepsim brichem co znam nejak vytracel. Pak asi navrat do Prahy bude trochu zvlastni, precejen jedu do Prahy na pohreb, ale zase se vracim ke svy rodine, ke svejm kamosum. A tak se bojim toho zvlastniho paradoxu radosti a smutku.

2007-05-27T11:28:00.000+02:00

Byl jsem v Barcelone.

Jedna basenka ze seminare, co jeste neprosla korekturou..

2007-05-11T22:14:00.000+02:00

Zarovka jemne rozsvetlovala
tichost nocna nadvori klastera
upravene, stichle
a s kasnou uprostred
Mesic teprv dorustal
pokryty smetanou
a ja si pral dotykat se, machat rukama
krelit prazdno
a pak prisla tma a ja se bal

veris v Boha?
nevim,
jen to Ne je mensi nez predtim

Erik Truffaz live..

2007-05-11T21:49:00.000+02:00

...tak jsem se tesil. Mama mi objevila dalsi kus skvely muziky, o Vanocich 2005 jsem dostal od Jeziska album francouzskyho trumpetisty Erika Truffaze se jmenem Saloua. Erik Truffaz je povazovanej za novyho Milese Davise, Georges(cernoch co u nas pracuje a hraje taky na trubku) o nem rika ze snupe. Kazdopadne dela skvelou muziku. Kdyz vyslo nedavno jeho dalsi album Arkhangelsk(coz je podle jeho vcerejsiho vysvetleni, ruska vesnicka za polarnim kruhem, "kde je nam moc fajn" s lehce sfetlo-unavenym vyrazem) tusil jsem nejakou tour, a tak jsem byl potesen, kdyz oznamil ze 10. kvetna bude hrat v Lille. Den byl pekne nahovno, rano kurz francouzstiny, dvouhodinovka, behem ktery jsme vcera udelali jen jedno cviceni a byl to vomrd. Nasledne ctvrtecni reunion d'equipe(schuzka pracovniku, kde se rozebira co jde dobre a co dobre nejde), kde jsme se sesli ctyri, Bernard byl ozralej(resi rozvod). Ale ja to nepoznal, jen jsem pak nasledovne Fabienovi konstatoval, ze mam pocit, ze Bernardovi obcas unika smysl veci a ze plka neskutecny veci. Takze vomrd cislo dve. Treti vomrd byl v praci, nebylo co delat, s kumulaci predchazejicich vomrdu vyse zminenych jsem mel naladu pod psa. A finalne jsem vyjel na jednoho kluka, co je u nas jako bezdak, kterej ten vecer mel mejt nadobi, po veceri rek, ze si jde nejdriv zakourit. Rikam okej, pac to nedela sam. Pak trochu uklizim a jdu si sam zakourit, on tam bez cigara, s obrovskym usmevem na zidli. A tak mi to nedalo a zvysil jsem hlas, ze teda jako by mel jit mejt to nadobi. No neco rek na odpoved(ma vzdycky odpoved na vsechno). Fabian vstoupil do nasi hadky: "Tavoj, nemas jit nahodou na koncert?"(ne neprijemnym tonem, jak by se mohlo zdat, proste takovym chlacholivym). A tak jsem hotovej vyrazil na koncert.

Odpalila to kapela Da-Taz, takovej perfektni acid jazz, trubka, pricka, samply, basa, kytara, klavesy. Paradicka... Zacal jsem se probouzet. Hrali asi hodku a este pak na zachode jsem si piskal posledni pisnicku. Zatahla se opona, a kdyz ji zas roztahly uz se chystal Erik Truffaz na svoji show. Perfektni koncert, rikam vam. Par dobrejch solicek, par skvelejch melodii, z novyho alba, par hitu z minulejch alb, co mam naposlouchany.. Uplne jsem si liboval. Az na to ze se mi zda, ze se snazi po vzoru Red Hot Chilli Pepers, System of a Down a ostatne i Asian Dub o sebevrazdu popem(na svoje posledni album prizval britskyho mladyho zpevaka, kterej ma sice skvelej hlas ale ve spatnejch rukach, takovy libive-melodicky refreny s hlubokym smyslem, jako ze chce kazdej den dejchat a tak, az na dve pecky, kde jsem nemel nic proti). Az na to, ze se mi zda, ze kdo neni v dnesni dobe na podiu politickej, jako by ani nebyl(Truffaz: tuhle pisnicku jsem psal s levicovym nazorem, bohuzel jak jsme videli minulou nedeli, vyhral nekdo jinej, ten zpevak: "No chci vam rict, ze jsem fakt stastnej, ze konecne Blair konci, a pral jsem si at Sarkozy nezvitezi, ted nezbejva nez vam poprat hodne stesti.."). Az na to, ze v porovnani s livakem co mam nahore v pokoji, to byl precejen koncert pro "malomesto". Nicmene smekam, a tyhle vsechny vytky ti odpoustim Eriku. Pohladils me na leve strane meho trupu, tam, pod nadrem. A presvedcil jsi me, ze si na konci myho volontariatu musim koupit trubku a zacit poradne trenovat.

Jak jsem chtel doplnit..

2007-05-09T23:24:00.000+02:00

..nejdriv jsem chtel doplnit tim, jak jsem byl na seminari, kterej zaridila organizace, co se o me by dobrovolnika ve Francii stara. Mluvilo se o valce v Alziru - s Alziranem a Francouzem, o osudu jedny vesnicky, kterej byl podobnej Lidicim, az na to, ze de Gaulle ji nechal stat, aby slouzila jako svedectvi, a tim, se se nevi, proc ji Nemci nechali vyhladit, o tom jak jeden clovek unikl smrti, o tom jak zapalili kostel a obrovskej kovovej zvon se roztavil ale drevena zpovednice zustala stat.(Pro fotografy: tak fotogenicky misto jsem asi v zivote nevidel, kostry baraku, polorozpadly kamna, zrezively autaky ze tricatejch let, zkorodovany kostry posteli, no zkratka kdo bude chtit tak uvidi, mam celej film). O tom jak jedna francouzska rodina ubytovala za valky sestiletou zidovku. O francouzkym odboji, a jeho akterech, a obetech. Chtel jsem psat o tom, jak jsme byli v Angouleme, kolibce napadu komiksu, o tom jak jsem vyfotil film na brehu Atlantiku, o tom jak uzasny byly vlny, jak jsem se koupal, o tom jak jsme hrali fotbal na plazi, o tom jak jsem poprvy spal v klastere, o tom jak jsem hledal freetekno party a konecne o tom jak jsme u pomniku odbojaru, ktery byli zastreleni komemorovali to, co se tam stalo, o tom jak mi bylo gratulovano k nasi minidivadelni hre a memu hereckemu vykonu. O tom jak jsme cetli basne a basnik se nam rozplakal. Proste o tydnu zazitku, nametu ke kontemplaci jak nasrano.
Pak jsem chtel doplnit tim, jak nam na tuberkulozu zemrel jeden z nejoblibenejsich a "nejpravejsich" bezdomovcu u nas ve foyer, o Francisovi neboli Marseiller.
Jindy jsem chtel doplnit o tom jak se prozivalo druhy kolo voleb(zar par stovek aut shorelo, zas par policajtu bylo zraneno, zas par lidi vzatejch do vazby, zas par vzletnejch proslovu vzdy koncicich Vive la Republique! Vive la France).
Jindy zas o tom, jak jsem si asi hodku a pul povidal o ekonomickym konceptu La Decroissance Soutenable s Fabienem.
Ale nedoplnil jsem.

Tak trosku doplnime...

2007-04-18T21:29:00.000+02:00

...a zacneme tim jak tu byl Kachna. On o svoji navsteve(jeste) nepsal. Mozna ani neni co psat. Pratelska navsteva, prochazky ztemelym Lillem debatujice. Pak spanek u jedne jeho kamaradky. Rani ospalost a dusledky minulonocni opilosti. Priserne dlohodoba nuda v nedeli od rana az do vecera. A pak zase odjezd. Prijel poslednim TGV z Parisu, za ten zaplatil, za cestu z Grenoblu do Parisu uz ne. Meditoval. Zongluje, fotil industrial z tech uplne stejnejch uhlu jako ja. Tak ho postrcte at prispeje, at si mam pak pripadat trapne, kdyz budu ukazovat stejny fotky, jen kuli nenalezeni fotokomory o par mesicu pozdeji. Prej bude hrat sachy o prachy az v lete vyrazime do Bretagne. Odpovednost a tichost mi zakazuje napsat vsechno co bych chtel.

Druha vec co stoji za zminku je minuloctvrtecni vyprava do Parisu a nasledne do Fontainebleau. 12.4.2007 hrali Asian Dub Foundation. 27.50 euro v predprodeji(diky rodice). Klub podobnej Roxy, prestaveny potemnely na koncertni halu prestaveny divadlo. Jen se podle cloveka co me vzal stopem do nej vejde okolo 1000 lidi. Typek byl z peti deti, posledni se nenarodilo zdravy a protoze by se ji na Madagaskaru, kde se mluvi Malgasky a kde je vsechno zkorumpovany, nedostalo dostatecny pece, odstehovali se do Parizskeho regionu(hezky receno nejaky predmesti, ktery ma s Parizi spolecnyho jen to, ze je spojuje primestskej vlak a ze se Pariz moc rychle rozrusta), bylo mu pet let. V Parizi jsem byl okolo poledne. Nevedel co delat. Kdyz uz tam clovek prosel to co se projit ma, zbejvaj mu uz jen ty okrajovky, ktery sou budto daleko, nebo stojej penize. A tak jsem zevloval, v Luceburskejch zahradach, pred Centre de Georges Pompidou pak jsem se sel projit ke kanalu sv. Martina, pac tam byli pres zimu usidleny bezdomovci ve stanech a co chvili se objevovali nespokojeni bud oni, nebo mistni obyvatele v TV. Ted uz jich tam zbylo par. Pak ulozit batoh na nadrazi a vyrazit odlehcene smer Montmartr. Jak jsem se blizil, rikam si, chci nekoho potkat v Parizi, nekoho koho znam. A tak jsem odpalkoval cernochy co vazou uz asi pet let tu samou snurku na zapesti nezkusenych turistu, cetku, za kterou pak chtej 10-20 euro podle blbosti obliceje. Zakoupil jsem bagetu, a pak jsme se na sebe smali s jednou slecnou a ja se pak ohlizel a ona se porad usmivala. Popojdu o par desitek metru k vrcholu a druha, tak me to rozehralo u srdce a vzpominal jsem na Paulu(Spanelku ktery jsem bezeslova pri prvni navsteve Parize se skolou dal v kavarne listecek se vzkazem a adresou a pak jsem ji v zivote nevidel, ale tak tri mesice jsme udrzovali krasnou korespondenci a jeste obcas ted ji poslu pohled). A pak jsem sel k bazilice Sv. Srdce slysim vzdalene cestinu. Rozkoukam se a pul metru odeme stoji nas pan byvaly prezident Havel i s choti. Chtel jsem mu neco rict, jako vzdycky rikam Cechum co potkam ve Francii, ale pak jsem si rikal, ze mu stejne nemam co rict, ze mu stejne do me nic neni. Tak jsem aspon pokecal s krumlovakama ktery stali metr odeme, co jsou ve tretaku a na prvni navsteve Parize. Rozloucili jsme se a ja sebeh schody zahnul an ty velky ulici, jak je metro do prava a tam uz stal shluk lidi. CONCERT COMPLET. "Nemas listky?" "Nechces listky?" Odpalili to nejaky dva hoperi, jediny co stoji za zminku je jakasi moda a sounalezitost mladejch proti Sarkozymu, kterymu sal ukazal prostrednicek. A pak naslinil jehlu d.j. od ADF a rozjeli svuj masakr. Moc lidi, moc horko, moc drahy pivo ale paradni koncert. Pro zajemce rozepisu po mejlech.
Skoncili v 22:30, tak jsem omamenej vyzved batoh z nadrazi a vyrazil na nadrazi druhy odkud jsem se chtel jeste tyz vecer dostat k Melanie do Fontainebelau. Po ctyrech hodinach od doby, kdy jsem opustil koncert jsem dorazil, bylo pul treti rano. Pak vikend s 16 francouzema ktery se sjeli zkolaudovat Melaniin novej byt. Bylo to rozpacity. Pro me. Kuli francouzstine, kuli nedostatecny podobnosti zajmu, nebo prostredi, s ostatnima lidma. A pak cesta zpet, zoufale obrovska opice, dalnice, kde nikdo nebral, casovy pres. Tak jsem se potupne vratil na nadrazi a koupil si listek na vlak.

Opozdeny dodatek..

2007-04-10T21:20:00.000+02:00

..kterej bude kratkej. Vsechno bylo domluveny, Jean, kterej me mel za Faridem hodit, sefik, co nam to posvetil. Rano jsem zaspal, ale vzbudil me telefonat ve tri ctvrte na osm, uz jsem zacal premejslet o tom, ze osud existuje, ze mi bylo dano abych nezaspal, kdyz tu Farid rika, ze leti uz ve ctvrt na devet. Tak jsem se se smutkem v hlase a vdusi po telefonu rozloucil. V pul devaty prijela Faridova slecna, asi trikrat se rozplakala. A tak jsme se bavili o tom, jak to s Faridem asi bude(o tom, ze kdyz jedna evropska zeme odmitne uprchlika, musej ji odmitnout i ostatni, o tom, ze se anglie chova ke svejm uprchlikum dobre). A vcera jsem se ptal Jamily, jestli ma nejaky novinky a rikala ze je v tom samym centru jako byl tady s tim rozdilem ze vetu: "zpatky do cel, konec prochazek." neslysi ve francouzstine ale anglicky. A tak se uvidi. Jamila pak pri nasledny debate dodala, ze Anglie nechava uprchliky na svym uzemi, pokud maji nejakou ekonomickou aktivitu a po ctyrech letech tam pak muzou zustat jen s minimalnim opruzem. Tak uvidime.

Sarko jede.. A Farid leti..

2007-04-05T21:50:00.000+02:00

..volal mi Farid z Centre de retention administratif(centrum administrativniho zadrzeni). Ne nahodou toto centrum je v Lille hned u letiste. Velka vetsina lidi, co se tam ocitne, naseda do letadla, bez zpatecni letenky. Nelegalni pristehovalci. Farid sel na prefekturu, kam uz chodil od zacatku, co je ve Francii: viza, povoleni k pobytu apod. Aurelia rikala, ze ale nema moc sanci, pac Afghanistan neni uz na seznamu "nebezpecnych zemi". Na prefekture uz cekali policajti a rovnou ho odvezli do tohohle centra. Zejtra nebo pozejtri leti zpatky do Londyna, odkud k nam prisel. V Londyne zil 4 roky, pracoval v IT, odesel kuli mnozstvi stresu. Do Londyna emigroval z Afghanistanu, kde je podle Jeana-Paula odsouzenej k smrti. Byl mucenej Talibancema. Kdyz prisel neumel ani slovo francouzsky, a zitra odleti s nespatnou slovni zasobou, mluvili jsme spolu(po jeho 5 mesicich) temer plynne francouzsky. Byl pripravenej tu pracovat, najit si zenu, proste se usadit. Libilo se mu tu, Francouzi mu pripadali otevreni, pratelsti. A zejtra leti. Rano v 8 mam sraz s Davidem(sefik), ten me akorat ujisti, ze mame zelenou(ma kamose na policii) a pak vyrazime s Jeanem karou smer letiste Lille-Lesquin. Je mi smutno, je mi zle z mistni politiky. Zitra doplnim.

Psal jsem si s Luckou na icq...

2007-03-27T20:16:00.000+02:00

..."A uvidis ji jeste nekdy?" rec byla samozrejme o Kasie. Bylo tesne pred jedenactou vecer. "No, mozna dneska, a kdyz ne tak zitra.. Ale doufam ze este dneska." Popravde jsem nedoufal uz skoro vubec. O deset minut pozdeji mi zvoni mobil. Prijela z Parize poslednim vlakem. Jen trochu spanku nad ranem. Zustala neco malo pres 30 hodin. Ale jsem naplnen. A este ke vsemu nam sviti slunicko. Jen bezdomovci byli doterny, zvlast ty mladi, videl jsem je jako smecku psu co pobihaj okolo. A Artura jsem videl jako velkyho boxera, s obrovskym ruzovym pyjem. Artur je Polak, a kdyz pije, moc mluvi. "Spiny arabsky" i me jednou chtel rozbit drzku. A ten vecer pil, a tak Kasie rek, ze ma pekny kozy. Ani to nebylo moc vtipny. A kritici soap opery prominou.

Tak tady dve fotky co mi poslala Kasia.. zbytek vymamim, pokud teda uz neni smazanej..

2007-03-22T17:54:00.000+01:00

Tak tady mate moji princeznu..

a tady s Karlou

Ctyri dny..(hledani Boha, lasky, a miru)

2007-03-21T21:58:00.000+01:00

"No ja jedu jenom do Compiegne jestli ti to nevadi"(ja mel ceduli Paris)"Perfektni, tam jedu i ja." "Reknes panovi dobry den, Pomme?" hlas trileteho ditete, znacne nesmely: "Bonjour." O dve hodiny jizdy, zajimavyho rozhovoru o zabijeni mysi, Sepulture zmixovany s tradicni brazilskou hudbou: "Tak tady mas centrum, tady office du tourisme, bon courage, a prijemnej pobyt." "Merci beaucoup, salut Pomme, salut, merci, bon journee." Posvacil jsem veselou kravu a bagetu ve francouzskym obrovskym copiegneskym parku, vykouril cigaretu, prosel si centrum, a zas zvedl palec. Chlapek me vysadil primo pred cilem moji cesty(tohle fakt miluju!). Jel jsem navstivit Madarku, Kingu. Kinga pracuje v komunite Archa, ktera byla zalozena ve Francii. Stoji na krestanskejch zakladech a stara se o hendikepovanou cast francouzske populace. Kinga lezela, znacne unavene-znudena na kanapi, "Kingo, mas tu navstevu." Okamzite se zmobilizovala a skocila mi okolo krku. Kinga pracuje spolecne s Pierrem(fr), Tino(rak.), Christina(litva) a jeste jednou Francouzskou v domecku spolecne s 7 tezce postizenejma. Stravil jsem s nima odpoledne, den celej a rano. Chodili jsme na prochazky, at uz s nimi, nebo jen s Kingou. S Kingou jsme koukali na hvezdny nebe, prechazeli klady pres potok, marne jsem se ji snazil vyfotit, a porad jsme si povidali. A pak jsme se vratili do ztichlyho domecku, kde vecne panoval temer hmatatelnej mir. Asi to bylo tim, ze ubytovani nemohli mluvit, tim ze byl prijemne zarizenej, tim ze Tini poustela krasnou jemnou hudbu, tim ze je to na venkove, kde je cerstvej vzduch, daleko od vsech mestskejch poulicnich skutr-gangs. Spoustu minut jsem jen tak lezel na kanapi, zahledenej do mentalnim postizenim zkrivenou ale presto strasne radostnou tvar, nemel jsem zadny touhy, nedelal jsem nic proti svy vuli, nechaval jsem se kolibat atmosferou, dialogem, hudbou. Klid, klid bez hranic. Tezce se mi opoustelo i proto, ze jsem si druhy vecer povidal s Tinou(ktera je z nemecka a ucarovala mi) a Tini, pri caji, susenejch tresnich a cokolade. Par poslednich polibku(tech francouzskejch-zdravicich, objeti, vymena cisel s Kingou, a tezko popsat jak jsem se cejtil, kdyz jsem zas vyrazel na cestu, vyrovnanost, naplneni cimsi co bylo pritomno. v Compiegne uz jsem byl na spravny silnici(kam me hodil ceskej tirak: "Tyvole, jsem vcera vipil dvanact piv(ja mel nohy na base miv, kde zbejvaly asi dve), a tak je mi trochu soufl" "No ja vezu z Prahy nekam sem Lego, sere me to takhle na vikend." Ale auta tam jezdily moc rychle a este ke vsemu bylo hnusne(zajimala by me psychologie lidi co berou, v zavislosti na pocasi). A tak jsem nezvykle vyrazil z vypadovky do centra. A koupil si za pet a pul eura listek do Beauvais. V Turistickejch informacich, ktery byly naproti katedrale, ktera stoji za videni i za kliknuti, jsem se zeptal na adresu. "Karlo, mas navstevu." Karla, Karla(uprimne, bez sarkasmu a ironie se smeju). Svedka, co nikdy nevidela svyho tatu a mama je puvodem ze Spanelska. Obrovity prerostly dite, perfektni uprimnej trosku roztekanej clovek, jestli mi posle Kasia fotky tak pochopite. Druha Archa, uplne jina, asi protoze Beauvais je celkem mesto, kuli tomu, ze vedouci byla daleko chladnejsi, daleko "katolictejsi", tim, ze tam byli ubytovani lide s lehkym handikapem, co mohou mluvit, chodit, postarat se o sebe. Po klidny Arse u Compiegne jsem litoval, ze jsem nezustal cely ctyri dny tam. Pak jsme ale stravili vecer s Kasiou, Karlou, a Andreem(kterej je taky s tou samou orcganizaci jako ja Karla, Kinga, a dalsich letosnich 50 dobrovolniku). Vino, Tristan a Isolda, hledani pravdy, polstarovy bitky, lechtani. Skoncili jsme s Karlou a Kasiou(Polka) na dvou matracich se trema polstarema. Zacalo to sedmi mesicema samoty(ta nemoznost usnout vedle slecny, co te pritahuje, kolac v brise), pokracovalo to hloupou hrou "kdo uhne driv ocima" a skoncilo unavou po probdely noci. A tak jsem za svitani usnul v objeti Kasii. Den jsme my tri stravili stale na ty samy posteli, povidanim si, focenim kasiinou dig. zrcadlovkou, bitkama s Karlou, polibkama s Kasiou. Vecer na pivo, a druhou noc Karla spala u sebe a my s Kasiou zustali sami. Rano uz holky pracovaly, tak se vstavalo v pul osmy, romanticky jsem utek unikovym vychodem, a sel se na hodku projit.... Posledni objeti, posledni usmev Karly, skryvany emoce Kasi(kvuli rovnocennosti jsou "takovyhle" navstevy v Arse zakazany). A tak me prepadla melancholie, ktera doted trva. Mezi bezmeznym smutkem a bezmeznou radosti.. Dlouha cesta na vypadovku na Amiens. Kdyz uz jsem videl peage(fr. dalninci mytne) jen tak ledabyle jsem zvednul ruku a okamzite mi zastavilo prvni auto. Mladej par, on masinfirou, ona cetla na skole Tri zlat klice od Petra Sise, coz ji pne k tomu jet do Prahy, oni co byli v lete v Recku, ale nikdo je nebral a tak museli hodne chodit. A tak jsem mel este dve tri hodky na navstevu Amiens. Dali mi este na sebe cislo, ze prej jestli se nekdy vratim do Amiens nebo je budu chtit navstivit v krasnym primorskym mestecku, tak at se ozvu. Bylo mi do place. V nejblizsim parku jsem si unavene stale dosti zive melancholicky ukroutil v pul desaty s vyhledem na silenou betonovou povalecnou vezi a rozesmal jsem se.. Navstevu Amiens jsem moc nevnimal, byl jsem myslenkama nekde jinde. Zpatky.

Tak je lepe..

2007-03-13T19:02:00.000+01:00

..ten samy vecer, co jsem psal posledne me vysvobodila technika(nyx a icq) povidal jsem si s Tadeasem a rikal at si zkusim zameditovat. Tak jsem si vzpomel na tyden aktivniho odpocinku a zased do pozice vhodnejsi pro Evropany. A vzpomel jsem si na skolu hudebni mladeze a zacal opakovat mantru, co jsem se tam naucil.. Pred zacatkem me bolela hlava, po zacatku mi vibrovaly ocni vicka, jak jsem mel myslenek plnou hlavu. Jel jsem si tu mantru asi pul hodky. Pak si zalez do postele a poslech si Motorhead. Az kdyz se bolest hlavy vratila, doslo mi, ze uplne zmizela behem. A rano jsem se probudil svezi a este o hodku a pul pod normalem. A zas do pozice a zas "sem dem tererem hes dzami". A vyrazil jsem do slunecnyho dne fotit. A mam druhej film industrialu. Tentokrat jsem byl ve stary chemicce. Obrovitanskej komplex, uz vicemene srovnanej se zemi, jediny co zbylo, tak je samotna budova, dva vysokananansky kominy. Perfektni barvy(a ja mel cernobilej film). Asi vyrazim este jednou, jen s nekym, tim ze to byla chemicka, tim ze tam bylo takovy podivny ticho, cejtil jsem se dost stisnene, budova ve me budila prisernej respekt. Pres silnici zacinaj demolovat zbytek, a protoze mi mama rikala, mas pusu, tak jsem sel na vratnici, zeptat se, jestli by nebylo mozny dostat povoleni fotit. Spolihal jsem na francouzskou otevrenost a zovialnost, nicmene odpoved bylo krouceni hlavy a ze ne. Tak jsem sel zpatky na autobus, to uz v tricku a pac bylo vedro zasel jsem si na pivko. Schladilo me tak uzasne. Dneska zas na stene, zdemolovany ruce, unaveny telo, balony na predlokti. A asi casem zajdu do jednoho pekarstvi a ozivim aferu Amelie. Je teplo, tak se chce parovat, vic nez jindy..

J'en ai marre.. C trop.

2007-03-11T19:46:00.000+01:00

Pratele, mam toho dost. Silu o ktery jsem psal minule jsem nenasel. Nemam oporu, mam toho plny zuby, nevim jestli je to tim, ze jsem ted pracoval asi 10 dni v kuse, nebo proste uz moje cise pretekla. Nevim jestli to spravej prazdniny, nevim jestli se na to nevyseru..

Vecer s Aurelii (aneb hledani sily osobnosti)

2007-03-11T11:12:00.000+01:00

Aurelia je u nas na stazi. Po ctyrech mesicich ji prezidentka nabidla, ze ji zamestna. Ma zkusenosti z praci v ustavu pro mladistve delikventy("pujdes do tohohle ustavu nebo do basy). Miluje punk-rock a hlavne skupinu Stranglers, kterejm dela funzin ve Francii a je s nima dobra kamaradka. "V patek je koncert, jestli chces jit. Spat muzes u me". "Jo, pujdu a co je to za koncert?" "Eddie and the Hot Rods" Kdyz jsme dorazili na misto, jeji "jablkove zelenou" pandou, se polibila asi z peti lidma a s nima me i seznamila, nepamatuju si ted uz ani jednoho. U kasy se po podani listku jejim bejvalym ledabyle zeptala, chces prachy? a on ze ne. Hodila nam veci do zakulisi, a prinesla dve piva. A to uz hrala predkapela. Byl jsem strasne prekvapnej jak ciste a skvele je to nazvuceny. Zvukare prej dela nejlepsi zvukar v Lille(a jeden z nej ve Francii). Jinak kapela nic moc, sakovej sk8punk, hlas nic moc. A pak kdyz jsme byli na cigarku, to odpalil Eddie a jeho Hot Rodi. Perfekt! Luxus! Pravej cistokrevnej punk-rock, rizny kytarovy rify, chraplavej rezavej hlas. Aby ne, Eddie vypadal jako Mick Jagger po ranu, podlity oci na pekne starym obliceji, typicka kstice vlasu. Koncert ale zvlad, i kdyz hrali starousci asi jen hodinu a pul. Zvlastni taky bylo, ze tam byli nejenoom pankaci s cirama ve stylu Lenigradskejch kovboju, ale i belovlasi starici, rodiny s detmi atp. Nicmene se zaslouzene tleskalo, kricelo, zpivalo, ale netancovalo, coz bylo napitchu. Po koncerte jsme pokecali spar kamosema Aurelie, pomoh sem kapele nalozit "staff"(oproti jedenacti obrkamionum Phlia Collinse byl ten jejich k pousmani), podali jsme si ruce a oni odjeli zpet do Britanie.
A my k Aurelii. Prestavenena tovarna na byty, s krivou podlahou. Otevrel nam Aureliin pritel, vyndal vodku a sel si lehnout. A my si zacli povidat. Nebo ja spis naslouchat. Zacala o Stranglers, hlavne o jejich basakovi, Jeanu-Jacquovi, povidala, ze ma neuveritelnou dusevni silu, ze ty nanynky-fanynky, co se s nim chtej vsechny vyspat, dokaze do peti minut rozbrecet, ze si u sebe silnejsiho jedince najde malickou skulinu a do ty pak narve vsechnu svou silu az se ten clovek polozi. Malo lidi mu rika kamo. Jednim z nic je i Aurelia, rikala, ze si ho "ziskala" tak, ze mu vytrvale odmitala pozvani na afterparty. Kdyz je prej poprvy zpovidala, rekla svy sestre at jde radsi s ni(jeji sestra studuje psychologii) a po rozhovoru Aurelii rika, chapu, proc si tam nechtela jit sama. Od ty doby jsou s Jeanem-Jacquesem kamaradi. Rikala, ze tu strasne temnou silu obcas promeni ve strasne vrelou, ze vzdycky, kdyz potrebovala pomoct, Jean-Jacques ji pomoh.
A pak jsme si zacali povidat o praci, jak me stve, ze me ti mladistvy nerespektujou, delaj si ze mne srandu a tak. A ona mi taky pomohla, mluvila vic nez pres hodinu, mluvila o tom, ze si mam uvedomit silu v sobe, ze ti frackove(hyperbola, nebojte) by se v zivote nevzdali na rok svy zeme, rodiny, kamosu aby pomahali se dostat ze sracek lidem, kterejm ani na zacatku nerozumi. Na skole nam rikali, nejste tady nahodou, a tak se na zacatku ujasnete, proc. A ani ty Vojto, tu nejsi jen tak, i kdyz to bylo mozna jen kuli tomu, aby si zjistil, co to je za lidi, proc se do tech hoven dostali. Ale sakra to neni nahoda. A pak mi vypravela o jednotlivejch pripadech, kdy se setkala s nerespektem, a jak si ho zpatky ziskala. No reknu vam, mel jsem po tomhle hlavu jak tri. Davalo to smysl, pomohlo mi to trochu zacytit neco, co mi doposud unikalo mezi prsty, ale bylo toho moc, takze jsem tomu diky unavenosti(koncili jsme v pul ctvrty rano) a diky lehky opilosti spoustu veci. Mozna se o moji promene, jestli se bude nejaka konat, vyzpovidam vic. A druhej den jsem racoval s usmevem a nadsenim a laskou.

Stripky..

2007-03-03T23:07:00.000+01:00

..vcera me na ulici prekvapila hracka ditete. Hosik trimal v rukou malej plastovej nakupni vozik, smysl? Priprava na konzumni zivot? Potreti na fotbale vyhrali jsme 4-0. Co me z fotbalu bavi je hlavne atmosfera. Kdyz celej stadion huci bzuci hulaka tleska. Za kazdou branou jsou soustredeni ti nejradikalnejsi fanousci, ti kricej nejvic, maj i vlajky a kdo nema salu je divnej. Dve barny, dva kotle. Nejradsi mam kdyz na sebe pres celej stadion kricej, jako jeden muz. Jeden kotel fanousku zacne a druhej mu odpovida. Skvela byla taky mexicka vlna nazivo(precejen 4-0, to je neco...). A mozna si koupim taky salu. A kdyz, tak decentni a nosit jen na zapasy. Abdelaziz je zvlastni, ji jen rejzi s kravou nebo rybou, a kdyz si nalozi na talir, 15-25 minut nad talirem mava novinama(s osobitym leta pestenym stylem), prej ze je to moc horky. A Carole mi rikala, ze prej ji samotnou nikdy nepozadal o vyprani obleceni, ze vzdycky zada jenom me, Bernarda nebo Jeana-Luca. Prej se vrati(l) Lionel. Vratil se na jedno odpoleden, Fabian ho prej z dalky vubec nepoznal, omlad, kracel strasne rychle, ale retro brejle prej zustaly, usmevavej, a hlavne: strizlivej. I ostatni neverili prej svejm ocim, kdyz ho videli. A ja ho propas, mrzi me to. Ale prej se ma na tejden kdysi vratit.. Prijela Melanie, nasla praci ve Fontaineblo. Uz jsem chtel skoro navrhnout ze pujdem spat(kol pul druhy), kdyz tu se polomrtva debata zas zvrhla ve skvelou. Povidali jsme si o dobrovolnicich. Jak se kazdej strasne za ten rok zmeni, prijel prej Karsten jen pro prachy a pro poznani Francie ze ctyrhvezdickovejch hotelu. Prej si s Vittoriem(ten co tu byl predemnou) tukali na celo a ptali se, mysli on? A odjel uplne zmenenej, ze zivot nejsou jen prachy prachy, zabava atp. Pak jsem se ptal jestli by teda Melanie po tech letech(ctyrech, co se s dobrovolnikama poprvy seznamila), kdy se o ne starala, kdy poslouchala jejich smutky, zlosti, narky lasky vztahy prekonavani jazykovejch barier po tom jak videla jak se kazdej zmenil nechtela bejt jako dobrovolnice nekde ona. Rikala ze by chtela, ale ze je moc stara, ale prej s novou praci bude po par letech moznost vycestovat na staz. Pak jsem se ptal jestli ji prijde ze se prizpusobila jazykove zacatecnikum s francouzstinou, s vetsim a vetsim porozumneni, co se ten dotycnej trpici chudak se svoji lamanou francouzstinou rict. Rikala, ze to videla ted, pri pohovorech pro prijeti do haku. Ze videla, jak dela stejny chyby, jako my, ze se vyjadruje jednoduse, ze prisla dost o svoji slovni zasobu. Povidali jsme si o tom, ze je divny, ze letos vubec neexistuje jakasi podpora, soudrznost mezi letosnima dobrovolnikama a ze to tak nikdy nebylo.

Tak vam pisu od Fabiana..

2007-02-27T13:06:00.000+01:00

..zase jsem toho mel plny zuby. Blaid se zas vratil nalitej. Zase vsem zacal nadavat do zkurvysynu. David Leveque, mladej obcas pekne prudnej tak 27 letej typek si to nejak vzal k srdci a zacal mu nadavat taky. Tak se do sebe malem pustili. V praci jsme byli kuli absenci Bernarda, kterej je zas nemocnej jen tri. Ja Ines a Fabian.. Vsichni mlady, Fabian vsechno resi slovem, Ines neresi nic. Este ke vsemu Fabian byl zrovna nahore v kanclu, takze jsem byl dole sam. Rval jsem jak tur at jsou ven. David svuj hnev nejak obratil proti me. No uf.. Tak jsem se sel zas jako po aferce s Duartem vydejchat k sobe do pokoje. Tak jsem tam tak sedel v temnote, s trochou slz v ocich(ani nevim proc vzdycky po navalu hnevu prijde naval smutku) a prisel Fabian. sedl si ke mne na zem a zacal mluvit, rad ho posloucham a tak mi to celkem pomohlo, i kdyz to byly jen takovy frazicky jako nejses na to sam, kdyz budes chtit tak mi zavolej. No a pak mi nabid, protoze az do nedele nepracuje, jestli bych nechtel jet k nemu do Maubage, jakasi vesnice na vystupku Francie do Belgie, kde vyrost. A tak jsem bez vahani rekl ouai. Na zavreny pumpe jsme si odpocali s tim co privez z Holandu(mimochodem to tam nema vubec daleko). A trictvrte hodky jizdy, povidani o jeho mladi, jak mel kamose ktery jsou ted zbasnuty(jeden za to, ze porazil policajta ve 120 km/h a prekvapive neprezil, a nasledne u nej nasli kilo heraku, a tak je na dvacet v taulu, jinou jeho znamou stval jeji bratr a tak rekla kamosum at ho "postrasej", no a oni ho postrasili k smrti.. doslova a tak putovali za kamaradem do basy), debate o drogach, o lysohlavkach, o neekonomickym rustu(decroissance), hladu v Africe. Jen mel Fabian pravdu, ze je to tezky mluvit s cizincem, ze se nemuze jit do hloubky tematu.. A nakonec jsme dorazili. OBROVSKEJ BARAK, fakt burzoa na druhou, tri patra, obrovsky pokoje, stary dvere proste nadhera, asi udelam par fotek.. A pak jsme jen sedeli, poslouchali hudbu, palili dalsi.. Ale celkem me to prekvapilo, jak si zije typek, co prosazuje regionalni nakupovani, min spotreby, kritika konzumniho zivota, kdyz vedle nej jen tak ledabyle stoji monstr kombo Marshall, asi tri pocitace v ruznym stavu rozebrani. A zustanu do pozitrka.

Tak co se deje co se melo stat a nestalo se..

2007-02-25T20:53:00.000+01:00

..posledne jsem psal ze mam dve prekvapka. Prvni nevyslo. Mikos a druzi se rozhodli, ze si vydelaj penize pasovanim cigaret z CR do FR. Melo se jet v patek, pri prvnim telefonatu jsem je premluvil ze pojedou misto Chebu az do Prahy, pak mi ale Mikos volal, ze prej sou presovany a ze mozna priste, ze jedou jen do chebu pro 20 kartacu. Meli by bejt zpatky, jsem zvedavej jak to vyslo... Druhy prekvapko je nepodstatny, kdyz vsechno to co ze me muzete videt jsou pismenka nebo inkoust. Zase jsem se ostrihal a na kratko. Aspon ze nausnice je uz velika a capka, co jsem si koupil pekna, aspon pro zatim. Jinak zacinam du peti au petit odhalovat mistni subkultury. Minulej pondeli jsem si zatrsal na Toasters a vcera jsem byl na soundsystem battle v mistnim reggae klubu Djollof. Toasters byli fajn, ale jeste lepsi byla predkapeka Go Jimmy Go s obzvlast uzasnym hlasem zpevaka. Toasters se mi zdalo hlavne tezili z toho, ze uz jsou teda 25 let stara "legenda", ze uz je i v Lille znaj, zvlast mladej saxofonista se mi zdal podivnej, zvlast kdyz basak vymenoval strunu, ved ramenaty reci, silene oslavoval novy album recma jako, a ted si ho vsichni koupite, je to jasny?? Shodou okolnosti prodaval ceda, ktery jsem si pred koncertem prohlizel a mel tam dokonce i jedno ceskou kapelu, ted si ale nevzpominam, coz me mile prekvapilo. Asi to bylo i unavou pac jsem si byl v sobotu zabehat a po dvou hodinah me bolely nohy este tri dny. Ale atmosfera byla uzasna pac to bylo v Biplanu, coz je klub v bejvalym sklepeni, vsude cihly, dost malickaty, strop vysokej neco pres dva metry roste supeer. A battle soundsystemu byla divna. Zjednodusene receno to zpocivalo v tom, ze si dva dj's a mc's predvadeli, jaky reggae kousky kde ulovili, a cim provarenejsi ty pisne byly tim vetsi meli uspech, delali takovou prehlidku, z kazdy pisne tak 30 sec. a vysledek byl silene nekonzistentni, tzn. vubec se na to nedalo tancovat, pac rytmy se rychle stridaly nebo mc stahnul hlasitost a silene falesne neco zahalekal. A korunu tomu dodala jeden z protihracu, ktery pri svym setu jakoby strileli rukou a podrezavali svoje protivniky. Coz mi u reggae oplyvajici mirem ke vsemu a vsem prislo odporny. Taky atmosfera byla divna, furt do me nekdo strkal, nekdo mel porad potrebu se premistovat, takze jsem odesel dosti znechucen. S behanim sport neskoncil, poprvy v utery a podruhy dneska jsem byl na mistni stene, zaplatil nekrestanskych 8.5 ecek, natahnul si svaly na rukou, ale ty endorfiny, co se pak vyvalej, nadhera. A vypada to nadejne pac kdyz jsem se vratil v to utery a sveroval se Fabianovi(kterej se stava docela dost dobrym kamosem) jak jsem utahanej a z ceho, rikal ze husty, ze on lezl, ze byl i v Pyrenejich a tak jsme se dali do reci, slovo dalo slovo a rikal, ze si se mnou pujde zalizt a vypada to i na nejakou reguliernejsi vec.. Jinak jsem zjistil, ze tady v Lille exituje i nejaka skola samby, tak mozna zacnu chodit i na sambu.. A reunion dla fotokomo byla predatovana na stredu, takze nic.. A i se slecnama to vypada lepe, na reggae jsem se pres dobrovolnici z prace seznamil s peknou slecnou, jednou na ulici se se mnou daly do reci tri slecny a kdyz jsem byl s Faridem na povidani o reggae veice sympaticky se na me usmivala atraktivni pokladni, tak zas nachazim nadeji..

2007-02-20T23:15:00.000+01:00

Mam dve prekvapeni. Jedno jsem trochu prehnal, ale jestli nevyjde druhy, tak vam to muze bejt jedno. Do pondeli se neozvu.

Kulturni vynahrazovani pokracuje..

2007-02-15T18:04:00.000+01:00

..zacal u nas mezinarodni festival kratkometraznich filmu. Na zahajeni promitali film Diva, a videl jsem prvni cast Fikce a prvni cast Experimentalniho. Jinak pod vlivem fotokomo nalady fotim vic a vic. JEn doufam ze FP4(125 ASA) vydrzi push na 400..

2007-02-10T14:08:00.000+01:00

Lynch pokracuje, dneska mam za sebou The Straight Story. Nechapu fr. preklad Histoire Vrai(Pravdivy pribeh), kdyz hlavni motiv filmu je cesta Alvina Staighta za Lylem Straightem, jeho bratrem. Jinak nadherna road movie. Pred zacatkem filmu se se mnou dala do reci asi tak 65 leta babicka, rikala, ze ten film miluje, ze jse aspon pochopit, ze v tom o tech dvou lesbickach nikdu nevdela, jestli zabila blondyna nebo bruneta(Mulholand Drive?). Byla oblecen a v priserne lesklym kozenym kabatu, cernej cepec, taky leskla kuze, cerveny rty, malickata, silene krivy zuby a malu rty. Chtel jsem si ji vyfotit po filmu, sedela totiz v prvni rade, ale nakonec se po filmu zas dala do reci a tak mi to prislo nevhodny..

Veci se hybou, zacina se blyskat na lepsi casy..

2007-02-10T13:37:00.000+01:00

..11:15 jsem zasel na Lost Highway, v ramci Lynchova minifestivalu. Pak silenej den v praci viz dale. V deset patnact jsem vyrazil smer ICAM, kde pracuje Andreas a Ewa, na sraz. Leo rika, mame problem. A ja co? Klice? Nemame? Mame ale ty spatny, ale je tady zenska co se vo to stara, tak to zkusime s ni. Tipam cigo. Hledame temer potme dvere. Klic te zeny pasuje. Tri zvetsovaky, jeden s barevnou hlavou, milion vanicek, tepla lazen, merak intenzity barev, dve atelierovy svetla, vahy, tanky, chemikalie, testament z roku 2005, binzety, valecku, hodiny proste vse co je potreba v labo foto. Leo, ja a Andreas a nejakaAlice, nebo jak, chcem oprasit labofoto v ICAMU. A vypada to nadejne, kdyz zas ta zena zamkla dvere a ja si od Lea vzal camelku, rozpovidal jsem ho. Rikal, ze mame docela nadeji, ze uz v tom umi chodit, ze uz je tu tri roky a ze uz par projektu zaridil. Ptam se jaky, a on ze opravnu kol, ktera nakonec nedopadla a pak ze zprovoznil fitko, a dostal jako grant asi 1000 euro. Rikal ze by rad vyjednal pro labofoto, par fotaku, nejaky digitaly, komp a nejakej programek, to ze ma jako cil. A ze to vypada dobre i proto, ze prvni impuls sel z vedeni. V patek je porada, mame prinyst seznam, co je potreba. Do dvou, max tri tydnu by mely byt vyvolany prvni fotky. Jsme ctyri, nikdo z nich nevi jak se to dela, takze si vyhledam potrebnou slovni zasobu(a propos mam ze sebe radost, od odjezdu sester jsem zacal neco delat, od 3 ledna, kdy odjely do predvcerejska to dela 36 dni, zvlad jsem 474 slovicek, to mi dava 13 slovicek denne, coz je fer. Este tady budu zhruba 200 dni, kdyz to takhle pujde dal, mel bych zvladout kolem 2500 slovicek). Budu branej jako externi, klicovej spolupracovnik. A budu se snazit nejak pozdeji az bude jasno a hotovo tam procpat i Agniezku, ktera by taky rada smrdela od ustalovace a vyvojky.
A ted stinna stranka vcerejsiho dne. Vracel jsem se rozcarovan z Lost Highway, otevrela mi Valerie, ktera je u nas na stazi, vramci studia. Zasrana kurva, nic nez slapka nejsi pro me. Rve na ni o 15 minut pozdeji Artur, Polak, co tu je od myho prijezdu. Psal jsem co se stalo mezi nim a jeho rodinou? Stojim za Valerii, nenecham je dva o samote, Valeri to bere statecne, Carole zacina kricet na Artura, ze to, co se stalo venku nas nezajima, Artur ale neposloucha a opakuje furt tu svou, ze sni byl dva mesice a ze ted ho nechala a ze je to jen kuli tomu, ze nema prachy a auto. Me pak polsky vypravi, jak to bylo, ze ji "jebal kazdej den" atp. Rikam mu ze mu neverim, a on se dusuje, ze je to pravda. Pak se vecer od Jeana-Luca dozvidam, ze je to pravda, ze spolu byli dva mesice. Nasledne se Arturovi omlouvam a menim mineni na Valerii.
Dneska myti nadobi mel umejt José(portugalec milujici fotbal, strasne krici, pije, kouri travu, je mu kol 40, rad ze srandy provokuje a sere ho, kdyz Jean-Claud odflakava kucharinu), mel odejit predvcirem na privat, nepodarilo se, nevim proc. A tak byl nastvanej asi popil. Zdalo se mu, ze je nejak vic nadobi a tak si voteviral hubu, tak jsem se s nim trochu pohadal, on si pak sel stezovat Carole, ale nakonec jsme si poprali dobrou noc a vsechno je v pohode. Ale, to byla prvni kapka, druha prisla spolecne s Brahimem, takovej arab, na prvni pohled zlej, zatrpklej, fakt toho o nem moc nevim. Semtam se objevi a my ho na noc nechame prespat, pije jak duha. Ted ho opustila slecna, opravnene kuli jeho prchlivosti a tak se napil a vsechna zluc se v nem jen varila. Pak zacal rvat na Didieho, ze je zkurvysyn a aby vojebal svou matku(cestinarky odpusti), to se pak opakovalo u par lidi, nesel zklidnit, tak ho bejvalej boxer Jean-Luc vyved ven a myslim ze mu asi par vrazil, nebylo by to poprvy, a on to vcerejsi vecer fakt prehanel... Pak se spolu vratili, Brahim jak beranek. Pak jsem si este povidal s Fredem o otci Brahima, o nem a tak, a pak Fredo rikal, ze si na nej chce par lidi od nas pockat.

Bernard se se mnou loucil slovy..

2007-02-10T13:34:00.000+01:00

..ajajaj to je ale mlha a zitra bude snezit.. A tak jsem si poprvy moh tuhle zimu v Lille vychutnavat zvlastni paradox teplyho spanelskyho reggae a zasnezeny, klouzajici silnice..

Tak prej soap opera..

2007-02-07T20:23:00.000+01:00

okej zacnu zas psat seriozne, ja se jen snazil psat, to co me v tu chvili napadalo, co me zajimalo nejvic. Tim byla samota. Dobre zanecham toho. Takze co se deje apart ça? Chceme s Agniezkou zaridit konecne nejak fotokomoru, at uz s Andreasem, kterej pracuje na univerzite, kde fotokomora je, ale pro malej zajem a urcitou apatii, zapadava prachem, nebo si dlouhodobe pucit staff ze squatu a nebo dokonce na tech sest mesicu este neco koupit. Odchazel jsem z knihovny, kde jsem si vite fait prohlid komentare. Zustal mi lezet komentar plopeze abych nahodil fotky. A tak jsem se sel projit a neco nafotit. Na nejvetsi ulici jsem narazil na nadhernou fasadu starejch opustenejch a zabarikadovanejch lazni, coz me ve vztahu k ty ulici znacne prekvapilo tak si to prohlizim a vidim, ze pred nima stoji nadhernej citroen "kacena"(bri kacenove by si meli imho neco takovyho poridit), ktera by krasne zakryla ty zabarikadovany dvere. Tak si to steluju a najdenou cejtim neci pritomnost za mnou. Otocim se a takova energybabicka se pta: "Co to fotis? Moje auto nebo ty lazne?" odpovedel jsem ze oboje. Dali jsme se do reci okolo ty stavby, behem toho si zacla otevirat dvere. Uz usedala do auta. A rikam ji, muzete se na me podivat? Otocila se, cvak. A as: "Co fotite ted?" takovym sevère tonem. A ja ze ji, jeji auto a ty lazne. Proste doufam, ze to vyjde. Jen bylo malo svetla. S 28mm na 1/15s.. uvidime. Jinak co se tyce dokumentace po ktery vsichni volaj, nekterejm uz jsem odpovedel ostatni necht ctou. Je to tak, ze s mnohejma bezdomovcema panuje divnej status quo, kdy se zname. Nikdy jsme si nepovidali nejak vazne, zpravidla jen nejaky vtipkovani, semtam doplnujici info o cr, nebo socialnim systemu Francie. A tak mam takovej divnej pocit, kdyz vyjdu z pokoje s fotakem.... Asi zorganizuju nejakou vystavu, nebo reknu ze ten a ten (ty)den budu fotit, tak at se na to pripravej, popr. at mi rekne, kdo nechce abych ho fotil. A co delam ve volnym case? Zacinam zpracovavat komiksy co maj v knihovne. A co doporucuju je nezavislej Peter Kuper.

2007-02-06T14:54:00.000+01:00

Zdalo se mi dneska o Kamile, moji Nemesis, probudil jsem se a rozplakal se.

2007-02-04T23:54:00.000+01:00

Byl jsem poprvy na fotbale, videl jsem Paris je t'aime, a 29 kvetna prijedou Motörhead.

2007-02-02T23:34:00.000+01:00

btw muzete po zmene na beta verzi komentovat?

Dneska jsem si procital zas vsechny dopisy..

2007-02-02T23:26:00.000+01:00

..co mi kdo poslal. Naplnilo me to snenim za bilyho dne. At uz mi sestra pise, ze dostala 1/2 z velkyho(no ne zas tak velkyho ale za stredni by se povazovat dal) testu z bio, at uz mi Natalka pise, ze ji je smutno mezi tema vsema zadanejma, nebo babicka jak ji uz vsechno pada z rukou, vzdycky se zahledel jsem se na zatazenou oblohu a predstavoval jsem si jak se tyhle veci opravdu dejou a ja vedel, ze tam nekde v Praze bydli nekdo, kdo ZIJE, a kdo mel naladu ci vuli vzit tuzku a papir a napsat mi. Vsecky bych vas objal. Usnadnujete boj se stale trvajici samotou.

Pripadam si maly, ten nejmensi..

2007-01-31T20:45:00.000+01:00

Pracuju ted rad, vic nez kdy jindy. A presto me moje prace neuspokojuje. Mezi bezdomovcema mam jen dva uzky "pratele" a to Lionela a Farida, s ostatnima je to na podivnym statutu quo, kdy se zname, vtipkujem spolu, ale nezapredl jsem s nima duvernejsi rozhovor. Vzdycky jen Bon soir, ça va? Obcas s Jeanem-Paulem, ale to spis pricitam jeho upovidanosti. S Lionelem je to tezky, obcas prijde uplne v pohode, kecame, je to skvely a druhej den mi div nepadne do naruci jak je opilej. Farid je nemocnej a tak toho moc nenamluvi. A tak se cejtim divne. Divam se na to z pohledu budoucnosti, jestli zavolam treba za rok do Portes, kdo si na me s vrelym srdcem vzpomene? Kdo se mnou bude chtit mluvit?
A stejne tak nizko se cejtim i v pracovnim pomeru. Nevim mozna si to namlouvam, ze se Davidovi zda, ze si nevybrali letos silnyho dobrovolnika, kterej akorat spi a zavirovava pocitac. Divim se, ze jeste nemam na starosti individualne nejake individuum od nas, jako vetsina pracovniku u nas. Zda se mi z toho duvodu, ze ve me nemaj takovou duveru. Chtel vych poradne nalozit a pak se s tim poprat, ale zatim je to takove plytke.. Ale stejne me prace bavi, jako nikdy predtim.

Tak vejde v platnost zakon(nadeje na zastaveni koureni)

2007-01-31T20:40:00.000+01:00

Zitra je prvniho unora. Nejdriv jsem se smal, melo to prijit az v zari, kdy uz budu pryc. Jeste nedavno prezidentka ujistovala, ze se nas to netyka. Pak prisla zprava, ze jen nas pracovniku a konci to tak, ze jsou zejtra schuzky dve, jedna rano, pro bezdomovce druha odpoledne pro nas pracovniky. Jde o zakaz koureni. Od zitrka budeme vsichni kourit venku. Este ze je tahle zima zatim mirna.

JO!!!

2007-01-24T18:41:00.000+01:00

Cernoch z Gabonu vi kdo je Vaclav Havel!!! Dojetim malem placu..

Tak co se zas stalo..

2007-01-21T13:36:00.000+01:00

..zacnu blogem. Uz se mi nepise s takovou lehkosti jako driv. Uz tezko hledam vhodny nadpisy, dlouho premejslim, co se stalo behem uplynulejch dni. Nonsalance cehokoliv co me bavilo se ted meni v libivou strojenost. Ale dost a k zacatku: Pujdu poprvy na fotbal, na stadiooon Lille vs. PSG, tesim se. Ne, nechci, uz to zacina: Kdyz jsem sedaval doma(v Praze) u televize a mama sedela na schodech a mluvila dlouze s Blankou clovek obcas proste nemohl neslyset jak se rozebiraj vztahy v praci. A uz to zacalo i se mnou. Povidal jsem si s Jeanem-Lucem o Davidovi(J-L je tak 35 letej pracovnik, co hlavne pracuje vecer, ma to v hlave srovnany, vi co dela a kdyz je nejakej problem dokaze ti dobre poradit, obcas nevi co rict(drzel dlouho destnik co nekdo vyhral v turnaji Belotu, kterej ja jsem prohral na plny care, a a pak rekl ze je to prakticky, takovej destnik)(David, hlavni sefik, celej den sedi za pocitacem, rozhoduje jak dlouho kdo kdy zustane) a tak se Jean-Luc trochu rozjel a rikal, ze David je rad ze je boss a ze si to dost uziva, ze lidi zna spis z cisel, statistik, ale ne jako my, kdoz pracujem vecer a jsme s nima prakticky kazdej vecer v kontaktu. Este ten samej vecer si delal srandu z toho, ze se pridala kolonka do sesitu, kam se zapisuje, komu kdo dal leky. Rikal, ze zachvili budeme muset zapisovat i to, kdyz pujdeme na zachod. Ja mu rozumim a docela ho chapu, ma celkem pravdu.
Vstal jsem v sedm(coz neni fakt zvykem, zvyk to je desata jedenacta), dal si sprchu, oholil se, docet jsem Sbohem armado, ucil se slovicka, pak prisla prace, takze v 10 vecer jsem byl hotovej, nicmene jsem zavolal Andreasovi, co dela dneska vecer. A on ze jde na koncert electro-rocku. Tak jsme si v pul dvanacty dali sraz. Predtim jsem si na trictvrte hodky lehnul do postele, a dlooouho jsem rozvazoval, jestli mu nemam napsat, ze na to seru, protoze jsem byl total-mrtvej. Ale nakonec jsem sel. Dali jsme si predtim dve pivka, zaplatili 9 euro. Mel jsem strach, kdyz jsem to tak slysel, moc se mi tam nechtelo. A jak to dopadlo? Vratil jsem se v sest rano(tzn. skorem 24h na nohou). Od jedenacti do dvou jsem tancoval, bez prestani, jedna dve pauzy na pivo a jedna dve pauzy na zachod. Absolutne me to pohltilo, mam dojem, ze to byl celkem uchazejici trance, sice ne psy, ale beztak. 4 D.J., hlavni star byl Boys Noize. Kdyz dohral, dali jsme s Andreasem buka a to uz byl prst na tlacitku reset natvrdo. Uplne me to nakoplo a este jsem tak 2hodky tancil na posledniho dj. Pak se mi ale znelibil a tak jsme sli. Nebyl jsem schopnej mluvit. Spal jsem az do sluzby(17:00). Proste naser jak hovado.
Pak jsem taky zjistil, ze moji energii do prace jsou hezky slecny. Rad se predvadim, trapne vtipkuju, delam i ty nejvetsi kraviny co me napadnou. A takovou slecnou je Ines. Tak doufam ze zbytek ledna a brezen bude utikat pomalu...
A lidi od nas? Zase jsem se dal do reci s Lionelem, chci si okopirovat jeho zivotopis, to budete koukat. Zjistil jsem ze jeho bratr Alain je chirurgem v 7. obvodu Parize, ze uz odmala pracoval jak mezeka ze ani ted se nezastavi, coz jsem zjistil i tak, ze se mu ani v 21 h nemohl dovolat. Ze ma Alain vilu mezi nejakym zpevakem a Johny Hallydayem(!). Ze jeho druhej bratr Guy je zubar a je min vitizenej. Ze se Lioneluv pradeda, deda i tata zastrelili a ze ho uz pronasleduje chut spachat sebevrazdu kazdej den. Ze byl v 8 letech znasilnenej rodinym lekarem a ze si kuli tomu dal propichnout pravy ucho(jako homosexualove), coz jsem moc nepochopil proc to udelal. Abdelaziz zacina pdat film, odrikal mi uvodni monolog, asi to bude o zabijeni nevinnyh v Iraku. Jean-Paul kdyz se nasere nebere si servitky a to k nikomu, po svym sefovi hodil sroubovak, jindu na nej vytah kudlu a rek mu at tahne doprdele. Ale Jean-Paul pracuje rychle a dobre a tak uz poslal dve vypovedi, obe zamitnuty, pri treti uz ho bude muset sefik propustit.
Zda se mi, ze rok pro dokonaly porozumneni fj stacit nebude, od novyho roku jsem se naucil pres 300 slovicek ale nedokazu si je vybavit, kdyz je potreba. A uz premejslim kam pojedu priste jako dobrovolnik, vidim to na Norsko. A ze bych se chtel naucit arabsky nebo cinsky.

2007-01-15T20:15:00.000+01:00

Och, takze muj blog i rozplakava.Ale je velkou pravdou, ze budu smutnej az budu muset napsat zaver, posledni tecku. Ackoliv posledni dobou nejak nevim co psat(je to asi tim, ze pred zavirovanim, jsem neco pripsat mohl prakticky kdykoli, kdyz me popad nejakej pocit, nebo myslenka sebevic idiotska byla). V patek mi prisla zprava: Julia je v Lille, prijdes na ICAM? A tak jsem se setkal opet se svou duchovni pritelkyni(na seminari jsme si povidali o tom, jak na lidi sestoupil Duch Svaty a oni pak mluvili mezi sebou jazykem, kterymu nikdo jinej nerozumnel). Pripomenul jsem si co je to aquariom v Piratech (akvarium, kulaty, jak z reklamy, naplneny nejakym alkoholem a dzusem a navrchu plavou bombony, ktery musis brckem vytahnout a dat to snist spolusedicim, coz je dost tezky, clovek musi poradne sat...), byl jsem sam a opily, tak jsem se musel drzet u maleho stolku, este ke vsemu jsme v rozhovoru narazili na Andreasovu neopetovanou lasku.. Dokonce jsem i chtel, aby mi Julia pripominala Lygii z Quo Vadis, ktery jsem docet(mimochodem jsem predtim precet Sinuheta a najdou se zajimavy paralely, najdou). Pak jsem se po dlouhy dobe vracel pres cely mesto s lehkou opilosti a Fun Lovin' Criminals v usich, tancil jsem, pripomnel si behani s holou prdeli.. Ale cimvic jsem se vracel do tech notoricky znamejch ulicek u nas ve ctvrti, zacal jsem si cimdal vic uvedomovat jak jsem si zvykl uz na samotu, jak uz si ani nedokazu predstavit, jaky to je, drzet nejakou slecnu v objeti, a uz vubec ne, jak vyjadrovat neslovne city. A to me tak rozesmutnilo.... Druhej vecer jsme byli na vodnici, kterou jsem si taky po dlouhy dobe dost uzival, ale mluva nejak vazla a dalsi den v jedenact uz prislo louceni stipani listku, plytkych slibu nasledujici kontaktaze.

Dneksa mi prisel dopis od babicky z Hradce, psanej z nejniternejsi vrstvy srdce, s laskou, trochou strachu, uplne me rozbrecel. Este dneska ji musim odepsat. Odepisu i Kachnovi na jeho jiz prachem posety dopis, kde hleda neco, ceho by se mohl chytit, neco co je doopravdy skutecne.

A bohuzel, kurva, nemam penize, abych zejtra zas udelal trzbu v podniku, kde pracuje Amelie.

Klaara se me ptala, jestli muzu neco z toho smutku, kterej me obcas prepada, tezit. Kdybych mel vypalit odpoved bez pripravy, odpovedel bych asi frazovite, ze si aspon budu vic vazit, pratelstvi, lasky, viry.

A zkusil jsem si DJing.

2007-01-11T18:04:00.000+01:00

Tak jsem se naucil(alespon trochu) hrat mezi lilskymi bezdomovci oblibenou karetni hru Belotte, a zatim jsem neprohral, asi dilem stestim a dilem tim ze pri poslednich dvou hrach za mnou sedel mistr sveta v belottu Jean-Paul. Jsem v pulce Quo Vadis a bere me to, Amelii jsem v kavarne nechal origami-motyla a nemuzu se dockat uterku pristiho ale pri pomysleni mi svira zaludek strach. Stve me ze jsem dostavam dost casto tik do ocniho vicka a nemuzu cist ani se na nic soustredit. Vratila se Ines, ale nejak pocatecni ztracena touha zmizela jak para nad zelenym cajem, kterej ted piju skoro kazdej den a nevim, jestli je to jen placebo ale cejtim se lip, svezeji, cisteji. Chtej vyhodit myho copaina Afghance Farida. Tri tecky.

Dnesni den...

2007-01-04T23:41:00.000+01:00

..byl uplne skvelej. Rano mi zazvonil budik v pul sesty. Franinu jsem zatah. Vstaval jsem v pul jedenacty, dojed zbytek babicciny vanocky, udelal velkej uklid po holkach. A pak jsem vyrazil do mesta. Vychazel jsem a do usi mi sel nejakej psytrance, jakmile jsem zabouch hlavni dvere vedel jsem ze bude nutna zmena. Slunce a jen tri mikiny na sobe si vyzadaly Desmonda Dekkera(odlskul ska). Misto metra jsem to sel do centra pesky jak bylo hezky a jak me to naladilo. Koupil jsem si novej zapisnicek na slovicka, starej uz je dopsanej. A jak jsem byl v ty nalade koupil jsem pohled pro Nathali, Mikose a Susanne. To uz mi dohravaly Saint Germaine a ja si piskal a tancoval. Ani jsem nevnimal jak to bere ulice, me to bylo jedno, bylo mi dobre.. Pak jsem si koupil takovou obrovskou koblihu s marmeladou a prskocil S-tone, malem jsem zavyskl, tak dlouho jsem ho neslysel. A tak jsem sel zpatky taky pesky. Uz jsem si myslel ze to nemuze bejt lepsi ale cestou jsem nasel haldu do popelnice vyhozenejch hudebnich plakatu, vetsina byla plecky a tak jsem si domu odnes jen SKA-P a La Rue Ketanu plus jeden co se mi libil jen vizualne. To uz byl S-tone se svym skvelym albem uz za pulkou, oddaval jsem se jeho tonum kdyz tu vidim ze si to na kole proti me jede jeden bejvalej bezdomovec od nas, evidentne mel taky radost z toho slunce a tak me pozdravil usmevem a nevynechatelnou otazkou Ca va? Zvedl jsem ruku na pozdrav jak v nejakym starym filmu a odpovedel mu. Proste skvelej den. Jen takovy malickosti, co cloveka uplne naplnej dobrou naladou, takze jestli se vam tam v Praze na ulicich uz do kalhot vpiji spinava snehova brecka nebo jestli na vas prsi tak snad vas zalije trocha lilskyho slunce. Zakoncil jsem to nocni prochazkou, a v internet cafe za zvuku nocne ladenych Thievery Corporation. A nebude se mi chtit spat, a mozna se mi bude zdat o Amelie, ale to nechci predbihat...

Tak co ja ze delam..

2007-01-04T23:27:00.000+01:00

Nechal jsem vas trochu vydusit, co.. Dlouho nic ten jinak velice plodny vojtech nepsal, odmlcel se s malou depresi z opusteni zas na chvili vseho co za 18 let budoval a rozbijel. Neboj Kachno nezatah a tys ksakru taky nemel.. Tak jak ze jsem se to mel po odjezdu z Prahy? Jak jsme to se sestrama prezili v tom mini pokoji(se asi hlavne bude ptat Tomas a Evka). No se sestrama to bylo fajn ale moc dlouhy, osm dni s penezma ktery mi zbyly po Vanocich, a tatovy na sebe nechaly dlouho cekat, to bylo brusleni na tenkem lede. Myslim ze se tady celkem obcas nudily i kuli tomu ze jsem po vetsinu casu pracoval.. Ale co, stejnak to nebylo spatny, poprvy jsem byl na R(r?)uskym kole, z ruskyho kola jsme chytali pri Silvestru nejaky hracky, co lidi hazeli a to sestry, zvlast Ala, uplne nadchnulo. Ani do Parisu ani do Bruselu jak byl puvodni zamer jsme nejeli, na coz jsem se tesil ja ale hlavne ony, tim vic, ze tam v zivote nebyly. A tak predposledni den penize prisly, koupil jsem tri listky do Calais a tak sestry aspon tretiho ledna videli more, ke kterymu dojely TGV(poprve). Cestu zpatky, kdy bylo videt vicemene prospaly ale co. A pak jsme sli do hogofogo restaurace, nejak jsem nebyl sto najit nejakou normalni. A tak jsem je vzal na musle, sestram jsem objednal cerny a sam jsem si dal takovy ty zivy, jak se pokapou citronem a vysrknout. Prvni pocit byl sok, neveda jak to jist, vysrk jsem jen tak bez citronu a octa a to byl sok², v morsky vode se to totiz jeste koupalo. Ale pak jsem pochopil a jedl uz normalne. Pripadal jsem si trochu divne, mezi samejma sackama a sateckama ze Zary a my vsichni v mikinach.. No co, my platili tak at oni skacou. A pak uz jsme lehce museli dobihat jejich autobus a zmizeli v nenavratnu.. Hledel jsem zasnene na odjizdejici Eurolines autobus jako bych koukal na vas vsechny, jako bych koukal na zapad slunce nad Prazskym hradem u Rudolfina. No co..

Zitra je 27. prosince

2006-12-26T14:40:00.000+01:00

To pro me znamena odjezd zpet, znamena to zas na minimalne ctyri mesice opustit to, na co jsem se minuly ctyri mesice tesil. Vcera mi Kachna v hospode rek: "Si zklamanej vid?", ostatni se ptali proc jsem smutnej. A ja odpovidal ze nevim. Asi jsem jako dycky moc ocekaval, tesil jsem se na znamy prostredi, tesil jsem se na znamy tvare. A ja se k nim vratil, ale nejak mi to nestacilo. Stve me to, i protoze, ze nevim proc. Vzdyt jsem udelal vsechno co jsem udelat chtel, az na par lidi co se mi nepodarilo zastihnout. Videl jsem rodinu, pokecal s babi Maru, zazil zas tradicni postupy stedryho dne v Hradci, ale nejak me to nenaplnilo. Srovnaval jsem si to se seminarem v Jure, s dobrovolnikama, na to jsem se taky tesil, a tam jsem malicko naplnenej byl. A tak ja nevim, znam vas uz natolik, ze me nemuzete nicim prekvapit, a chci abyste me prekvapovali, nechtel jsem to, co jsem si z vas pamatoval a ted jsem zklamanej? Asi je to tim, ze clovek vzpomina na zajimavy a stastny chvile, kdy se valel smichy po zemi, kdy rozebiral neco co se ho dotykalo, to ale nebylo kazdej den, zejo. Kazdej den se nechodilo na RoadQuizz, kazdej den se nedelaly freeparty u Martina, kazdej den nemel v televizi lehce fasistickej projev Paroubek po kterym se clovek mohl budto smat a nebo mlatit pulitrem do stolu. Ja zkratka nevim. Nebo ze nemam slecnu, ze jsem tri mesice s nikym nespal, ze me ani nic nenaplnuje v Lille a tesil jsem se na zabavu tady, jako takovy vysvobozeni? Ted je u nas dole ohromna seslost a ja si radsi procitam nyx a pisu blog. Asi jedinej Kachna me chapal, ani on nedokazal definovat proc je zklamanej, jen ta stejna vlna, dlouholety kamaradstvi, zkratka jsme si rozumneli. Nechci aby to zas vypadalo ze za vsechno muzete vy, ze jste vsichni nudni a nezajimavi, proste jste stejny. A na to jsem se tesil a ted jsem z toho zklamanej. A katarze v konci neprichazi. A nadeje na lepsi zitrky moc taky ne..

2006-12-21T04:17:00.000+01:00

Dodatek: Zacinam ten blog brat jako terapii, takze tam pisu uplne vsechno co se mi deje a prijde mi zajimavy. Tak mejte ohled a ctete dal..

Ten co beha za holkama

2006-12-21T04:01:00.000+01:00

Vracel jsem se okolo treti z Propagandy, kde jsem si uzival nealkopivo, pak 511 jako dycky. A uvidel jsem ji.. Nadhernou slecnu, hnedy vlasy i oci cista plet nadhernej usmev, trochu typ Manzelka(pro ty co znaji a co neznaji netreba vysvetlovat). Byla s nejakym typkem, kterej mi nebyl sympatickej, ale to je jedno. Parkrat jsem ji kontaktoval ocima a bylo mi odpovezeno. Typek mel placku Antify a pak typka pozadala o filtr, tak rikam hm.. A hlavne vystupovala na stejny zastavce jak ja, kde obycejne vystupuju sam a tak si rikam kua proc to nezkusit ze jo... Ale pak zvitezila zajeci cast meho ja a tak jsem si sel svou cestou a ona svou.. S kolacem v brise jsem o ty sanci premejslel a pak jsem si rek, proc ne, stejne odjizdim. Nevim co jsem od toho ocekaval i prave kuli tomu odjezdu. Tak jsem se probeh a pozadal ji o cislo. Nechtela dat, ze prej se boji, ze me nezna, ale dali jsme se do reci ja s cigem a ona s jointem. A stejne jako novinari z rozhovoru s nejakou osobou vytahnou jen to klicovy pro tu danou osobnost i ja tady predkladam uryvek: "Hele a co se ti na me libi? -pauza- ¨Ze te to donutilo za mnou takhle bezet az sem?" "No nevim, proste jsem v ty Francii dlouho sam a taky jsem to nikdy nezkusil. Ty jo?" .... "No ja to delam tak, ze do typka tak dlouho jedu az mi to navrhne sam a kdyz ne tak nic, no.." Vzala si cislo, a dusovala ze napise, asi neodepisu.

Tak jsem zas v Praze..(kdo to jeste nevi)

2006-12-20T15:47:00.000+01:00

Tak jsem se vcera ve ctvrt na dvanact a dve minuty odpoledne vystoupil po 4 mesicich na prazskou pudu. Ale od zacatku. Z Lille ve ctvrt na devet, pres Brusel, Liege, Frankfurt, Norimberk a Plzen. Noc jsem si moc neuzil, protoze me v krku bolelo tak ze jsem malem sliny misto polykani plival do ulicky, ale sedl jsem si k takovy mlady slecne v cernem, s nadeji ze si treba poranu popovidame. A od asi osmi az do prijezdu jsme tlachali o Londyne jeho gothic-ctvrti kde dva roky bydlela, o Lille a praci, o zvejkackach a bulvarech, pak o jidle, oba hladovy, viz vylet v Parizi s Evkou a Tomasem. Na cesko nemeckejch hranicich bundescajti namatkove prohledavali a ja s roztahovakem a rozcuchanejma vlasama sem byl jasnej a ja si zas rikal, kua vzdyt jsme skoro uz pet let v unii, tak co to je?? A zas v republice. Euforie zacla propukat uz v Plzni. Slecna vedle me to moc nechapala, ale me to bylo jedno, smal jsem se na plny kolo.. Ale jsem docela rad, ze jsem do republiky moh prijet busem, protoze jsem si hned za carou uvedomil ten rozdil, jako mezi Francii a CR. Zvlast treba v tej Plzni: rozbity okna, popadany omitky, vsude tagy a grafitti uz treba 8 let stary, nevim, mozna to bylo taky tim, ze byla priroda okolo podzimne-hnusne hneda, nevim. Tak jsem vystoupil opet na prazskej peron. Protoze tam mama jeste nebyla moje prvni kroky smerovaly k nejblizsi trafice kde objednavka znela: Startky, Respekt, vodu. Tak jsem poprvy vyzkousel Start-tabak a zjistil ze se teda vubec neda kourit, pak prisla mama a jelo se ke stolu a k cukrovi a k bramborakum a ke kofole.. Proste navrat domu.. Potom jsem si pri prochazce po predvanocni vodickove ulici cestou ke Skodovi uvedomil, jaka strasna spousta lidi v Praze zije.. U Skody jsem jsem uz spulil pusu oui na odpoved, ale pak jsem se vcas zadrzel. A dneska zas ve skole, s ucitelema se studentama, se Stylerama s tema vsema jsem pokecal, ale uz me to nejak nebavi, prijde mi, ze pro toho, kdo necte blog a i pro ty kdo ten blog ctou moje vypraveni musi pripadat hrozne nudny. Ze v podstate nic nedelam, at uz v praci nebo ve volnym(u toho druhyho je to ale pravda). A ted je mi zas nejak smutno, uklidnuje me sice nas novej kocour Fibich, kterej je naprosto uzasnej a momentalne mi vrni v kline a to ze zas pisu(blog je takova moje terapie, proto je tak casto editovanej). Ja nevim. Zas nachazim spoustu moznejch duvodu myho negativismu, ze jsem ocekaval od Prahy, styleru, rodiny asi moc, nebo mi porad chybi nejaka slecna, nebo ze jsem unavenej, nebo ze mi nevychazej z negativu dobry fotky a ze jsem jeden film podelal pri vyvolavani uplne, nevim nevim nevim. Tak ja jdu zas do prackarny, zas vyvolavat spatny fotky. A nebo se pujdu najist.

Tak se mi podarilo nastvat poprvy nadrizeny..

2006-12-14T20:59:00.000+01:00

..pac jsem si povidal s kamaradkou na icq, a znenadani prijde zprava party, check this. a odkaz. No neuvedomil jsem si v tu chvili ze nemluvi anglicky a kliknul a tim si stahnul do pracovniho pocitace tri trojsky kone. Tak na me pak zvysili hlas, padaly slovaz jako, to snad neni mozny, katastrofa atp. No ale jinak to dopadlo dobre, jen ted budu casto platit za internetovou kavarnu a budu chvili sekat dobrotu². No a jinak? Nemuzu v noci spat, pac se tak silene tesim do Prahy, na vsechny kdoz ctou i nectou tyhle radky. Trochu predvanocniho stresu a atmosfery. Koupil jsem si svoji prvni mangu(nevim jestli se to tak sklonuje) a pucil si prvni knizky s fotkama z knihovny.. Melanie si nasla konecne praci a to v Parisu, takze jsme vcera meli au-dieu party, rozmontovali kanape a dneska vyrazila(myslim). Pro me to znamena, ze tu budu v Lille jeste vic sam. Na druhou stranu jsem se sesel s nyxakem, kterej me kontaktoval, ze je prej taky v Lille. Eh bah voila. Tak vole kurva picy pristi kurva utery. Namrdane zpicene se kunda roztahla tesim. Ale to vy urcite taky.

2006-12-10T20:12:00.000+01:00

Tak jsem se zas byl projit.. A zas me chte nechte prepadla vanocni nalada, jeste ted dojidam peceny kastany.

2006-12-08T18:28:00.000+01:00

este ke vsemu jsem si pochcal na zachode nohu, ale tomu jsem se uz smal..

Tak prisla krize.

2006-12-08T17:27:00.000+01:00

Znenadani jsem se rozbrecel. A brecel jsem kuli tomu, ze jsem byl asi unavenej, brecel jsem kuli tomu ze jsem se pohadal s Douartem, kterej ma urcite taky problemy, kvuli tomu ze jsem placnul Carole vareckou po zadku az na me celkem zvysila hlas, brecel jsem protoze mi rikaj Vodka, brecel jsem protoze mam pocit ze se na me obcas vybijej svoji zlost tim, ze si delaj srandu ze me a z moji vlasti, brecel jsem asi protoze prselo, brecel jsem protoze se samota na vsechno, na svoje smutky i radosti naplnila moji miru, ktera chtela pretect, brecel jsem protoze jsem byl asi vcera prilis stastnej, pac jsem byl poprvy na koncerte. Eh bah voila, c'est pur ca que j'ai pleuré.

Bylo pul jedenacty vecer..

2006-12-06T01:23:00.000+01:00

.. vratil jsem se ze Zenitu(misti T-Mobile Arena), kde jsem dvee hodiny civel, jak se predavaj ceny nadsenejm sportovcum z departmanu Nord-Pas-de-Calais. Byl to des, nuda. Az na vytoupeni klaunu, co litali na trampoline a vystoupeni brazilskejch pristehovalcu, ktery tancili Capoeiru(to byl fakt naser jak hovado). Prisel jsem tedy spolecne s Azizem, Abdelmajidem a Faridem(prvni dva z Maghrebu posledne jmenovany z Afghanistanu a ten co hraje sachy) a v mistnosti pro kuraky byl Jean-Luc a dalsi, tak jsem se rozkoukal, pozdravil a koukam na zidli lezi-spi David, 23 let. Tak jsem si zacal balit cigaro a zjistuju ze neni neco v poradku, ze se Davida snazej vzbudit. A tak se ptam Jeana-Luca: Kes kis pas? A on ze si dal nejaky leky a zapil to alkoholem. Tak se zavolala zachranka, pak se David vzpouzel a klel, nechtel do nemocnice ale nakonec si ho odvezli. Ptal jsem se Jeana-Luca jestli se to deje casto a on nabid historku ze si jeden bejvalej obyvatel pri epyleptickym zachvatu smichanym taky s kalem rozsek hlavu a ze se strasne zurive pral a ze jemu a Jeanu-Claudovi(kuchar) uplne zakrvacel obleceni, a to ze prej teprve byla zabava..

Opustil nas Pierre Ambroziewicz

2006-12-04T23:14:00.000+01:00

Jen takova noticka prekopirovana z myho zapisniku: Pierre pracoval, pracoval v Lille ve skladu s lednickama. Je mu 52, pred 2 rokama odesla firma do Poitiers a on se neprestehoval kuli svoji 78 lety mame, ona je ted v domove duchodcu v Belgii a on ji pravidelne navstevuje. Zena ho vyhodila z domu, obcas se vidaj, treba pri Velky cene Brazilie. Rad hodne a jizlive provokoval, nejdriv to byl stejne starej ale ulne alkoholem zdemolovanej Georges, kdyz odesel on, zacal provokovat Abdela(takovej fajn 66 letej arab). Nema jeden prst, kuli cirkularce, spoustu tetovani, kazdy rano vstaval nejpozdeji v sest a nejdriv okolo ctvrty(prej kuli navyku). A nevim kam odesel, ale myslim ze do nejaky jiny struktury.

Zajimal jsem se o Samuela..

2006-12-04T23:01:00.000+01:00

Samuel je 35 letej muz. Muz jak hora, na prvni pohled zdravej. Jeden pokoj bych s nim sdilet nechtel, moc se totiz nemeje, dokonce ma i list v Suivi hygiene("hygienicky doprovod"), desky kde jsou ty nejvetsi prasatka, se kterejma se musi jit temer az do sprchy, aby se zajistilo, ze se umejou a vymenej si ponozky a slipy. Vzdycky kdyz odpoledne prijde(muzou prijit az okolo 15h), ceka na svacinu, pta se na kafe, ji salam bez chleba, postava ledabyle u stolu, kam ja nosim talire s jidlem. Pak si zobne tady zobne tam, vypije si kafe obcas vysomruje ode me cigaretu. Nemluvi(moc casto). Zacal jsem o nem premejslet, sledovat ho. Neprislo mi na nem nic zvlastniho a tak jsem si zacal myset, ze je akorat linej, linej pracovat, linej cokoliv delat, ze mu nechutna suchej chleba s vodou, ze radsi chipsy a susenky, takovej parazit na spolecnosti. Tak mi to nedalo a nasel jsem si jeho slozku v takovy mistni databazi lidi co tu kdy byli. Tam se docitam ze prisel uz v roce 2003 a od ty doby ze je tady. Pak prisla do kanclu, kde jsem cetl Carole(ktery mimochodem umrel predminulou sobotu tata) a ze prej co delam, a ja, ze hledam neco o Samuelovi, jestli mi neco nevi. A ona spustila, ze Samuel byl kdysi ve valce a ze z ty vojny ma trauma, ze nez prisel, nevydrzel na jednom miste, ze byl nervni. A ze prej se stabilizoval az tady, ze mozna muze pracovat, ale nejspis jen v nejakejch specialnich dilnach, ktery jsou, jak je zvykem, narvany. Ze ma psychickej problem. A ze o nem nemluvi.

A proto mile deti: nesudte podle prvniho dojmu!

Dneska jsem se byl projit po Lille..

2006-12-04T21:27:00.000+01:00

V centru uz jsem nebyl tak dlouho, nevim koho ceho zasluhou. Tak jsem vyrazil z postele okolo ctvrty(jinak me grenobelske(je to spravne pi. Fikarova?) vstavani namotivovalo vstavat mezi 9-10, coz je pokrok(viz par prispevku dozadu)) do seryho Lille. A bylo to super, mesto odeny do sviticich poulicnich ozdob(ktery narozdil od Prahy nejsou odporny ale jen nepekny), vsude strasna zaplava lidi, na hlavnim namesti obri rusky kolo, vune mandli v cukru, pecenejch kastanu, cukrovy vaty(ktery tady a propos rikaj "barbe de pere noel", coz znamena bradka dedy mraze). Zaposlouchaval jsem se do francouzstiny chodcu a rikal si, jo tak tohle jsou francouzsky vanoce. A zas o trochu vic jsem si uvedomil, ze jsem ve Francii.

2006-12-04T21:25:00.000+01:00

jinak mam docela radost, ze jsem se ujistil, ze muj blog nectou jen blogeri, rodice a ucitelka cestiny. Tak ja zas az si nebudu chvili jistej, prestanu psat, a vy se zas ozvete, ze jo... ZE JO?!

Tak jsem poprve..

2006-12-03T22:28:00.000+01:00

..odehral tri prvni partie sachu. Hral jsem je s asi tak 30 letym arabem Ashourem, co mluvi jen anglicky. Pripominal mi trochu tatu, tim co rikal, tim jak jedl grepfruit, tim jak mu zasvitili oci, kdyz jsem mu zacal vypravet o cinsky hre GO. Mam hlavu jak meloun, povidal, ze byl nejlepsi, kdyz byl mladej, ze ted uz zapomina. Poprvy me vyridil, ani jsem se nechytal, podruhy jsem stacil vydechnout a nadechnout, pri treti jsem mel zpocatku malilililinko navrch ale pak uz jsem jen jako pokousany zvire utikal s jistotou, ze uz budu v pristim tahu mrtvej. Zejtra nebo v utery pokracujem.

A co tech sest dni, povidej, prehanej..

2006-12-02T15:58:00.000+01:00

Tak za tehlech sest dnu se nestalo nic moc zajimavyho ani pro vas ani pro me. Byl jsem ve Vysokym Jure na seminari s ostatnima dobrovolnikama, nemoh sem den pred tim dospat, jel jsem prvnim vlakem do Lyonu, ten si prosel ofotil a vyrazil do V. Jury, pobyl ctyri dny, pokecal, pokalil, zapracoval, zaposlouchal se o vyrobe syra. Pak do Grenoblu za Kachnou, Kachna mi prisel cim dal zamyslenejsi nebo smutnejsi, samota? klara v praze? tiha zivota? tiha sveta? nevim. Povidani az do tri, rano v osm vstavacka. Nejstarsi lanovkou na grenobelskou Bastilu, okoukani jak pracuje. Novej James Bond, povidani o nyxu kompu, holkach, klucich, hudbe, literature. Odjezd. Prazdnota. Smutek. Unavenost. Nechut vratit se do prace. Nechut vratit se do CR. Posleze uznana jako nesmyslna. FIN

Povidal jsem si s Lionelem a pak o o Lionelovi s Jeanem-Lucem..

2006-12-01T19:54:00.000+01:00

..prijel jsem z Grenoblu a z Vysokyho Jury a procital si cahier de transmission, a ctu ze se nekomu Lionel sveril ze ma sebevrazedny sklony. Pak jsem si s nim povidal a byl uplne hotovej, rikal jsem mu otrepany fraze o nadeji, jak umira posledni, ale on mi neveril, ale pak jsme zmenili tema a dokonce se mi podarilo vykouzlit i usmev.. Rikal mi ze by potreboval mluvit se mnou vic, ze mu prijdu zajimavej, a ja si zas rikal, ze bych pro nej mel neco udelat, nejak ho dostat z chlastu. A dneska jsem si o nem povidal s Jeanem-Lucem, rikal, ze takovyhle lidi nemaj vubec sebevedomi(ja si myslim, ze je to tim, ze delaj neco, co spolecnost odsuzuje a tak trpej pocitem viny a cim dal vic ztracej uctu sama k sobe), a Jean-Luc ma dobry napady, prej kdyz jeli spolu v metru, rikal Lionelovi aby se narovnal, na ulici aby sel s hlavou vzprimenou, aby se lidem dival do oci, at uz se na nej divaj se soucitem nebo s opovrzenim. A me bylo v tu chvili tak prijemne, nevim jestli to Jean-Luc vycet v nejaky prirucce pro zdrcene bezdomovce, nebo jestli to sam vymyslel, kazdopadne jsem mel pocit, ze uhodil hrebik na hlavicku. Presne tohle potrebujou. A pak taky Lionelovi radil, aby udelal dalsi malou vec a to, aby nechodil ven, aby se snazil zustavat v Portes pres celej den, protoze kdyz tak neudela, zase si koupi to nejlepsi pivo v pomeru cena/nasledna opilost. A dneska se mu Lionel chlubil, ze ven nsel.. A zase mi bylo dobre. A tak se cejtim za nej trochu zodpovednej, vzdyt kdyz ho zajimam, muzu s nim cely odpoledne sedet a klabosit a on ven nepujde a to pivo si neda.. Doufam ze se mi to podari..

Tak tohle je Lionel..

2006-11-21T18:00:00.000+01:00

A dost..

2006-11-19T19:15:00.000+01:00

..je to sileny, jak po ni vsichni slintaj, jak se snazej zaujmout. Ale o na je ke v sem chladna.. Vcetne me, nediva se mi do oci, ktery by asi prozradily.. Kua chci aby se se mnou zas nekdo smal, aby se nekdo se mnou probudil kolem poledne. Chci aby mi bylo zas jedno, jestli si dam preso s mlikem nebo dve deci bilyho. Chci nekoho na pokec, na sukec, na zahrati. Je to tezky, kdyz vidim, ze existuje nekdo kdo by to splnil. S kym bych byl stastnej. A nebo je to jen iluze a idealizovani. Aby zas nekdo vyplnil muj zivot, jsou to vsechno otrepany fraze, ktery vsichni cejtili a cejtit budou, ale pro me ted vyznam maji. Kua. Saint-Exupery by ze me mel radost, nebot ted asi citim tu nejopravdovejsi lasku, neni to laska k Ines, ale touha po lasce, a to stavel Saint-Exupery nad samotnou lasku. Ale je to laska chutnajici po trnkach, nedosla sveho cile. Jen dolu dolu zpet tot meta vytouzena, svet chce byt polosvet a zena byt polo(-)zena. Ted kdyz delam to co jsem nikdy nechtel, vypisovat se z citu, cejtim ze me to uplne pohlcuje, ze to tvori bublinu, ktera je vsemu ostatnimu nepristupna, neslysim hlasy od vedle, kde ji a hluci 25 houmiku Jean-Luc, Sarah, a Ines. Ines Ines Ines.. kdybych jen na tebe slozil rym. No co, trochu automatickyho psani nikdy neuskodi, treba az kliknu na tlacitko publier le message se budu cejtit lip. Kdyby to jen nekdo cet, nekdo koho by to oslovilo, kdo by mi rozumnel, totim se vkruzich nemyslite. Asi tenhle prispevek smazu, protoze zitra nebude mit hodnotu ani pro me. Rika si ted, kde asi je? Hleda me perifernim pohledem jak ji je to podobny, nebo si vsechno jen fantazijne predstavuju. Smej se se mnou, nech me dotknout se tvejch vlasu, divat se t do tvejch zakazanejch oci, povoleno jen pro vyvolene, milovane, nech me dychat. Este ke vsemu te uvidim v utery naposled, pred dlouhou dobou ticha az do ledna, kdy dokoncis svoji staz. Cejtim se jak v opiovym oparu.

2006-11-19T00:12:00.000+01:00

.....samota v blizkosti Ines se stava neunosnou. Uz zas zacinam po nocich spilat fiktivni nenapsane brakove basne o lasce.

Povidal jsem si s Jean-Paulem...

2006-11-17T11:21:00.000+01:00

...a sdelil mi ze byl ridicem generala Charlese de Gaulla po tri roky, ze general nasaval jak nasoska, ze poprvy nerozumel kdyz mu klepal na rameno a ukazoval dva prsty. Kdyz mu pak z generalovych rukou prisla flaska a on rekl ze nemuze ve sluzbe pit, a general mu odpovedel, ze jediny co chce je aby ho dovez zivyho.. Pikniky ve dvou, nepocitane lahvi.. A povidal jsem si s nim i dneska a rikal, ze delal na urade zodpovednym za udelovani azylu a vypravel ze prisel za ni typek z Alziru a ze prej videl jak jeho zena a dve deti byli popraveni.. Ale protoze zijeme vEvrope, ceka se na overeni a dospelo se ktomu, ze jeho zena a deti vubec nejsou mrtvi a ze zadaj o azyl v sousednim Nemecku se stejnou pohadkou.. A dodal, ze z 20 zadosti o azyl v 18 lzou. O puvodu o tom proc chtej azyl atp.. Samozrejme jsou to bezdomovci, ktery maj cas od casu prebujelou fantazii, ale Jean-Paulovi bych veril.. A vubec, na kazdem sprochu pravcy trochu..

Zase jsem si povidal s Lionelem..

2006-11-17T10:32:00.000+01:00

...a povidal jsem si s nim o sedesatejch o hudebni scene ve Statech a v Anglii, o starejch dobrejch Pistolich, The Clash, Ramones. A dozvedel jsem se ze kdysi existovalo radio Karolina, coz byla vlastne takova lod(pac mezinarodni vody jsou mezinarodni, stejne tak u francouzskejch nebo belgickejch plazi momentalne krizuje lod, na ktery se muzou delat potraty, pac je to ve francii nebo belgii(uz jsem to zapomnel) zakazany, ale na mezinarodni vody zakony francie belgie nebo danska neplati), dozvedel jsem se ze UB 40 maj jmeno podle dokumentu kterej musis vyplnit ve statech abys dostal podporu. A ze U2 muze bejt jmeno bpmbarderu kterej shodil atomovku na Hirosimu, nebo ze Bono strasne hulil, a pak se na to s kamosem rozhodli vysrat(na huleni) a ze spolu zalozej kapelu a Bono se zeptal: You two?

2006-11-16T12:09:00.000+01:00

Zvykl jsem si vstavat okolo desaty nejdriv, zvykl jsem si vstavat cas od casu(obzvlast kdyz spim u Melanie) vstavat okolo treti ctvrty, no a vcera? Poprve jsem stal az k veceri...

Povidal jsem si s Lionelem..

2006-11-13T21:05:00.000+01:00

..povidal jsem si s nim o starejch ska kapelach, povidal jsem si s nim o jeho kapele, mluvili jsme obcas anglicky obcas francouzsky, o autech o jeho 14 a 16 dceri. Je fajn, mam ho rad, takovej 70 letej typek, kterej se 14. ledna 1996 probudil ve svym byte bez manzelky a deti. A od ty doby to slo z kopce. Zna filmy, pac mel kamarada ve videopujcovne, ma komplexy z toho ze je zid, zil driv ze dne na den, jen fête(party). Ted je to s nim jak na houpacce, jeden den si prozpevuje a piska, druhej den jen sedi zamlklej, ozralej jak doga.. A nakonci naseho rozhovoru mi rekl, ze je rad, ze si muze s nekym popovidat, ze jinak by se sel zase ozrat. V tu chvili mi bylo dobre, vic nez dobre. Znam ten pocit na vlastni kuzi. Uz jsem se taky jednou stal jak zakon kaze protoze jsem nemel s kym si promluvit.

2006-11-13T20:44:00.000+01:00

Prisla k nam na staz krasna puvodem peruanka jmenem Ines. Havrani vlasy, cerny oci, sneda plet, 23 let. Bude ty pristi dva tydny a pak se vrati az v lednu a unoru. Jsem uz dloho sam.

co vy na to?

2006-11-11T13:59:00.000+01:00

zajimaly by vas osudy lidi, se kterejma pracuju? chapu ze by mohlo nudit, ja si je kazdopadne zapisuju...

Moji pratele zacinaji maturovat...

2006-11-11T13:48:00.000+01:00

..tak si zrovna tedka pisu s Julii, a povidal jsem si s Tomasem tak tri tydny zpatky. Zvou me na maturitaky. V prvaku to byl sok, sok z Lucerny, sok s nacacanosti spolecnosti, sok z ceny piva, sok z nudy(sakra co se to tu kurva vlastne deje), prisel druhak a tretak a naprosta apatie k maturitakum a ted, este ze sedim na zidli, pac mi nejblizsi se chystaj vzit do kola svoji tridni ucitelkou, poslapat ji nohy pri waltzu, vybirat penize na vecirek. Jo sakra, bude to Tomas, bude to Julie, bude to Andrea, Lukas, Ales, Pavel, Vera Flechtnerova.... Je mi divne, je mi stejne divne jako mi bylo kdyz jsem dostal obcanku, stejne divne jako kdyz jsem si uvedomil ze je mi osmnact, mam hlasovaci pravo, cejtim ze se tak budu cejtit pri prekroceni dvacitky, tricitky, dostudovani vejsky, kdyz muj(oje) kamarad(ka) bude mit prvni dite, prvni svatba. A rikam si, co to je za pocit? Neco opustim a neco novyho se zacina? Mam mit radost? Mam mit strach? Je to jen stigmatizace milniku lidskyho zivota?

je to zvlastni...

2006-11-08T12:29:00.000+01:00

...jak muze bejt zivot zajimavej. Jeden vecer jsem nemel co delat, a tak jsem zas lezel u Melanie v posteli(pac odjela a nechala mi klice od svyho apartmanu) a cet jsem Sinuheta, uz me to nebavilo a tak jsem jen tak lezel a proklinal vsechno a zehral na svoji situaci. Bez pratel, bez smysluplne vyuzityho volnyho casu.. Bylo mi zle.. A dneska jsem byl hodit na squat jogurty, ktery by normalne vyhodili v "portes" a dal jim je. Trochu jsem pokecal, a kdyz rec stala ledabyle jsem se zeptal jestli nahodou nevedej kde bych mohl najit fotokomoru. No a oni ze ji maj na squate. Takze damy a panove dnesni noc nebudu znudene lezet v posteli ale vyvolavat. Mam radost. A dva filmy. A btw dalsi zajimava vec: kdyz jsem pak sel ze squatu k Melanie pro spinavy pradlo na stene jednoho baraku jsem videl plakat, streetartovej, a damy a panove umelec byl v Praze a ucarovala mu evidentne socha u stavovskyho divadla(takovej ten plast, vytvarovanej do cloveka, nevim jak to popsat, zkratka u vchodu do stavovskyho divadla, jmenuje se to smrt, nebo hamlet, nebo ja nevim jak), coz me v "cartier chaud" (horka ctvrt, takova kam radno nechodin v noci) celkem prekvapilo.

Mimochodem

2006-11-01T20:33:00.000+01:00

...v jednom z komentaru se Tomas zminuje o te, co ceka druhy. Uz se me na to ptal Kachna, pta se na to mama. Tak se podelim o situaci, kterou jsem zavinil.
Sedeli jsme jednoho vecera(kdyz jsme se vratili z Parize) v lillskym squate a najednou se objevila holka, mela dite v naruci. A protoze rec stala, zacili jsme se vsichni tri(ja tomas, evka) vyptavat na dite, cokoliv co nas napadlo. No a protoze rec pak stala jeste vic, tak jsme ji jen pozorovali, jak koji, a pripravuje kojeni. No a ja se zameril na jeji brisko, pac se mi zdlo ze je nejaky "zvetseny", no ha huba nevymachana mi nedala a ja se zeptal jestli ceka druhy. A ona ze prej ne. Cervenal jsem se, Tomas s Evkou mi nadavali do netaktnich debilu a podobne. No vzala to, ale prvni francouzske faux-pas bylo na svete.

Tak se ze me stal francouzsko ceskej bohemsko-kavarenskej povalec

2006-11-01T20:27:00.000+01:00

Mel jsem volno v pondeli, mel jsem volno v nedeli a mel jsem volno v sobotu. Bylo hezky babi leto, oranzovy listy, zima, ale slunecno a blankytno zaroven. Tak jsem vzal salu a Mefista od Klause Manna. Sedel jsem ve Vaubanske zahrade, do knihy mi padal semtam tabak, semtam uz malem ryma. A kdyz uz chmad nesel vydrzet, prestehoval jsem se do kavarny, dal si samozrejme presso, hrali mi do usi Saint-Germaine. Zitra a pozitri mam taky volno, tak asi prizvu na seanci sve epesni mansestrove sako, aby byla stylizace dokonala. Jen tabak mi ukrad nejakej bezdomovec.

2006-10-30T14:39:00.000+01:00

Jak se editujou odkazy moji blogovi pratele?

Tak jsem zase sam....

2006-10-27T16:04:00.000+02:00

Tak sedim zas v ty stejny internetovy kavarne, a jsem zase sam. Tomas a Evka odjeli smer Brusel a Praha. Nechtelo se jim, v pondeli zas do skoly(potichu se smeje). Chteli zustat, ale nezustali. Zas tu budu sam, nebudu mit co delat, este ke vsemu Melanie odjela na nejakej tabor s detma. Takze do patyho nemam do ceho pichnout. Pak ale 25 navstivim myho bratra v Grenoblu, na kteryho se teda kurva tesim.

Bylo to skvely, bylo to kratky, ale vsichni tri jsme si to uzili. Paradne jsem si odpocinul, pohral si zas s mluvenym slovem ceskym a zastesklo se mi po Praze. Diky Tomasi, diky Evko, diky Mikosi, diky tvoji rodine.

Pariz (part 2)

2006-10-27T15:42:00.000+02:00

Pak jsme sesli k Seine a hlavne pod ajfelku. Tomas chtel vylezt nahoru bez placeni, a tak jsme se sli projit, aby si to Evka rozmyslela. A pak jsme se rozdelili.

Ja na ajfelku(at uz s placenim nebo bez) jit nechtel, a tak jsem se sel projit na Montparnasse, protoze jsem nedavno docet Obratnik raka. A tak jsem bloudil bez cile malyma i velkyma ulickama, koukal se do nejvyssich pater baraku okolo sebe a predstavoval jsem si, jak tam nekde sedel Henry Miller s Borisem a vzajemne si mesi vlasy vybirali vsi. Predstavoval jsem si jak v tyhle narozni kavarne premlouvali slapku, aby si jeho a jeho kamarada vzala za stejnou cenu. Sklenice pernodu ani nemusim pripominat. Ale bylo to tezky, vracet se zpatky do minulosti, prestavovat kavarny do stylu 30. let, odmyslet si automobilovy pokrok. Odmyslet si vsechny ty nacancany panicky nosici Luise Vuitona. Nakonec jsem ale narazil na starej antikvariat. Koukal jsem jen tak blazene do vylohy...... A hned vedle bylo ramovaci studio, nebo jak se to jmenuje, a takovej poetickej bordel, umeleckej, pohazeny obrazy, ramy a vsechno v tlumenym osvetleni. Bylo mi dobre, zase jsem nasel klid.

A jelikoz jsem zavolal Mikosovi(jeden kluk z vymeny), ze bych ho chtel videt, Skocil jsem si rychle pro veci na squat a vyrazil na nadrazi smer Chilly-Mazarin. Cesta trvala kolem hodiny(ale na to jsme si behem vymeny uz zvykli ne?) Pak jsem mel celkem problem najit cestu i spravnej autobus. A tak jsem zazvonil na zvonek Djebbi, kam jsem trefil s prehledem. Tesil jsem se na Hanu skoro nejvic a dostal jsem dost studenou sprchu, pozvali me nahoru, pac jsem mel vybytou baterku na mobilu a Hana nevedela cislo busu k Mikosovi. A tam jsem byl jeste trikrat rozpacitejsi nez prvne na squatu. Sedeli tam tri, unaveny nemluvili, a kdyz mluvili, mluvili mezi sebou, jako bych tam ani nebyl. Kdyby mi neposlali jointa, tak bych asi nevedel jestli me zaregistrovali. Tak jsem co nejrychleji odesel, a zkusil jeden ze tri autobusu. Jakz takz jsem se dostal k Mikosovi. A to byl zas naprostej opak prijeti u Hany, mama s otevrenou naruci, rozesmatej Mikos, vrele libajici sestra, sympatickej otec. A tak jsme sedeli, kalbosili. Bylo mi dobre, opet jsem nasel klid. Dopoledne nasledujiciho dne jsem stravil parenim Kmotra, pak jsem se sesel s moji druhou oblibenkyni a bejvalou Mikose Nathalii, sedeli jsme v MJC, pili oranginu a plkali jako dvaapul mesice nazpatek. Bylo mi dobre.! Navratil jsem se tak akorat abych s Mikosem a jeho kamosem stacil v jednom nedalekym parku vykorit petard, bylo hezky, strasne jsem se nasmal Mikosovi, pac je to typek. Zvlast za volantem.. To vam preju zazit. Kleje, posloucha Brassense, a zase nadava vsem, co mu nedali prednost v jizde. Skvele jsem se najed, opet popovidal tak trochu se vsema a vyrazil s Mikosem na nadrazi Massy TGV, pac mi i pres muj velku(opravdu velky) nesouhlas koupila Mikosova mama listek do Lille. V aute jsme odpalili dalsi bedo, a pak uz jsem smutne, ale prijemne naplnen parizskou atmosferou a skvelym prijetim Mikosovy rodiny smer Lille 300km/h.

Pariz (part 1)

2006-10-26T13:30:00.000+02:00

Tak vam jdu povypravet o nasem tridenim vyletu do Parize, a protoze je co vypravet, a zrovna nemam v kanclu co delat, nejspis to rozdelim na vic casti.

Tak jsme prisli vecer na squat, vecer dost prselo, tak jsme meli strach. Posedeli jsme chvilku, dali dzero, dosli pro pivka poslouchali nejakou hudbu ze sedesatejch let, ktera byla mimochodem dost dobra, a pak si sli lehnout. Rano, vyrazime na vypadovku na Pariz. Na dalnici nas chytli a odvezli policajti na najezd na dalnici, kde nas vzal takovej arabas v dodavce a hodil kousek za Lille na pumpu,kde jsme zkejsli sme dobry 4 hodinky, koukali sme na TGV, ktery se vzdycky prerychle mihlo v dali, jedli sme lucinu s chlebem, kourili, zpivali, trudnomyslnili, propocitavali a hodnotili nasi situaci.. Uz jsme rikali co bude nejhorsi, kdyz tu zastavilo takovy maly auticko a v nem zase arab. Narvali sme se tam, a vyrazili, drzel porad 130 km/h a hodil nas az do Parize. Svoji mluvnosti by prekonal Arnolda v Terminatorovi 1, pac rek asi dve vety. No nic, Evka s Tomasem se prospali, a ja si prohlid krajinu.

Do Parize jsme dorazili v siiiilenym slejvanci, tak jsme akorat prebehli do metra. Vystoupili jsme u opery. 1,5 hodiny zoufalyho hledani internetovy kavarny a tabaku, pro dobiti mojeho mobilu, nakonec se podarilo najit oboje. Sleze jsme zazili solidni conspiraci, jeden telefonat, a sraz pred operou s typkem, kterej nas doprovodil do squatu, kde sme spali. Milej ctyricatnik. Ve squatu byla strasne rozpacita nalada, tak jsme se rychle najedli a vyrazili do mesta, pres Tomasuv nesouhlas.

Pac jsme nemeli moc casu, obesli jsme si jen Notre Damme a opet na brehu Seiny opet s pocitem klidu a naplneni jsme kourili a koukali na tu krasu. Stomy sumely, v dalce se ozyvala na moste tahaci harmonika. Proste nadhera. Loudavymi kroky jsme se prosli az k Louvru, nadhernej pohled na lajnu Louvru, malyho viteznyho oblouku, obelisku na Place de la Concorde, Viteznyho oblouku a Novyho viteznyho oblouku v Defense. Bylo krasne, ale unava byla silnejsi, tudiz misto prochazky k Ajfelce, trictvrtehodinova cesta zpatky na squat, pred turniketama jsme se potkali s takouvou mladou dvojci, cekali jsme my, az oni projdou, abysme mohli preskocit a cekali i oni az preskocime mi, smich, protoze to bylo nam i jim jasny, tak nas 5 probehlo na jeden(muj) listek.

Rano, kol jedenacty, jsme se vratili na misto navratu minuleho vecera, tudiz k Louvru a dosli sme az k ty ajfelce, v parcu na Trocaderu jsme si lehli na travu, uzivali si strasne podzimniho slunce, rikali si, jak se mame, a jak se maj ti, co jsou ted ve skole, a ze by bylo fajn udelat primej prenos az do tridy. A pak prisel hlad. A kdyz je clovek hladovej, nejlepsi je, povidat o tom, co by si kdo dal. Zacli sme dortama a pokracovali, domacima marmeladama od babicek, babovkama, vanockama s mlikem, domacim pudinkem, boruvkama s cukrem a jahodama s cukrem a smetanou, ktrtkovym dortem, novyma bramborama na loupacku s tvarohem a maslem, gulasem s deseti knedlikama, moravskym vrabcem a pivem, jahodovyma a merunkovyma knedlikama, vegetarianskym gulasem, co delame v Praze bezdomovcum... A pak jsme sli nakoupit... Samozrejme francouzsky: bageta, camebert, ruzovy vino a rajcata a jako dezert karamelovy lizatka, ktery Evka cucala celej zivot. Vratili sme se, lehli si o kousek dal. Uzili jsme si dalsi dukladnou namatkovou kontrolu policistu, zase jsem to vyhral ja, asi jim vadila ta lahev ruzovyho. Pak prisli dalsi, a ty ze prej to mame vyhodit, tak jsem to jen tak polozil do kose, aniz bych cokoli vylil. Uzili jsme si i krmeni holubu, se zlomenymi kridly a hlavne zobani vrabcu primo z ruky.

zbytek vecer(snad)

Tomas Evka a Pariz

2006-10-22T18:46:00.000+02:00

Tak to bylo vcera co me prijeli navstivit Tomas s Evkou, coz jsem po odjezdu Susanne celkem uvital. Vcera jsme byli -jak jinak- u Melanie i s par dobrovolnikama, pili vino, hrali jungle speed(fakt super hra, vreeelee doporucuju). No a pak se ti dva rozhodli absolovovat streku cca 45 minut od Melanie ke me, nechtelo se mi, ale nakonec jsem nelitoval. Ve ctyri rano jsme si povidali o morcatech, jesence, kolik kdo kdy snedl najednou balicku zvejkacek, jestli je horsi pro nas kluky jit ven v tangach nebo uplejch bilejch kalhotach, jestli holky chodej naostro apod. Oni tady navic nasli za pul hodiny hospodu, kterou ja jsem nenasel za pul druhyho mesice. Dneska budem spat na mistnim squate, kterej nas vsechny prekvapil svoji velikosti a hlavne tim, jak mlady lidi jsou tam, vetsine (videli jsme tak 8-10 lidi) bylo by vocko mene nez nam. A proc ze tam spim i ja? Protoze je to nedaleko od vypadovky na Pariz+mam tri dny volna, takze zejtra si na nas okolo 11 hodiny rani vzpomente, budem stat na dalnici, s ceduli P, a doufat ze nas, tri zevlaky z Cech, nekdo vezme. Tesim se, je to dobrej napad. Evka poprvy uvidi Pariz, a ja stary znamy, Mickose a Hanu, doufam a odpocinu si trochu od Lille.

A+

Btw..

2006-10-19T15:42:00.000+02:00

pro pohledy, navstevy, kvetiny a novinare adresa:

48, rue Philippe LEBON
59260 Hellemes Lille

2006-10-19T15:27:00.000+02:00

zajimalo by me co by rikal Lao-c' na diagnozu maniodepresivita.

Tak se to stalo...

2006-10-19T15:16:00.000+02:00

...vcera v pul treti a pet minut me opustila. Odjela se slinou na svych rtech smer Brusel, Kolin, Viden. Bylo mi smutno, neplakal jsem, je mi smutno ted. Bude to tu pekne nahovno vam rikam, uz jsem to citil, kdyz jsme se vraceli z nadrazi s Melanie, oba mlcky, nevedouce co rict. Nebyla dokonala, obcas jsem fakt chtel aby odjela, obcas jsem mel zast, ale ted tu vicemene chybi. Co tady ja sam, s Melanie, ktera je fajn, ale tezko hledame spolecnou rec, s Andreasem, kterej je vicemene se studentama ve Snookeru, a ani mu nestalo za to se se Susanne rozloucit, je fajn ale taky jinej, nez ja. Agniezka, ktera na me udelala dojem na predodjezdovym skoleni, ale ted mam z ni pocit, ze je takova radoby mozna opravdova intelektualka, pedagogie, sociologie, zajmy filozofie atp... A konecne Ewa, ktera je stejne jako Aga o par let starsi nez ja, fajn, ale nicim nezajimava, semtam hlucna, neberoci ohledy na ostatni. Ja vim, pusobim depresivne, mozna trochu prehanim, ale tak mi tedka je. Asi zacnu hrat fotbal abych se nejak zabavil.

Moralni upadek pokracuje...

2006-10-13T17:03:00.000+02:00

Kdyz netrsam na parketu ve Snookeru, kde jsem mimochodem uz dlouho nebyl, sedime se Susanne a Melanie u Melanie a koukame na telku. A pani a damy divili byste se jakej je to obcas odpad, Star Academy, jsem zvedavej, kdy dorazi k nam. Vcera jsem videl svuj prvni dil. Kratce receno se jedna o melange VyVolenych a Cesko hleda superstar. Parta mladejch lidi, 16-25, ve vile, s ucitelema zpevu, s ucitelema tance se pripravuji na kazdopatecni vystoupeni. Zajimave ze..

Co me vzdycky pobavi

2006-10-13T16:58:00.000+02:00

Obcas vidam na ulici auta. Auta mala, auta velka, vsech ruznych barev, znacek, SPZetek. Nejvic me ale dokaze pobavit, kdyz proti mne jede nabouchanej bourak, zlej vzhled, tmavitka svetel dodavaj jeste zlejsi dojem, snizeny k zemi tak, ze kdyz mijej retarder, zajiskri kolize s karoserii, cerny skla bien sur, vsichni se musej otocit pri zvuku sesnactivalce zmixovanyho s turbodieslem. A kdyz se otoci, a ja s nimi, uvidi jedinou vadu, nejvic ztrapnujici znacku. A, ano pismeno A, oznacujici nezletile jezdce v doprovodu svych rodicu...

Mam eticky problem....

2006-10-08T19:52:00.000+02:00

..problem je v tom, ze jsem se v zari 2005 rozhodl kvuli etickym problemum jist maso, rok jsem to jakztakz drzel a ted? Prichazime k jadru veci. Nase zasobovaci zdroje jsou potravinova banka a dobrovolni darci, kteri se znaji s monsieur Dieuem, to znamena skoly a jeden reznik. A ti nam poskytuji to, co by normalne vyhodili. A ted: snist, nebo nesnist? Mam i za techto podminek podil na "vrazde", nelidskych podminkach, ve kterych jsou zvirata drzena?

Disco!!!!

2006-10-06T17:29:00.000+02:00

Vykaslat se na to.
Par z vas ctenaru jsem jiz obeznamil, ze se ve svym volnym case dost nudim tim klesa i moje moralka, ktera je take ovlivnovana volnocasovymi aktivitami. Nevim cim to je ale zacinam se cimdal vic objevovat ve svetlech rudych, zelenych a modrych, vidam cimdal vic svoje lupy na nevhodne vybranem cernem tricku pod ultrafialovou lampou, moje usni bubinky se cimdal vic zacinaji otrasat v duchu toho nejhorsiho diska.. Bavim se cimdal vic s topu onou nenavidenou ekonomickostudentskou smetankou, s gely, minisuknemi, piercingem, pijice vodku s dzusem, pouzivajice drogu nasilniku(drogue des viols), postavam mezi spocenymi kosilemi a smutnyma ocima dvou rozdilnych lidi. Piju cimdalvic pivo za 75 korun. Ano. Snooker, 7 heaven, Boucherie. Vojtech upada. Chce se mu zvracet.

Streetartove pociny

2006-10-06T17:07:00.000+02:00

tak tady predkladam prvni cast streetartu barevnych co jsem nasel v Lille, priste(az najdu fotokomoru) druha cast streetartu cernobileho, a i nejaky jiny fotky, ale na to si pockejte..

2006-10-04T20:36:00.000+02:00

2006-10-04T20:24:00.000+02:00

Zacinam ztracet...(Suzanne)

2006-10-04T19:56:00.000+02:00

..pojem o tom, co je zajimavy a co by vas nudilo.. Muzu vas dale otravovat momenty kdy se citim dobre, kdy se citim spatne, ale jaksi mi unika co by stalo za pozornost. Mozna je to taky tim, ze my myslenky naplnuje Suzanne, dobrovolnice ktera pracuje v komunite s bezdomovci, neni z toho nadsena, takze hleda mozny "prestup" z jednoho dobrovolnickyho mista na druhy, a ze sedmi agentur sest svolilo a samozrejme ta posledni ne. Kafka by se s Procesem divil, jak se mu to povedlo. Takze je velice pravdepodobny ze se vrati do sveho rodneho mesta, do mesta videnske kavy. Z cehoz prazak Vojtech neni ani trochu nadseny, pac Suzanne je vicemene prvnim a poslednim, relativne normalnim clovekem(doufam ze jen zatim). Da se s ni mluvit i o jinych vecech nez je jen pocasi a prace, da se s ni delat i jine veci nez jen chodit do ekonomicko-burzoaznich klubu s hudbou meho srdce. Proste holka do nepohody.

Opravdu jezdi na cervenou

2006-09-26T13:03:00.000+02:00

Jednoho vecera jsme se bavili s ostatnima dobrovolnikama co nas na Francii sokuje, jedna Polka odpovedela, ze francouzi jezdi na cervenou, a to, ze ji sokuje. Odpovedel jsem, ze mi to moc neprijde, ze jsem se s tim jeste nesetkal kdyz tu nahle:
Vcera jsem vybiral opet s panem Bohem (monsieur Dieu) skoly, ktery delaj Port du soleil support alimentaire, odjizdime od skoly Saint-Michel a pomalu prijizdime k semaforu. Cervena. Tak jako sporadani obcane zastavujeme, kdyz tu kolem nas prosvisti postarsi citroen pick-up, cervena necervena. Uz oteviram pusu abych rozhorcene zaklel nad moralkou francouzskych ridicu, kdyz tu mi pusa zustane otevrena bez hlasky, zleva totiz do tohohle bilyho vozidla napral Renault Scenic. Vsechno se stalo hrozne rychle, zmohl jsem se jen na kurva, kurva. Nastesti se nikomu nic nestalo, jen auta byla dost nasracku, zvlast ten pick-up, u scenicu jsem zaregistroval vystreleny airbagy, a vylzjzajici dve damy, celkem v soku. Z pickupu vylezl takovej delnas kolem tricitky a zacal samozrejme ohnive gestikulovat zatimco obe damy se drzely za hlavu a premitaly co se to v poslednich patnacti sekundach vubec stalo, no a zbytek uz neznam protoze jsme se plni vraceli do Port du Soleil.

Zacinaji se dit zvlastni veci

2006-09-25T20:14:00.000+02:00

Predvcerejskem jsem nasel polonahou devcinu na plakatu vytrzenou z magazinu Sport podstrcenou dolni skvirou dveri....

Podezreli jsou vsichni... Jaky je motiv? Jak to bude pokracovat? Bude tajemny odhalen?

Kontrola v metru

2006-09-25T19:38:00.001+02:00

Dneska jsem si vyrazil s fotakem trosku zmapovat mistni umeni ulice, no a vejdu do vestibulu metra a tam stoji 4 flici(flojdi, policajti, benga, whatever) a kontrola kontrola, vsechno z kapes, osahani od hlavy az k ponozkam v botach, komplet cela penezenka, zkontorovali mi i kolik mam penez, batoh taky kompletne obracenej na ruby. Kesr neprosel(coz me sere, az me tady nejaky arabasi nebo nigove prepadnou tak kde budou tyhle flici, hm?). Pak si zavysilackovali jestli jsem v klidu zkoumajice nechapave obcanku, kterou si z penezenky sami vytahli.

No nevim? Mam se cejtit dotcene? Co kdybych mel u sebe huleni? Robertka? Svoje pornofotky?

Jo, cejtim se dotcene, kde je hranice mezi spolecenskou bezpecnosti a osobni svobodou?

A vous de judgez.

Zbytek z Deux jours libres

2006-09-25T19:38:00.000+02:00

A tak jsem se prochazel po pisecnem koberci, chroupajice muslicky bosyma nohama, stavel jsem si jako male decko prehrady z pisku, kricel jsem na racky, koukal na surfery, nechapal co to dela ten muz s rourou od luxu... dobry tri ctyri hodinky... Snezeni par nezbytnejch veci, a spanek na dunach, na okraji plaze... Nademnou hvezdy, sumici more, luna malem v uplnku, sulici osika chvejici se ve vetru... Pada hvezda neco si prej... Abych mohl usnout.... Usinam az tak ve tri hodiny, o hodinu a pul se probouzim zimou, beru mikinu a spim az do rana, pak rozlepim oci a zjistuju ze do svitani zbyva tak ctvrt hodinky, rychle vsechno sbalim a rychle na plaz.... No a pak: jak by rekl kachna nemalej naser... Nebe modry, v miste, kde to vypada na slunce za par chvil, do oranzova, more ocelove stribrny, bily vrsky prevalujicich se vln. A protoze je dunkerk ocividne na letecky trase Londyn-Brusel-nebo Amstr, par letadlovych carosplodin smerovalo ke slunci, ktery pomalu vychazelo, val mirnej vetrik, takze se letadlocary rozmazavaly do stran a vytvarely tak nerovnobeznz primky ruzne sire..

Dost romatnicky melancholie. Rano jsem si prosel pomalu mesto, ktery disponovalo taky svym kouzlem, pac ulice byly prazdny, semtam rez svetla stinem. Prevedl jsem francouzsky pocitajice kroky jednoho fajn bezdomovce a najednou slysim zvoneni, rozespaly valim myslenku co by to tak mohlo byt, a vy skolou povinni uz urcite vite co jsem slysel.... NASRAT fakt NASRAT A ROZMAZAT, ted na me naplatis ty zkurvenej skolni zvonku, musel jsem se rozesmat pri predstave, jak vsichni studenti, plus minus par hodin, pospichaj do lavic, jak vsichni Vorretove na svete zaviraj v sedm padesat pet skolu, jak vsichni v lavicich sedici proklinaji svuj zivot, a v tom jsem zas ucitil svobodu, svobodu tulaka, ktery nema povinnosti, kteryho nic nikde nedrzi.. Odpustte mi ten patos...

Rychla cesta zpet do Lille s klukem co se zpet stehuje do Lille, a za pulroku se chysta do Kanady, ma kamarada kterej pracuje v cechach v nejaky automobilce.. Zpatky jsem byl na obed, co vic si prat?

No a po obede jsem vyrazil prozkoumat jednu z mistnich opustenych tovaren, ktery hlavne v moji ctvrti zabiraj celkem dost mista. No fotoserka vas ceka.. Obrovsly haly, zbytky spulek niti, vsudypritomni holubove, grafitti a rozmlaceny okna..

Deux jours libres

2006-09-21T16:54:00.000+02:00

No a jak jsem jiz oznamil totalne jsem prosral vikend, a tak kdyz jsem mel volno v uttery a ve stredu, rek jsem si a dost. Rano prselo, tak si rikam kurva to bude zas prosranej den, a tak jsem si vyrazil do Office de tourisme optat se na ceskej konzulat, jestli tam nemaj nejaky knihy nebo noviny... Ale nic takovyho se tam nenachazi. No a vyjdu z bureau,a jasnej den. 14:30 jsem se rozhod vyrazit do Dunkerku, 14:55 odchazim z Porte du Soleil, 15:20 stojim na dalnici s prosicim pohledem a ceduli DUN. Nebudu zdrzovat, na dva stopy, dvestemetru od centra Dunkerku....
Moje prvni kroceje samozrejme smerovaly na plaz... A paaaanejoooo, nelitoval jsem, ze jsem vyrazil... Videt more, to vzdycky naplni pocitama svobody.. A plaz, to byl takovej pas toho nejemnejsiho pisku sirokej dobrejch 250 metru!!! tahnouci se tak 5 km... zbytek po praci...

Vikend

2006-09-21T16:48:00.000+02:00

O vikendu se v Lille probehly dny dedictvi, coz znamena silena spousta veci zadarmo, jako muzea galerie atakpodobne, nicmene Vojtech byl nejak zmatenej takze nevidel nic. Az na jeden grafitti jam na zdi stary tovarny(ktery jsou mimochodem velice castym ukazem). No a teda cesti grafitimakeri se muzou stydet, zadny (uz trochu nudny) napisy, ale tak kruty obrazky, az mi dojde CB film, nafotim to na barevnej a snad i naskenuju avlozim sem. Panove nakoupili bedny bedny spreju a pustili si z auta muziku a cely dva dny si tvorili a tvorili, piplali se s jednim piecem, a vysledek? MAGNIFIQUE na druhou!!!!!!

okej?

2006-09-21T16:47:00.000+02:00

tak snad uz muzete komentovat vsi, tak nemejte strach a komentujte co hrdlo raci...

Squat?

2006-09-15T18:35:00.000+02:00

Dneska jsem libre celej den, tak jsem si vyrazil do mesta celkem bez cile, a tak jsem si rek ze se poohlidnu po squatu, ve kterym bydlel Victorio, minulej dobrovolnik. Bydlel tam proto, ze uz prej nemohl vydrzet pracovat a bydlet na jednom miste(uprime: jsem zvedavej kdy se prestehuju ja) no a pak jsem vydel spoustu neobydlenejch baraku, a tak si rikam, proc neco neosquotovat? Ale uvidim, spis pozdeji az se poinformuju jak to tady chodi se zakonem a jak jit na vec...

Pijak Didier

2006-09-15T18:29:00.000+02:00

Tak vcera se vecer vratil pan Pijak No.2(po Georgesovi) Didier s krvavym okem. Pry ho nekdo uhodil...
Verze jeho, kterou se dozvidam posleze z knihy pro pracovniky: sejmul ho Arthur, polak, az moc kamaradskej, az moc itolerantni, az moc mluvici, takze je tady veskrze neoblibeny. Ale nikomu by neublizil, takej pes co hodne steka ale nekouse.
Verze Arthura: ,Co ten Chuj zasrany??' Ze prj to ma z piti, praskla mu zilka, nema totiz monokla..
Verze Davida(hlavni sefik): nekdo ho bacil, a protoze je vypitej nepamatuje si nic, ale protoze nema rad Arthura, tak si to vsugeroval..
Pravda bude asi nekde uprostred, nemyslite?

Takovej normalni den v Portes du Soleil

2006-09-15T18:12:00.000+02:00

Tak pracovni dobu nemam fixovanou, odpoledni dopoledni, vikendy.. Zalezi... Zatim prace moc neni, jen tak zjistuju jak to tady chodi, co kam patri. Ale vcera jsem zazil takovej normalni den. Zacinam pracovat v 15 hodin uklidem po obede.. Pak s Carole(pracovnice do ktery, mam podezreni, jsem se platonicky zamiloval) vymenim par povleceni.. Pak mluvi, ze tady ten uz asi tri noci neprisel, tak ladujem jeho veci do igelitovyho pytle na odpadky a odnasime do sklepa, kdyz si tak do mesice prijde, bude mu opet vydan, jestli neprijde, noviny se vyhodej, knizky se daj do knihovny, obleceni se vytridi, vypere a da do mistni oblekoteky. Pak prijde novej clovek, kterej by rad zustal, Armenec, puvodem z Azerbajdzanu, byvalej boxer, tak okolo 50, neumi ani francouzsky ani anglicky, vyridim papirovani, datum a misto narozeni, narodnost atp, ukazu mu pokoj, dam mu hygienicky zalezitosti.. pak je potreba pripravit svacinu, tak jedem s panem Dieu(Buh, no ne, co me jeste v ty Francii ceka) do universitni kantyny, ktera nas zasobuje oblozenzjma luxusnima bagetkama, zpatky do domu, nakrajet... To uz mame pul sesty. Nachvilku si oddychnu a pak s Carol okrajujeme vcerejsi universitni bagety a vylejvam si svoji zast ke konzumni spolecnosti, kdyz vyhazujem den stary bagety. Pak na radu prichazi pocitac, statistiky, kdo kdy prisel, odesel, jestli ma nejaky penezni zdroje ci nikoli.. Pak priprava jezeni a uklid po veceri, sprcha a utahanej jak pes klesam na luzko, samozrejme po radnem vycisteni zubu a sepsani slovicek ktera jsem behem dne zachytil a nerozumel jim...

Lille&Porte du Soleil

2006-09-15T17:54:00.000+02:00

Takze cim zacit? Bydlim pracuji jim sprchuji se chodim na zachod v jednom rohovym baracku ctyri stanice metrem(20minut pesky) od centra mesta Lille metropoli severni Francie. Samotny Lille je mestem malym ale povetsinou se zapocitavaji i okolni aglomerace a to dohromady 2 miliony. Posledni statistika hovori ze 284 ze 365 v Lille prsi, no uvidime, zatim je krasne. S ostatnim nebudu otravovat..
LES PORTES DU SOLEIL
Takze bydlim pracuji jim sprchuji se chodim na zachod v jednom rohovym baracku, kterej je tu hlavne pro lidi ktery jsou na ulici, nemaj kde spat. Nektery zustanou jen pres noc, nebo dve, ale najdou se tu i koreni ktery tu vezej uz rok rok a pul. Je to sebranka 20-25(kolisa to) lidi od petadvaceti do asi sedesatipeti, tezko odhadnout, nekdo pije, nekdo nepije, nekdo je mluvnej nekdo je nemluvnej, nekoho si clovek malem splete s pracovnikem. Myslim ze stejne asi pozdeji tady vytvorim jakoustakous galerii abyste si mohli udelat predstavu.

Zakladam...

2006-09-15T17:50:00.000+02:00

po uvahach o tom jak bych vam vsem psal maily a stejne bych je jen kopiroval a posilal na jine adresy je me suis decide vytvorit blog. Nevim jestli je to nejaka tradice dobrovolniku v Cechach ze nazev je Jmeno uzivatale en France, styl taktez stejny.. Tak jsem nechtel rusit tradici.. Nuze jak by napsal Marek Svehla z Respektu: Inspirativni cteni